(3.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. A nyní je v pořadí pan poslanec Ladislav Velebný.
Poslanec Ladislav Velebný: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já nerad budu trhat partu, tak zde mimo jiné ocituji taktéž některé názory a vybrané výstupy ze studie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze na téma Budoucnost modelu stavebních spořitelen v České republice, kterou zpracoval Petr Teplý a Roman Horváth.
Stavební spoření, které využívá téměř polovina české populace s celkovým počtem 4,9 milionu aktivních smluv, si dle autorů studie Budoucnost stavebního spoření v České republice z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze zaslouží větší pozornost než jen regulaci ve formě snižování státní podpory. Jeho budoucnost vidí vedle podpory bydlení taky v podpoře finančního zabezpečení pro vybrané specifické životní potřeby, jako jsou zabezpečení na stáří, spoření na nadstandardní zdravotní služby, studium či na období nezaměstnanosti.
Myslíme si, že takový krok by v konečném důsledku pomohl řešit současné i budoucí problémy české ekonomiky, protože jak podpora bydlení, tak zabezpečení na stáří, větší participace občanů na úhradě za zdravotní služby, financování studií či řešení problémů tíživé finanční situace v období nezaměstnanosti, to jsou přesně ty oblasti, které je třeba dříve či později systémově řešit. Na trhu je stabilní finanční produkt, který je schopen tyto oblasti pokrýt. Zároveň jsme přesvědčeni, že každá koruna, kterou stát investuje do podpory stavebního spoření, se mu přímo či nepřímo vrátí - dodává jeden z autorů studie.
Objem vkladů ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 miliard korun, což představovalo cca osmnáctiprocentní podíl na celkových finančních aktivech českých domácností. Stavební spoření se tak co do oblíbenosti ukládání finančních prostředků zařadilo na druhé místo za běžnými vklady u bank. Výrazně překonalo i životní pojištění či penzijní připojištění.
Stavebnímu spoření asi nikdo neupře zásluhy na tom, že díky němu značná část Čechů začala spořit. V turbulentní době ekonomické krize to není zanedbatelný aspekt. Velký význam na tom mělo, že jde o stabilní, bezpečný a srozumitelný produkt s garantovanými výnosy. Svůj význam měla samozřejmě i zajímavá státní podpora.
Stavební spořitelny u nás i v zahraničí jsou stabilní finanční instituce, které ukázaly vysokou rezistenci oproti negativním šokům během globální krize. Tato skutečnost je daná kontroverzním modelem fungování stavebních spořitelen a taktéž úspěšnou aplikací robustních modelů pro řešení rizik. Vsadit na stavební spoření jako na dobře fungující finanční produkt, který stojí na pevných základech, má tedy své opodstatnění. Zároveň z pohledu české veřejnosti bude přibývat specificky životních událostí, u kterých se lidé budou muset ve větší míře spolehnout na své vlastní finanční rezervy. Významnou roli by zde mohlo sehrát právě stavební spoření.
Spoření na stáří nabývá na významu v poslední době v souvislosti s demografickým vývojem, respektive stárnutím obyvatelstva. Postupem času i české obyvatelstvo začíná chápat stavební spoření jako vhodnou alternativu pro spoření na stáří, neboť podle Agentury pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k důchodu uvažovalo cca 60 % obyvatelstva v České republice. Stavební spoření proto může v budoucnu znamenat vhodný zdroj spoření na stáří v České republice, podobně jak je tomu v Německu. Začlenění stavebních spořitelen do reformovaného penzijního systému by poskytlo více možností, jak by obyvatelstvo mohlo samostatně spořit na stáří.
Stavební spoření na nadstandardní zdravotní služby může být důležité v kontextu procesu stárnutí české populace, které se promítne do zvýšených sociálních nákladů, zejména nákladů penzijního systému a zdravotnictví, což bude mít významný dopad na veřejné rozpočty. Lze očekávat změnu ve struktuře poptávky českého obyvatelstva, neboť občané v důchodovém věku zřejmě zvýší poptávku po zdravotnické péči. Stavební spoření by mohlo sloužit jako doplňkové spoření pro obyvatele, kteří by si následně úspory ze stavebního spoření mohli využít na nadstandardní zdravotní služby v předdůchodovém či důchodovém věku.
