(14.50 hodin)
(pokračuje Šeich)
Druhá poznámka mě napadá, když jsem slyšel některé příspěvky kolegů z KSČM, tak při pojmu evropské plánování mě spíš napadla slova, která příslušela jejich předchůdcům - pětileté plánování - a při anglických slovech leadership v době krize mě napadla spíš slova jako perestrojka v době krize, ale to jsou jen mé osobní reminiscence.
A třetí nultá poznámka před svým vystoupením se týká toho, že považuji za velmi nezodpovědné strašit českou veřejnost možnou krizí ve finančním sektoru v České republice. Protože český finanční sektor a český bankovní sektor považují všichni ekonomičtí analytici za velmi stabilní a velmi kvalitní, a strašit českou veřejnost tím, že zahraniční matky cizích bank odčerpají kapitál do zahraničí, což samozřejmě české zákony neumožňují, a že tyto banky se stanou nesolventní, a vyvolat určitý run, určitý útok na banky, a určitou obavu české veřejnosti, tak strašit českou veřejnost tímto, že český bankovní sektor - velmi stabilní - bude destabilizován, považuji od kolegů ze sociální demokracie i KSČM za velmi nezodpovědné.
Nyní k samotnému návrhu zákona o státním rozpočtu. Myslím si, že obecně tento rozpočet si zaslouží podporu za trendy, které v sobě zohledňuje, možná více než za samotný návrh, ale minimálně za ty trendy, které v sobě zohledňuje, si myslím, že zasluhuje pochvalu. Ty trendy znamenají úspory, znamenají reflektování okolní situace Evropy, znamenají reflektování situace v okolním eurovalu, znamenají reflektování krizové situace ohledně eura a nezakrývání si očí před realitou. Čili myslím si, že v tomto směru ty trendy, které jsou v rozpočtu zohledněny, zaslouží podporu. K návrhu rozpočtu patří z mého pohledu mírná chvála a důrazné varování. To varování spočívá - nezpomalujme, nezpomalujme v těchto trendech, které jsou započaty. A můžeme se pouze ptát, jestli tím směrem, kterým se rozpočet ubírá, jdeme dostatečně rychlým tempem. To je otázka, kterou si více kladu já, než jestli jdeme směrem správným.
Návrh rozpočtu počítá se snížením schodku o 30 miliard, vnímá okolní hospodářskou situaci. Současně je třeba upozornit, že z mého pohledu zadlužení České republiky se až nebezpečně rychle zvyšuje. Je to v době, kdy země musí nemilosrdně škrtat, se výdaje zvyšují o desetinu procent, je to o 1 %, o 1% oproti loňskému roku, není to mnoho. Je třeba se ptát, jestli 10 miliard navíc oproti roku 2011 - není to závratné číslo, ale v době krize si myslím, že i toto číslo je poměrně velkorysé - a je třeba se možná ptát, jestli i procentní zvýšení výdajů, to znamená o 10 miliard korun oproti roku 2011, je zvýšení v současné hospodářské situaci adekvátní.
Problém je v tom, že ekonomický vývoj v Evropské unii se dá jen velmi obtížně prognózovat a velmi obtížně předvídat. Můžeme si dávat různé recepty na to, jak s touto situací vyjít, jak se s touto situací vypořádat. Pan ministr financí deklaroval svoji pozici úpravy státního rozpočtu v konzultacích s NERVem v budoucnu, jakmile budou ekonomické predikce přesnější na příští rok, a je to metoda jistě možná a myslím si, že metoda, která při zachování rozpočtové disciplíny během celého příštího roku i metoda možná. Znamená to, že příjmy 1 084,7 miliardy se zřejmě nenaplní. Ve skutečnosti mohou to být příjmy o 18 až 30 miliard menší. Co když to bude samozřejmě ještě horší, je to otázka dalšího snižování v rámci již schváleného rozpočtového deficitu, alespoň tak pan ministr přislíbil, že budeme vycházet ze schváleného rozpočtového deficitu v návrhu rozpočtu tak, jak je předložen. To znamená, pokud bychom se dostali do čísel, která nás doprovázela třeba v roce 2009, kdy jsme předvídali velmi optimistických 38,1 miliardy korun deficit, který se nakonec vyšplhal na zcela tragických 192,2 miliardy, tak tady vidíme, to jest na čtyřnásobek, tak tu vidíme, jak málo jsme schopni v době nějaké radikální ekonomické krize predikovat ekonomický vývoj a jak marné by bylo se o to pokoušet v tuto chvíli s nějakou absolutní přesností.
