(11.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Jestli jsou před námi vážné problémy, tak bychom si měli říci, jestli naše odpověď na tyto problémy je adekvátní. Jestli nemohou být různé problémy a jestli jste poměřovaly ti přístupy mezi sebou, abychom z nich vybrali skutečně ten nejlepší. Jestli rozpočtová strategie vlády, která byla koncipována, tedy samozřejmě při jejím vzniku, a která má jako hlavní, neřkuli jediný parametr tempo konsolidace financí až do nulového deficitu v roce 2016, jestli to stačí, jestli je naplnitelná. Vývoj ukazuje, že naplnitelná bude obtížně, a můj názor, a ne jenom můj, je, že to stačit určitě nebude. Koneckonců i pan ministr financí říkal, že dopady v roce 2012 mohou být horší. Mohou být horší než v roce 2009. Možná měl na mysli i jiné dopady, než jenom propad hospodářského růstu.Tehdy se sekl o 8 procentních bodů, doufejme, že tentokrát to nebude tak zlé.
Ale k samotné prognóze, protože ta makroekonomická východiska jsou vážná a bylo o nich už dnes mnoho řečeno.
To, že duben a červenec, konsenzuální prognózy z dubna a července byly stále v setrvačném duchu, no prosím, exekutiva má svou hybnost, svou setrvačnost. Ale to, že dnes, kdy už máme 2. listopadu, svátek Všech svatých, rezignujeme na to si říct pravdu, tak to myslím, že není rozumné. A mě neuspokojuje argument, že v říjnu jsme v situaci, kdy ten sestupný trend nekončí, a že tedy nevíme přesně, o kolik to spadne. Protože ta stagnace, minimálně ta stagnace jako střední varianta odhadu, byla zřejmá už v létě, a to řadě institucí, včetně těch odborných. Nejenom opoziční bubáci mluvili o tom, že zase přijde zle. A my jsme vlastně odsuzováni k reakci ex post. Ale opakovaný vtip není vtipem. Proč má být reagováno ex post? proč má být reagováno novelou zákona o státním rozpočtu, o které dnes vůbec nic nevíme? Bude ve stejném koncepčním koridoru, jako je návrh tohoto státního rozpočtu? Tedy opět budeme řešit to recepty, které se ukazují opakovaně, opakovaně se ukazují jako zavádějící, jako falešné?
Já si myslím, že to je základní problém. A dotaz na to, jaká koncepční východiska bude mít ona novela, je myslím víc než na místě, když nás nutíte tedy k tomu se dívat na to, jak budete prohlasovávat tento státní rozpočet, jako kdyby se nechumelilo. Přitom všichni víme, my i vy, že ta čísla jsou virtuální, přiznáváme to všichni, máme o nich hlasovat absurdním způsobem jako o něčem, co je socháno do kamene. Přitom jak máme brát vážně nejenom ta čísla, ale celou rozpočtovou politiku vlády, když ta čísla nebere vážně ani Ministerstvo financí, a pokud jde o korekci své rozpočtové politiky, tak se nechce s námi podělit o své know-how?
K variantám. Varianta poklesu na 1 % růstu je označována jako mírně optimistická, setrvačná atd. Já chápu, proč tomu tak je. Je to z jednoduchého důvodu - protože rezervy, které v každém rozpočtu jsou, by měly stačit na to, aby tento propad se dal nějakým způsobem, byť jistě ne bezbolestným, pokrýt.
