(0.50 hodin)
(pokračuje Zapletal)
Ten po určitou dobu, nejčastěji se označuje jako vázací lhůta,spoří a poskytuje své dočasně volné peníze jiným, který si chtějí vzít na bydlení úvěr. Nově poskytovaný průměrný úvěr nyní dosahuje 510 tisíc Kč, průměrný vklad účastníka stavebního spoření asi 85 tisíc korun. Pro jeden úvěr tedy potřebuje stavební spořitelna pět klientů, kteří spoří a úvěr si neberou. Odbourávání přátelských klientů tak systém nutně omezí, takže se během několika let prakticky zastaví. Tuto zkušenost udělali na Slovensku a celou věc museli opravit. Stavební spoření bez přátelského klienta prostě není stavební spoření. Neexistuje nikde na světě a zavedení účelovosti vede k likvidaci systému prostřednictvím zrušení základního prvku přátelského klienta.
Druhou diskutovanou úpravou je, aby stavební spoření poskytly všechny banky. Záměr působí bohulibě, může přitáhnout další konkurenty, zostřit boj o klienta a ve finále nabídnout lepší podmínky. Každá mince má však dvě strany. Stavební spoření není totiž vyčleněno do specializovaného sektoru náhodou, a to z těchto důvodů: Stavební spoření pracuje s kolektivem střadatelů, ale úvěr si bere jen část z nich. Stavební spořitelny se tak podobají třeba pojišťovnám. Těm platí také celý kolektiv pojištěnců a pojistné plnění se vyplácí jen potřebným. Nikdo nezpochybňuje, že pojišťovny jsou specializované, takže nemají obyčejné pojištění, ale oddělují životní a neživotní. Nikdo se rovněž nepozastaví nad tím, že i penzijní fondy působí v samostatném sektoru. Stavební spoření nikde nefunguje v rámci univerzálních bank, jak navrhují jeho domácí oponenti. Ve zdravě uvažující firmě by to fungovalo tak, že v rámci univerzálního bankovnictví bude případná divize stavebního spoření tlačena k tomu, aby pokud možno nekanibalizovala vlastní tržní produkty. Banka tedy bude maximálně využívat levné zdroje, to znamená peníze ze stavebního spoření, a zároveň se bude snažit, aby poskytovala klientům dražší úvěry než ze stavebního spoření. Stačí se podívat na náš trh, kde tzv. přeúvěrovanost mají dvě největší stavební spořitelny nejméně vrostlé do mateřské bankovní skupiny. Zdůrazňuji přitom, že nejde o kritiku, je to přirozené, zcela pochopitelné a racionální rozhodování. Stavební spořitelna a její vedení se soustřeďuje jen na stavební spoření. Proto nemá jak diverzifikovat rizika a jiné činnosti. Pořád jde o stavební spoření. V komerční bance by se samozřejmě dala stavebnímu spoření příslušná váha, rizikovost a prospívalo by to v portfoliu jednou lépe, jednou hůře a určitě s většími výkyvy než ve stavební spořitelně.
Stavební spořitelny působí protikrizově, což se projevilo v Německu, v Rakousku, ale samozřejmě i u nás. Nehrají totiž hru s virtuálními penězi a půjčují jen peníze, které si u nich uložili klienti. Zatímco v Americe byly hypotéky spouštěčem krize, stavební spoření v evropských zemích bylo kotvou ekonomiky. V ČR přitom bankovní krize v podstatě nebyla, protože si český bankovní systém krizi...
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, vypršel váš čas.
Poslanec Cyril Zapletal: Děkuji. ...vyčíslení odbyl již v 90. letech. Děkuji za pozornost. (Potlesk ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. A dříve než dám slovo panu poslanci Ladislavu Velebnému, přihlásil se do diskuse pan poslanec a místopředseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, kterému dám teď slovo. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já ujišťuji pana premiéra, že křičet nebudu. Jsem si vědom, že je noční hodina a že by to mohlo mít samozřejmě ničivé důsledky pro psychickou soustavu některých tak to pozdě, kdyby slyšeli nějaké naléhavé... Já naopak budu mluvit velice tiše a vlastně jenom takovým nabádavým způsobem.
