(4.20 hodin)
(pokračuje Lesenská)

Ti totiž plnili již po celý rok 2010 podmínky nároku na zálohu státní podpory za tento rok, zejména prováděli vklady na účty stavebního spoření ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o stavebním spoření ve víře opřené o tehdy platný právní stav a dosavadní zkušenost, že z těchto vkladů obdrží zálohu státní podpory v zákonem stanovené a daní nezkrácené výši. Obvykle se přitom nové daňové povinnosti upravují právním předpisem tak, že jsou známy před počátkem příslušného zdaňovacího období, v němž se nabývají jimi zdaňované příjmy, aby nové právní situaci mohl poplatník přizpůsobit své chování.

Překvapivý je i sám fakt, že zákonodárce nově považuje za zdanitelný příjem účastníka zálohu státní podpory. Ta je ovšem na účtu stavebního spoření ve smyslu § 12 odst. 1 zákona o stavebním spoření pouze evidována, a tudíž v době svého poukázání nepředstavuje reálný disponibilní příjem účastníka. Tímto příjmem se stane až po ukončení celého spoření, a to jen za předpokladu splnění podmínek pro výplatu celé státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření. Napadeným zákonem je tak zcela neočekávaně a v rozporu s daňovými zvyklostmi zdaněno pouze očekávání budoucího, navíc podmíněného příjmu.

Asociace dále upozorňuje, že předkladatel napadeného zákona byl si zřejmě vědom hrozby potenciálního porušení zákazu pravé retroaktivity, neboť pro redukování výše zálohy státní podpory za rok 2010 zvolil odlišnou metodu, a to jednorázovou speciální daň, než pro následující roky. Je přitom zřejmé, že sledovaný účel obou způsobů redukce výše státní podpory zakotvených v novele je stejný, a to omezit státní podporu stavebního spoření na polovinu u všech stávajících i nově uzavřených smluv, jak plyne z politických deklarací současné vládní koalice.

Vzhledem k tomu, že zavedení této daně má na účinky stejný hospodářských účinek, jako by mělo retroaktivní snížení sazby státní podpory za rok 2010 u stávajících smluv, představuje zvolená metoda nepovolené obcházení ústavního zákazu pravé retroaktivity právního předpisu, přičemž by měla být posouzena stejně jako nedovolený případ pravé retroaktivity.

Děkuji vám za pozornost a předám štafetu dalšímu řečníkovi.

 

Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkujeme a slovo dostane paní poslankyně Strnadlová.

 

Poslankyně Miroslava Strnadlová: Dobré ráno. Ano, mám vyznačeno, kde jsme skončili, a budeme v těchto moudrostech pokračovat.

Shodně s obsahem návrhu vnímá asociace i nepříznivý dopad zvoleného způsobu právní úpravy na jednotlivé skupiny účastníků stavebního spoření v různém rozsahu, a to bez jakéhokoli legitimního důvodu. Na jedné straně je zde velká skupina účastníků, které bude záloha státní podpory zkrácena, protože bude k jejich smlouvám poukázána až v roce 2001, viz § 36 odst. 8 zákona o daních z příjmu, ve znění napadeného zákona. Naproti tomu existuje skupina účastníků, jejichž smlouvy byly uzavřeny do konce roku 2003 a u nichž ministerstvo financí v praxi uplatňuje § 11 odst. 3 zákona o stavebním spoření, ve znění účinném od 31. prosince 2003. Podle něj se u smluv, jež byly ukončeny v 1. pololetí kalendářního roku, žádá o státní podporu za tento rok vždy k 30. červnu.

Účastníkům v rámci této skupiny byla již státní podpora za rok 2010 vyplacena v plné a nezdaněné výši, a to jen na základě nahodilého aktu, že doba spoření u jejich smlouvy z jakéhokoli důvodu skončila už v 1. pololetí roku 2010. Přitom tato skutečnost není z hlediska zdanění vůbec podstatná, neboť povaha příjmu účastníků v rámci druhé uvedené skupiny je totožná s povahou příjmu účastníků v rámci první uvedené skupiny. Stále jde o zálohu státní podpory za rok 2010, s níž by mělo být nakládáno shodně u všech jejích příjemců. Účastníci v rámci první uvedené skupiny jsou tedy znevýhodněni oproti účastníkům z druhé zmíněné skupiny tím, že včas neukončili smlouvu o stavebním spoření. Vzhledem k přijetí novely až ke konci roku 2010 neměli tito znevýhodnění účastníci ani reálnou možnost tak učinit, a tím se nepříznivému důsledku v době mimořádné daně vyhnout.

O snaze předkladatele návrhu napadeného zákona obejít ústavní zákaz pravé retroaktivity svědčí i nestandardně vysoká sazba daně, která podstatně mění míru zhodnocení úspor účastníků stavebního spoření na rok 2010 státní podporou. Tu přitom účastníci oprávněně očekávali, neboť se spoléhali na právní stav existující během celého roku 2010, kdy na své účty vnášeli vklady rozhodné pro vznik nároku. V praxi je pak důsledkem toho, že účastníci s dosavadním maximálním limitem státní podpory ve výši 3000 korun ročně, tedy zejména účastníci se smlouvami uzavřenými od 1. ledna 2004 do konce roku 2010, budou moci za rok 2010 obdržet na záloze státní podpory maximálně 1500 korun, čímž nedosáhnou ani maximální výše zálohy státní podpory stanovené na další rok, kde jsou 2000 korun, zatímco ti, jejichž dosavadní limit byl ve výši 4500, tedy zásadně účastníci se smlouvami uzavřenými do konce roku 2003, mohou za rok 2010 obdržet zálohu až ve výši 2250 korun. Předkladatelem novely přitom nebyl deklarován žádný limitní důvod pro toto odlišné daňové zacházení a podle názoru asociace takový důvod ani neexistuje. Proto asociace považuje tyto disproporční účinky novely za odporující ústavnímu zákazu diskriminace i ústavnímu principu ochrany oprávněných očekávání adresátů právních norem.

V další části svého vyjádření se asociace zabývala i důsledky článku 2 napadeného zákona, podle něhož má být použit § 10 zákona o stavebním spoření na všechny smlouvy o stavebním spoření bez ohledu na to, kdy byly uzavřeny. Za jeho nejzávažnější problematický účinek považuje dopad na právo započítávat částku uspořenou v aktuálním kalendářním roce a přesahující maximální limit, z něhož lze v tomto roce nárokovat státní podporu, do základu pro výpočet státní podpory v následujících letech. U smluv o stavebním spoření uzavřených do 31. prosince 2003 se v této otázce až do konce roku 2010 uplatňovala právní úprava účinná ke dni jejich uzavření, která umožňovala neomezenou možnost převodu nadlimitní uspořené částky aktuálního roku do dalších let pro účely nárokování státní podpory. Až později zákon č. 423/2003 Sb. změnou § 10 odst. 4 zákona o stavebním spoření omezil tuto možnost pro smlouvy uzavřené od 1. ledna 2004 podmínkou, že tyto smlouvy byly již od svého počátku uzavřeny s požadavkem na státní podporu a tento požadavek nebyl po dobu trvání smlouvy změněn. Přechodné ustanovení čl. 2 napadeného zákona tyto podmínky stanovuje pro všechny smlouvy bez ohledu na datum jejich uzavření, čímž ve vztahu ke smlouvám uzavřeným do konce roku 2003 generuje zásadní změnu přístupu v této otázce. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP