(11.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Takže i struktura výdajů je něco, čemu je třeba věnovat pozornost, a ne kdo si co urve. Já nechci sahat státním zástupcům na to, že mají čáku dostat přidáno. Ale těch potřebných je samozřejmě celá řada a je třeba si říci, zda chceme pokračovat v politice snižování příspěvku státu na výkon státních kompetencí. Dneska územní správy dotují výkon státní správy zhruba z 20 %. Zda chceme nečinně přihlížet, jak tone veřejné zdravotní pojištění, když víme, že stát platí za státního pojištěnce zhruba 40 % té částky, která musí být vynaložena, protože státní pojištěnec, samozřejmě to jsou specifičtí klienti v určité životní situaci, a tedy je musí ekonomika VZP dotovat z 60 %. To jsou vážné otázky. A tento rozpočet na ně neodpovídá.
Poslední poznámečka, abych už dlouho neotravoval, doufám, že jsem udržel vaši pozornost. Objevil jsem myšlenku v médiích - tuším, že to byly Věci veřejné, ať se na mě nezlobí, ale čtu je, tak by měly být vlastně rády - že jsou rezervy, že se není třeba bát, protože je poměrně pořádná duchna, peřina a polštářek na dluhové službě. To je pravda, i když to není objev. Kdyby se zeptaly, mohli jsme jim prozradit, že takto byly financovány problémy státního rozpočtu jak v roce 2010, tak v roce 2011. Problém je směrem k roku 2012, že ta situace ve finančním sektoru se dramaticky mění, a jestliže krize v roce 2009 přišla z Ameriky, tak tentokrát startuje z Evropy. A to může vést k tomu, že cena financování českého dluhu nemusí být ta, na kterou jsme zvyklí. Takže tato rezerva je velmi sporná a já bych se tím neuspokojoval, že je z čeho vydotovat nějaké disbalance v té základní finanční bilanci našeho státu.
Obávám se, že tomu tak nebude. Proto je to koncepčně špatně. Proto nemůžeme podpořit tento státní rozpočet, i když debaty o tom, jestli bude, nebo nebude rozpočtové provizorium, jsou druhotné, protože to jsou debaty, kdo ten bordel, nebo chcete-li decentněji chaos, bude kočírovat. Protože ta čísla neplatí, tak by stejně tak neplatila ve stadiu rozpočtového provizoria, musely by se hasit největší problémy, nutné peníze by musely natéci, takže nestrašme se rozpočtovým provizoriem, my v něm de facto už žijeme.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dalším do rozpravy je přihlášen pan poslanec Josef Smýkal.
Poslanec Josef Smýkal: Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, torzo vlády, kolegyně a kolegové, součástí návrhu státního rozpočtu, který dnes projednáváme, je i oblast dopravy, oblast, která se dotýká každého z nás, každého občana, a proto se zaměřím i na tyto záležitosti. A protože je rozsáhlá, dotknu se i stěžejních částí, a to je otázka Státního fondu dopravní infrastruktury.
Co říci na úvod? Snad rozbité silnice a dálnice, rozpadající se železniční tratě, pro dopravu nepoužitelné vodní toky - takovou se postupně stává situace v české dopravě. Už pomalu přestává být hororovou vizí situace, kdy Česká republika bude špatně dopravně dostupnou zemí, kdy všichni, ať už pojedou ze severu na jih, nebo ze západu na východ, budou hledat způsoby, jak se naší zemi vyhnout. A zbude jen snad přístup ze vzduchu. Jistě, je to určitá nadsázka, ale faktem je, že situace v české dopravě a především v dopravní infrastruktuře je více než tristní. A nejde jen o jakési subjektivní pocity mé osoby, občanů naší vlasti. Podle údajů různých agentur totiž patří infrastruktura České republiky k evropskému podprůměru a kvalitou je snad až na 80. místě mezi hodnocenými státy.