Já bych chtěl jenom požádat poslance vládní koalice, protože jsem viděl některá vystoupení v médiích, tak jsem si říkal, že by bylo dobré vás požádat, abyste už neopakovali v médiích takové to vysvětlování veřejnosti, že to, co tady děláme dnes, je zbytečné, protože jsme přeci návrhy mohli předložit ve výborech a tam jsme to mohli uplatnit. Přece dobře víte, že takových návrhů jsme předložili něurekom v různých výborech, a mohl bych vám tady říkat seznamy poslanců, dokonce právě z klíčových reformních zákonů, kde se samozřejmě stalo to, co se tady děje opakovaně, že se takovými návrhy ze strany opozice principiálně nezabýváte. Dokonce i v případě, když by se vám některý zamlouval, tak máte usnesení vládní koalice, že nemůžete nic ani takto rozumného podpořit, pokud na tom není koaliční dohoda. Takže dokonce i věci, které vypadaly zpočátku, že jsou natolik rozumné, že mají u vás podporu, tak se ukázalo, že nemáme šanci je prosadit. Dokonce i když argumenty jsou i takové, že se nedají než uznat. A to se netýká jenom stavebního spoření. To bych mohl jmenovat celou řadu dalších témat. Nakonec stavební spoření je ale do nebe volající příklad, protože to skončilo, přátelé, u Ústavního soudu. Tam dokonce nešlo jenom o to, že by některé argumenty se daly akceptovat. Tady to došlo tak daleko, že kdyby nebylo Ústavního soudu, tak jsme se prostě nedobrali vůbec ani elementárního uznání toho, že se někde prostě překračují principy, které mají ústavní charakter.
Tak já jsem vlastně chtěl jenom říci, že pokládám trochu za nevkusné, pokud dokonce v případě zákona o stavebním spoření tvrdíte, že opozice mohla své argumenty uplatnit v tom údajně řádném procesu v Parlamentu a že jsme nemuseli to přednášet tady, nebo že to nemusíme přednášet tady ve sněmovně. A vy tohle říkáte v době, kdy teď jsou v chodu témata, na kterých nejsme schopni se dohodnout, i když se třeba zdálo, že to jsou témata, která by mohla být nad jedno volební období, že jsou to témata tak zásadní, že by to mohlo být mimo dělení opozice a koalice, protože by to prostě sloužilo věci. Takže nejenom v případě stavebního spoření, ale to je v chodu dnes například u zákonů, které se týkají boje s korupcí.
Chápete, právě boj s korupcí, to mohlo být to, kde se mohlo říci: v téhle věci naše země beznadějně klesá stále níže a níže, tak jsme se to mohli pokusit změnit. Mluvil jsem s německými podnikateli, kteří mi vlastně opakovali jenom to, vyšlo i v nedávno uveřejněném žebříčku, kde němečtí podnikatelé hodnotili státy, do kterých investují a se kterými obchodují, a kde ČR skončila skoro jako nejvíce korupční země v Evropě, což jsou možná také důvody toho, proč se musíme obávat, že nebudeme svým exportem nebo svými výrobky v Německu do budoucna zajímaví. Takže je to tak vážná věc, že by stálo za to tady překonat dělení opozice-koalice a hledat rozumné úpravy, kde bychom se dohodli na tom, že tady se vyplatí právě se dohodnout včas, nemuset o tom mluvit tady ve sněmovně na plénu a dohodnout se na nějakých rozumných věcech, zvlášť když třeba já jsem si všiml, že v případě zákona o veřejných zakázkách měla vládní koalice dokonce doporučení NERVu, ve kterém stojí: Firmy, které jsou vlastněny skrze akcie na doručitele, nemají jasnou vlastnickou strukturu, co umožňuje zadávání veřejných zakázek firmám přímo spřízněným s těmi, co o dané zakázce rozhodují, je nezbytné, aby se do veřejných soutěží mohli přihlašovat jen ty firmy, které mají jasnou vlastnickou strukturu vystopovatelnou až k fyzickým osobám. Tak tady i ekonomové NERVu, často liberální, doporučují toto jako krok, na kterém bychom se mohli shodnout. Rozumíte! Možná to není ústavní jako v případě stavebního spoření, ale vypadá to, že to je věc, která by mohla být základem dohody. Tak tedy dokonce vznikl návrh, na kterém jsme se mohli právě už ve výborech shodnout, který právě takovouto transparentnost požadoval. V jedné fázi to dokonce vypadalo, že někteří z vás, třeba ze strany TOP 09, by byli ochotni do toho jít a takovouhle věc prosadit. Dneska se dozvídám, že už to neplatí. Vypadalo to, že to je věc společného zájmu, že to je zájem dlouhodobý, že to potřebuje Česká republika, že by to nesmírně stálo za to, kdyby se to povedlo, tak se ukázalo, že jste si to rozmysleli, protože máte koaliční dohodu. Takže i věc, která je prokazatelně rozumná, NERVem stvrzená, tak vás přestává zajímat v této chvíli. A říkáte, že máme něco prosazovat ve výborech. ***