(0.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Všichni se těšíme.
Teď vystoupí pan předseda poslaneckého klubu ČSSD pan poslanec Sobotka. Prosím.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, já bych rád využil této příležitosti, protože už je po půlnoci, tak bych chtěl všem popřát krásné středeční ráno. Těším se na příští hodiny, které tady spolu strávíme v Poslanecké sněmovně debatou nad tímto důležitým zákonem, který koneckonců vrátil do Poslanecké sněmovny Senát, a protože se domnívám, že bychom přece jenom takto vážný zákon měli projednávat v poněkud klidnější atmosféře, rád bych navrhl procedurální návrh, který by spočíval v tom, že bychom přerušili projednávání tohoto bodu a odročili ho do 4. prosince letošního roku. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Ano. Děkuji. Zazněl procedurální návrh. Já tedy o něm dám za chvilku hlasovat. Prosím, aby se kolegové z předsálí dostavili do sálu. Registruji také žádost na odhlášení, takže já vás všechny odhlásím. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. (Chvíle čekání.)
Zazněl zde procedurální návrh z úst předsedy poslaneckého klubu ČSSD pana poslance Sobotky na přerušení tohoto bodu do 4. prosince.
Já tedy zahájím hlasováním o tomto procedurálním návrhu. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 231, z přihlášených 134 pro 40, proti 93. Tento návrh byl zamítnut.
Nicméně pan poslanec Sobotka vyzkoušel naši bdělost, takže můžeme pokračovat. Nyní vystoupí pan poslanec Stanislav Huml. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Huml: Děkuji. Dobrou popůlnoc. Dovolte mi, vážená vládo, vážená paní předsedkyně, abych také přednesl svůj příspěvek. Já jsem člověk, který je zvyklý pracovat v noci, čtyřiadvacítky byly poměrně běžné, nicméně jsem strašně zvědav, jak budeme zítra hlasovat o nejdůležitějším zákonu roku, a to je rozpočet.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, já vás poprosím o klid v jednacím sále.
Poslanec Stanislav Huml: Nasaďte si sluchátka a koukejte se dál na film.
Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, zákonem číslo 348 ze dne 12. listopadu 2010 byl novelizován zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a zákon o daních z příjmu. Připomenu jenom, že jeho schválení proběhlo ve schválení tzv. legislativní nouze. Tuto novelu zákona Ústavní soud 19. dubna 2011 zrušil nálezem vyhlášeným pod číslem 119/2011, a to uplynutím 31. prosince. Já bych hlavně pro členy naší vlády zdůraznil článek 7B nálezu, a to o ústavních principech zákazu retroaktivity a právní jistoty a řešení kolize platnosti staré a nové právní úpravy.
Já se musím přiznat k tomu, že jsem byl atakován mnoha novináři, stejně jako mnozí z vás, a na tomto zákoně mi opravdu celou dobu vadila retroaktivita. Smlouvy, které byly uzavřeny před účinností zákona, by měly platit i nadále. Je to jedna z mála věcí, které člověk by měl jako správní cítění dodržovat. My jsme si vždycky říkali, že budeme podporovat střední vrstvu obyvatel, a ta střední vrstva obyvatel je nejvíc spořící a nejvíc ve stavebním spoření zainteresovaná.
Stěžejní námitka navrhovatelů pro Ústavní soud ve vztahu k napadeným ustanovením se týkala jejich nepřípustných retroaktivních účinků -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, omlouvám se. Dámy a pánové, já vás ještě jednou prosím o klid. Děkuji.
Poslanec Stanislav Huml: Já také děkuju - a s tím souvisejícího zásahu do právní jistoty účastníků stavebního spoření. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně vymezil obsahy pojmu pravé a nepravé retroaktivity, zpětné účinnosti právních norem. O pravou retroaktivitu se jedná v případě, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo pokud dochází ke změně právních vztahů vzniklých podle staré právní úpravy, a to ještě před účinností nového. V případě nepravé retroaktivity sice nový zákon nezakládá právní následky pro minulost, v minulosti nastalé skutečnosti však právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku nebo pro budoucnost modifikuje právní následky založené podle dřívějších předpisů. Ústava neobsahuje explicitní zákaz retroaktivity právních norem pro všechny oblasti práva, ten však vyplývá ze zásady právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, k jehož znakům patří i princip právní jistoty a ochrany důvěry občana v právo.
V závěru článku VII./b pak Ústavní soud nakonec připomíná své závěry obsažené v nálezu, podle něhož je zrušení staré a přijetí nové právní úpravy nutně spjato se zásahem do principu rovnosti a ochrany důvěry občana v právo, k němuž dochází v důsledku ochrany jiného veřejného zájmu či základního práva nebo svobody.
Rozhodnutí zákonodárce o způsobu řešení časového střetu staré a nové právní úpravy ale není z ústavního hlediska věcí nahodilou nebo věcí libovůle, nýbrž věcí zvažování v kolizi stojících hodnot. V závěru o druhu legislativního řešení časového střetu právních úprav tak, aby mělo vést posuzování uvedeného konfliktu hodnot s hlediskem proporcionality s ohledem na intertemporalitu. Proporcionalitu lze charakterizovat tak, že vyšší stupeň intenzity veřejného zájmu resp. ochrany základních lidských práv a svobod, odůvodňuje vyšší míru zásahu do principu rovnosti a ochranu důvěry občana v právo novou právní regulací. Omezení základního práva přitom musí ve smyslu článku 4 odst. 4 Listiny šetřit jeho podstatu a smysl. Při posouzení způsobu legislativního řešení uvedeného časového střetu tak sehrává svou roli nejen míra odlišnosti staré a nové právní úpravy, nýbrž i další skutečnosti jako společenská naléhavost zavedení posléze uvedené právní úpravy.
Tolik k nálezu Ústavního soudu a hlavně k retroaktivitě.
Schválením a zavedením této novely o stavebním spoření riskuje Česká republika další ze série arbitráží, které oslabí v době finanční krize českou ekonomiku.
Cílem této novely je snížit zatížení státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům stavebního spoření, potřeba reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době plně nevede k financování bytových potřeb, a sblížení podmínek pro odstranění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů.
Návrh zákona, který zde projednáváme, zavádí snížení výše státní podpory. Tato úprava se týká všech smluv o stavebním spoření, a to od 1. ledna 2012. Snížením této částky omezujeme podporu téměř pěti milionů obyvatel této země. Podporu, kterou si tento stát mohl a měl dovolit, neboť podporou stavebního spoření stát zcela jasně deklaruje svůj zájem a podíl na zajištění bydlení pro občany své země. Omezením podpory stavebního spoření se dostáváme opět k tématu, které je dnes v této současné velice negativní ekonomické situaci stále víc a víc aktuální. Souvisí to zejména se zvyšujícím se podílem obyvatel na okraji chudoby. Možnosti stěhování do menších a levnějších bytů jsou prakticky nulové. Takové byty většinou neexistují a podpora jejich výstavby v rámci sociálního bydlení je blokována představou, že na venkově je dostatek volných bytů. Prokázalo se však, že vykazované neobydlené byty nejsou nikterak disponibilní.
Z hlediska politiky bydlení je potřebné se zabývat tím, kolik je domácností s nízkými příjmy, jaké jsou tendence jejich vývoje, jaké tvoří skupiny a kde žijí. Z výzkumu prováděného v Sociologickém ústavu akademie věd jsou patrné tři ohrožené skupiny domácností. Mladé rodiny s dětmi mezi 20 až 35 lety s nízkými a středními příjmy, těch je 372 tisíc, neúplné rodiny, matky nebo otcové s dětmi, těch je asi 320 tisíc, a senioři, těch je 1677 tisíc. ***