(23.40 hodin)
(pokračuje Tejc)
Je evidentní, že tento systém má být zrušen a já myslím, že to není dobře. Určitě můžeme uvažovat o různých modifikacích tohoto systému, ale k tomu nedochází. Kdyby pan ministr Kalousek pod dojmem toho, že dochází ke zneužívání tohoto systému, navrhl například prodloužení doby stavebního spoření, té povinné doby, na 10 nebo 15 let s určitou sociální pojistkou, tak aby například v případě, že se osoba, která platí stavební spoření, dostane do složité životní situace, přijde o práci, tak aby na rok, na dva nebo na tři mohl být tento produkt pozastaven, to znamená, nehrozila by ztráta prostředků jako celku, ale došlo by jenom k pozastavení plateb, pak bych to snad chápal. Kdyby pan ministr financí Kalousek předstoupil před tuto Sněmovnu a navrhl daleko přísnější režim čerpání prostředků, které tam jsou vázány, tedy například ono vyplácení pouze účelově jen na bydlení, tak bych to snad ještě pochopil. Považoval bych to za snahu zefektivnit systém, který má sloužit k bydlení. To se však neděje a opak je pravdou. Tady dochází k likvidaci systému jako celku a je to velká škoda, protože do budoucna se každý nový systém, který bude chtít ČR vytvořit, který vláda nebo Parlament budou chtít prosadit, bude potýkat s velkou nedůvěrou. Bude tady určitý zápach z toho, jak stát přesvědčil své obyvatele, aby spořili v tomto systému, a poté kdy oni jej poslechli, to rozhodnutí změnil. Bude to podobné jako se zaváděním přímotopů v 90. letech, kdy lidé v dobré víře, že bude toto podporováno státem, nakonec o své investice mnohdy přišli, a tohle je velmi podobné a především negativní do budoucna pro další výhled, pro další snahu státu přesvědčit na jiné podobné anebo prospěšné modely, které jsou založeny na důvěře občanů a veřejnosti.
Proto stejně jako mí kolegové nemohu souhlasit s návrhem vlády, nemohu souhlasit s návrhem, který tady koalice prohlasovala, a budu jako poslanec hlasovat pro návrh pozměněný Senátem, tak abychom tento systém jako celek fakticky nelikvidovali, i když se budeme tvářit, že se nic podstatného nezměnilo. Myslím, že během několika let, během roku, dvou, tří budeme vidět tak razantní úbytky na straně nových smluv stavebního spoření, že to bohužel potvrdí má slova, která tady dnes pronáším.
A abych ještě ve zbývajícím čase, který mi předepsala koalice, který nemůže být bohužel neomezený, se dále dostal k nálezu Ústavního soudu, tak budu citovat vyjádření pana ministra financí, třetí odstavec - tam, kde skončila paní poslankyně Emmerová, a myslím, že je to docela poučné.
Pro příjmy fyzických osob, o kterých není vedeno účetnictví, je základním pravidlem zdanění příjmů na bázi cashového principu. Na tomto principu je vystaveno zdanění těchto příjmů již od počátku účinnosti zákona o daních z příjmů. Vzhledem k tomu, že státní příspěvek je příjmem fyzické osoby, která o jeho přijetí nikdy neúčtuje, je rozhodným okamžikem pro zdanění tohoto příjmu okamžik fyzického přijetí peněžních prostředků na účet oprávněné fyzické osoby. Příjem jakožto skutečnost relevantní pro daň z příjmů fyzických osob, tedy předmět daně, vznikne tedy až přijetím tohoto plnění, tedy v předmětném případě až v roce 2011.