Nechci rozebírat všechny příčiny, ať je to jistá nekoncepčnost, nebo fakt, že se na postu ministra dopravy od roku 2006 až dodnes vystřídalo celkem rekordních sedm lidí, z nichž mnozí se nestačili v ministerském křesle ani ohřát, natož aby řešili problémy dopravy a přišli s nějakou racionální koncepcí, včetně potřebných zdrojů.
Protože dnes projednáváme v prvém čtení státní rozpočet, chci se mimo jiné zaměřit na jednu z dlouhodobých příčin a tou je podfinancování dopravní infrastruktury. Podíváme-li se v delším časovém horizontu, pak je naprosto zřejmý sestupný trend. A čím dál více se rozevírají nůžky mezi reálnými potřebami výstavby a údržby dopravní infrastruktury a jejím financováním. Odečteme-li například z výdajů státního fondu peníze na výstavbu a provozování mýtného či na činnost samotného fondu, tak státní fond v roce 2008 reálně utratil na výstavbu, opravy a údržbu jím financované dopravní infrastruktury 85 miliard Kč, v roce 2009 to pak bylo 83 miliard, v roce 2010 činily výdaje 74 miliard a letos se předpokládá pouhých 58 miliard, respektive reálně 55.
Vláda schválila výdajový limit pro rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2012 ve výši 41 miliard Kč. Tento výhled představuje faktické snížení objemu zdrojů o 6 miliard Kč proti původnímu schválenému střednědobému rámci pro rok 2012, který činil 47 miliard. Pro roky 2013 a 2014 byl pak stanoven výdajový rámec 47 miliard Kč. To je absolutně nepostačující na plnění dopravní politiky České republiky, ani při posunu dokončení výstavby páteřní sítě dálnic, rychlostních silnic, koridorových tratí z roku 2020 na rok 2025 a za předpokladu případné výstavby některých komunikací v polovičním profilu nebo vystřídání třípruhového uspořádání. Na to by bylo pro období 2012 až 2014 potřeba více než 108 miliard Kč z národních zdrojů. De facto nic - a říkám nic - vlastně nevyřešilo posílení rozpočtu státního fondu o 4 miliardy, které navíc, si myslím, ministerstvo nebo státní fond bleskově utratí, nebo utratilo, a možná byla na čas zavřena ústa koaličnímu partnerovi.
Současně vláda rozhodla o omezení výše čerpání úvěru Evropské investiční banky na spolufinancování prostředků operačního programu Doprava na částku 3,74 miliardy Kč, což představuje snížení téměř o 50 %. Takové snižování financí na výstavbu dopravní infrastruktury je v přímém rozporu nejen s trendem, který razí vyspělé evropské státy, ale hlavně je v jasném rozporu s vlastním programovým prohlášením naší vlády.
Sociální demokracie není jediná, která kritizuje tyto skutečnosti. Dovolím si citovat například ze stanoviska Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Cituji: "Svaz podnikatelů ve stavebnictví v České republice je zklamán z jednání, která předcházela schvalování státního rozpočtu pro rok 2012, i z jejich výsledku, který přinesl navýšení nákladů na státní fond pouze 4 miliardy, tedy na celkových 41 miliard. Uvedená částka neřeší tristní situaci, ve které se v současné době stavebnictví, zejména dopravní infrastruktura nachází." Nebo z připomínek Svazu průmyslu a dopravy k rozpočtu a střednědobému výhledu státního fondu. Opět si dovolím citovat zásadní připomínku: Svaz průmyslu a dopravy České republiky zcela zásadně nesouhlasí s předloženým rozpočtem státního fondu, jenž vychází z finančních rámců stanovených usnesením vlády České republiky č. 590 ze dne 20. července 2011 pro rok 2012 a střednědobého výhledu pro roky 13 a 14, a považuje jej za zcela nedostatečný. V případě jeho schválení v navrženém znění dojde k postupnému snižování konkurenceschopnosti České republiky s přímým dopadem do zaměstnanosti." To, pro vás, vládo, koaliční poslanci, kolegyně a kolegové, nejsou argumenty, nebo to není jen kritika, jak se často říká, zleva. ***