Ale jak již jsem řekl, středně progresivní varianta je varianta stagnací. A to už by byl nulový růst, tedy propad oproti původní variantě o 2,5 procentního bodu. A to už je větší sekera než nějakých 12-15 mld., které možná pan ministr někdy za bukem má schované. A samozřejmě to by znamenalo, že ta opatření, která jsou avizována na jaro - březen, duben, uvidíme - budou daleko bolestivější a samozřejmě i jejich národohospodářský účinek může být daleko rozpornější, tedy může přikrmit onu kritizovanou politiku, že zatímco škrtáme, tak podvazujeme hospodářský růst, a z dříve řekl bych země, která neměla problémy, se ty problémy začínají postupně zesilovat a už nebudeme ta výkladní skříň východní Evropy, která bude poučovat západní Evropu, jak propadla bruselskému socialismu. Takže varianta stagnační je varianta vážná, a přitom na těchto číslech se shodují nejenom ekonomové Českomoravské konfederace odborových svazů - třeba je nemusíte mít rádi, koneckonců na tripartitě se s nimi také příliš nebavíte, ale např. taková Asociace podnikatelů nebo některé bankovní instituce hovoří také o variantě nula jako velmi vážné.
A to nechci rozebírat variantu katastrofickou, která by šla do minusu asi o pět šest procentních bodů, a ta by tedy byla opravdu v uvozovkách hodně veselá.
Co se tedy podílí na tomto vývoji - a teď vynechme zahraniční vývoj, protože nepochybně by mi pan ministr řekl, to je vis maior. Co se děje v Německu, Americe atd. neovlivníme, prostě to k nám přijde a musíme jenom držet palce našim západním spojencům, aby to hezky zvládli. Dobrá. Jak my? Oslabujeme, či naopak zesilujeme tyto krizové jevy?
Jeden z názorů, a myslím si, že je poměrně legitimní, je, že to oslabujeme plošnou restrikcí. Tupou, neostrou, nemoudrou restrikci, tupými, nemoudrými škrty, kterými podvazujeme potenciál růstu. Druhým faktorem jsou zdroje z Evropské unie. Byla to tato vláda, která slibovala ve svém programovém prohlášení a při tvorbě rozpočtu na rok 2011, jak pronikavě zlepší čerpání evropských zdrojů. Zkušenost je opačná. Navíc je tady problém řekněme diskuse nad alokací těchto zdrojů, protože původní alokace nepočítala s krizovými problémy, a tedy i se změnou rentability, multiplikace atd. Třetí relevantní statistický problém, který se promítá do národohospodářského vývoje, je zhoršení relací směrem k zahraničními obchodu. Nevím, jestli máme být rádi, že se znovu vynořuje riziko depreciace české koruny. To je reálné, to je např. obsaženo v krizovém scénáři České národní banky. Samozřejmě depreciace české koruny může jako vedlejší produkt podpořit zahraniční obchod, ale má to i jiné účinky.
Takže to jsou ty faktory, domácí faktory, které zesilují ten vývoj, který z části samozřejmě přichází z venku.
Návrh státního rozpočtu, a to jsou rozpočtová pravidla, s tím nelze polemizovat, to je zákon, je postaven na platných zákonech. Je otázkou, když se vláda odmítla bavit o změně těchto parametrů v letním období, jestli máme jenom tak pasivně kývnout: ano, je to na zákonech, které platí, daňovou legislativu, zejména v oblasti přímých daní, nezměníme tak rychle, nejdříve tak v horizontu roku 2013, a pokud jde o nepřímé daně, tak se těšme na překvapení, že samozřejmě během roku mohou být měněny - pan ministr svým kýchnutí to potvrdil, čili vidíte, že nekážu žádné bludy. Čili pravděpodobně ty nepřímé daně se mohou během příštího roku zvyšovat. Já bych možná si troufl i odhadovat, že tomu tak bude.
Zdůvodním. Ono totiž jestli vypadne na příjmové straně státního rozpočtu 49, 50 mld., a to je ta stagnační varianta, tak je jaké řešení? Zvýšit urychleně DPH, čili úprkem vpřed, pokud jde o tuto formu zdanění, na 19 %, odložit penzijní reformu - čili ne zrušit, jak je tu požadováno z opozičních řad, jako něco, co je národohospodářsky nedomyšlené, ale odložit o jeden rok a ten vejvar za jeden rok nechat na zhojení státního rozpočtu. ***