Proto také mluvím o důrazném varování ve smyslu zachovávání rozpočtové disciplíny úspor a rozpočtové střídmosti a přiměřenosti, a touto cestou se rozpočet ubírá a z mého pohledu je to cesta správná. A v současné situaci celé Evropské unie i celosvětového hospodářství jediná cesta možná. Z mého pohledu se až příliš zvyšuje zadlužení České republiky vůči HDP, v tomto rozpočtu to bude 48 % vůči ročnímu HDP, připomínám, že v roce 2008 to bylo zadlužení 30 % ročního HDP. Já si myslím, že bychom se měli ve velmi blízké době pokusit dostat k trendu, že zadlužování se nebude zvyšovat, že nebude považováno za automatické, že meziročně budou výdaje státního rozpočtu neustále stoupat a budeme se spíš blížit k trendu některých zemí OECD, které se snaží jít opačným směrem a snaží se rozpočtové výdaje stabilizovat a nenavyšovat. Možná ty nenáviděné výdajové rozpočtové rámce mají svůj smysl a jsou možná až příliš rozmařile měkké. V tomto smyslu si kladu otázku, jestli je nutné, aby výdaje na příští rok stoupaly o 10 miliard, a tam vidím třeba prostor pro případné snižování výdajů, pokud by k propadům růstu skutečně docházelo. My bychom se dokázali například vrátit k výdajům z roku 2006, tak je to myslím optimální cíl na nějakou střednědobou dráhu.
Několik poznámek ke zvyšování daní, včetně daně z přidané hodnoty. Je evidentní, že právě v důsledku neschopnost seškrtat tyto některé příjmy dochází ke zvyšování daní, byť v této chvíli k daním nepřímým. ODS samozřejmě preferuje transparentnost a snižování výdajů před zvyšováním daní. Proto nejsme nijak nadšeni zvyšováním dolní sazby DPH, aniž by byla snižována horní sazba DPH, jak tato operace byla provedena v roce 2008, ale je třeba brát v úvahu, že kompromis uzavřený v roce 2010 byl zamýšlený jako krátkodobý a ve střednědobém horizontu bychom se měli zaměřit na jednotnou sazbu DPH, která v důsledku koaličního kompromisu byla prolomena, a je to velká chyba, vrátit se k jednotné sazbě DPH, která je jediná schopna zpřehlednit systém zdanění a zabránit daňovým únikům, a současně se pokusit v souvislosti s vývojem ekonomické situace snižovat celkovou míru výše DPH, kde 17,5 % je pro podnikatelskou sféru jistě míra vysoká, a je třeba se pokusit tuto míru výrazně snížit.
Předposlední poznámka ke zvýšení přehlednosti a transparentnosti rozpočtu. Cestu k větší transparentnosti můžeme hledat například v inspiraci ve Velké Británii, kde funguje takzvaný rozklikávací rozpočet. Každý občan tam může ve všech položkách přehledně na internetu si jít do detailu rozpočtu, rozkliknout si jednotlivé položky rozpočtu, je to doporučení současně NERVu, touto cestou jde Ministerstvo průmyslu a obchodu, snaží se touto cestou jít také Magistrát hlavního města Prahy a myslím si, že bychom se měli v brzké době pokusit, aby i celá Česká republika, Ministerstvo financí šlo také touto cestou. Protože státní rozpočet v současném formátu je v papírové formě ve velmi nepřehledných svazcích, kde je velmi obtížné se ve struktuře státního rozpočtu orientovat, pro veřejnost téměř nemožné, a umožňuje to také úředníkům pohodlně skrýt některé položky, které by třeba mohly být nadále redukovány.
Na závěr mi dovolte rekapitulovat, že rozpočet považuji za krok správným směrem, zohledňující hospodářské trendy v současné Evropě. Ministr financí přislíbil, že bude reflektovat aktuální prognózy snižování ekonomického růstu. Za sebe bych uvítal, kdyby v brzké době byla otevřena širší diskuze mezi koalicí, opozicí, ekonomickými experty o nějakých dlouhodobějších trendech vývoje rozpočtových rámců, a opakuji poznámku o transparentnosti rozpočtu, to znamená něco à la rozklikávací rozpočet, kdy rozpočet by byl přístupný a pochopitelný občanům, například na internetu v každé své položce, a nebyl neprůhledným fasciklem papíru, který je těžko srozumitelný i nám samotným, natož veřejnosti.
Úplně na závěr - jakou máme možnost volby. V dnešní Evropě neplatí kdo chvíli stál, už stojí opodál, ale doslova: kdo zaváhal a nezačne šetřit hned a nezatáhne za záchrannou brzdu, tak padá do státního bankrotu.
Chci tu říct nejen vám, ale také veřejnosti, která tu není v Poslanecké sněmovně, co je alternativou à la recept sociální demokracie. Jaké dárečky by veřejnost čekaly, kdyby levice dostala šanci sestavovat rozpočet a provozovat svou neodpovědnou vládní politiku a kam vedou její obstrukce.***