Navzdory tomu, že v České republice není zatím zavedeno školné na vysokých školách, náklady na studium mohou znamenat významnou finanční zátěž zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. V případě rozšíření užití naspořených prostředků taktéž na úvěry na vzdělávání by mohlo umožnit studovat také lidem, kteří by na to jinak neměli dostatek prostředků. Tento model funguje například v sousedním Rakousku.
Naspořených prostředků u stavební spořitelny může být využito na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání, svým způsobem pojištění dočasného zachování úrovně příjmů během nezaměstnanosti. Toto by se dalo chápat jako určité protikrizové opatření, nicméně bude třeba ještě tuto alternativu důkladněji přezkoumat. Mohli bychom uvážit následující hypotetický příklad: Klient si tři roky spoří, následně tři roky čerpá své úspory po dobu své nezaměstnanosti a poté opět tři roky dospoří původní cílovou částku. De facto splácí úvěr čerpaný v období nezaměstnanosti. Úspory ve stavební spořitelně by tedy klient mohl využít jako dočasný zdroj prostředků v období nezaměstnanosti. A ukvapené změny nikomu nesvědčí, nutno dodat.
Český finanční sektor je relativně stabilní, nicméně operuje v prostředí zvýšené nejistoty světových finančních trhů. Je tedy třeba dávat pozor na neuvážené zásahy do fungujícího systému a vyhnout se tak kreativní destrukci některých finančních produktů, což bezezbytku platí i o trhu stavebního spoření.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. A slovo dostane pan poslanec Jiří Krátký.
Poslanec Jiří Krátký: Kolegyně, kolegové, příjemný den přeji. Dovolte, abych i já se připojil k tomu. Nepřednáším nějaké hluboké myšlenky, to myslím není cílem dnešního jednání. Já si myslím, že cílem je něco jiného - ty velké hluboké myšlenky, které se zapracovaly do těch různých zákonů pokud možno přibrzdit.
Takže já si dovolím začít tím, že po 90. roku se k nám vloudila nějaká myšlenka z Ameriky, ze Spojených států, že jenom privilegovaná skupina lidí má právo na ten lepší život, na to podnikání, na příjmy. V tomto duchu posledních pět šest let bylo přijímáno několik zákonů a v dnešní době jsme toho svědkem. Je to přímo lavina. Takže já bych to chtěl dokladovat nejenom usnesením Ústavního soudu, ale i v té oblasti podnikání, a v tomto případě podnikání bankovního sektoru.
Dovoluji si přečíst názor šéfa největší stavební spořitelny pana Vladimíra Staňury: Banky budou moci vstoupit na trh stavebního spoření. Volnější pravidla jim přinesou možnost nabídnout lepší úroky. Stavební spořitelny mají obavy z budoucnosti. Stavební spoření by podle návrhu Ministerstva financí měly nabízet i klasické banky, ale přitom by stavební spořitelny měly být znevýhodněny. Banky by také měly mít povinnosti poskytnout klasické úvěry ze stavebního spoření. Mohly by se ale peníze investovat volněji, a to promítnout do lepších úroků pro klienty. Toto je pro nás diskriminační. Když banky budou smět používat vklady třeba i na spotřebitelské úvěry, tak budou moci více vydělat a mít volnější cenotvorbu, řekl Hospodářským novinám Vladimír Staňura, šéf Českomoravské stavební spořitelny známé jako Liška, která je... je z pěti nej... (Smích v sále.)
Já vím, že je to legrace, ale tak to vydržte. Ták, děkuji, kolegové. Já vám říkám, že jsem tady trpěl jiný doby, tak to přetrpte aj vy.
Takže Vladimír Staňura, šéf Českomoravské stavební spořitelny známé jako Liška, která je z pěti specializovaných ústavů největší. Ty mohou peníze používat jen na úvěry na bydlení, ukládat do bank a do nejbezpečnějších cenných papírů. Může se stát, že lidé přejdou raději do bank, dojde k úbytku klientů. Nám nebudou přicházet noví a ten náš systém skončí, uvedl Staňura. (Smích.) Lepší úroky v minulosti...
Já mám pocit kolegové, že navrhnu procedurální, že se tady sejdeme všichni. Ono nám to bude lepší utíkat, že. Bude to tak, že... (Výbuch smíchu.)
Paní předsedající, já navrhuji procedurální a pak budu pokračovat. Ono se tady pěkně všeci sejdeme. Přesvědčí se kolegové, že nemám problémy v noci pracovat, jak řekl pan premiér. Takže procedurální, přerušení programu jednání do 9 hodin. A než to svoláte, tak já budu pokračovat. (Smích.) ***