Ministr financí tedy nezastává názor, že se jedná o pravou retroaktivitu, neboť změna zákona o daních z příjmů se vztahuje pouze a výlučně na příjmy vzniklé, tj. přijaté fyzickou osobou, po účinnosti napadeného zákona, tj. po 1. lednu 2011. Navrhovatelé v této souvislosti zaměňují okamžik - alespoň tedy podle názoru ministra financí - vzniku nároku na příjem, tedy splnění podmínek pro připsání státního příspěvku za rok 2010, a okamžik vzniku příjmu, tedy přijetí státního příspěvku fyzickou osobou v roce 2011, pro účely daně z příjmů. K tomu pro úplnost dodává, že úroky za rok 2010 jsou připisovány nejpozději k poslednímu dni kalendářního roku, tedy k 31. prosinci 2010, a proto se na ně zdanění srážkovou daní z příjmů se sazbou 15 %, které bude účinné od 1. ledna 2011, vztahovat nebude.
Bohužel s ohledem na čas už nemohu být více objektivní. (Pobavení.) Já jsem se snažil i argumenty pana ministra financí zde uvést. Věřím, že to ocení. Ústavní soud mu za pravdu nedal, těmto argumentům za pravdu nedal. Ty další musím samozřejmě nechat na svých kolezích a věřím, že se s nimi vypořádají jak oni, tak vy při hlasování v této Sněmovně. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Další v rozpravě vystoupí pan poslanec Jiří Paroubek. Hlásí se pan předseda - on mi to říkal předtím.... Tak já se omlouvám. S přednostním právem pan poslanec Gazdík.
Poslanec Petr Gazdík: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, přečetl jsem si stenozáznam a upozorňuji, že při tom, když jsme hlasovali o tom, že dnešní jednání bude po 19. i po 21. hodině, případně i zítra, čárka, po půlnoci, jsem myslel, po dnešní půlnoci. Pakliže někdo má námitku proti tomu, že budeme jednat dnes po půlnoci, že to bylo odhlasováno, prosím, ať tak učiní hned, ať tu námitku podá. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. A nyní tedy má slovo pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený zbytku vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, obávám se, že v tomhle rétorickém maratonu už příliš o argumenty nejde, ale chci zdůraznit, že mně jde opravdu o argumenty, a proto bych byl rád, kdyby mě někteří kolegové také poslouchali. Jestli vás můžu poprosit, paní předsedající...
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano. Já požádám opět kolegy v celém sále, aby pokud možno se zdrželi hlasitých projevů.
Poslanec Jiří Paroubek: Abych nemusel přidávat decibely. Možná že jim to v tuhle hodinu už nebude tak příjemné.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, já myslím, že to půjde bez přidání. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Výborně! Já jsem vyslechl velice pozorně pana ministra financí Kalouska. To fiskální hledisko, které použil pro argumentaci, samozřejmě pro mě není neznámé. On hovoří především o úsporách v rozpočtu, o škrtech, a to je příklad jednoho takového velkého škrtu. Pan ministr financí však nemluvil o hledisku národohospodářském. Myslím, že to je hledisko, které má nejméně stejnou hodnotu. Ministerstvo financí vychází z filozofie, že není věcí státu vytvořit lidem příznivé podmínky pro pořízení jejich bydlení, ať už vlastnického nebo například družstevního, s tím, že je možné přece vše financovat hypotékou. To by bylo pravdou, pokud by všichni, kdo chtějí bydlet ve svém, měli zástavu úvěru formou nemovitosti. Tak tomu ale není! Výhoda stavebního spoření a stavebního úvěru, který na stavební spoření navazuje, je v tom, že není potřeba zástavy formou nemovitosti. Tato forma - stavební spoření tedy a stavební úvěr - umožňuje určitému segmentu občanů si pořídit vlastní bydlení, podíl v družstvu či zkvalitnění svého bydlení, protože jinak by se k tomu nedostali. Stavební spoření bylo zřízeno podle zkušeností vyspělých západoevropských států, ale také Spojených států a Kanady. Čili dá se říci, že je to nástroj a institut, který patří k sociálně tržnímu hospodářství, není to žádný relikt bývalého režimu. ***