(15.00 hodin)
Poslanec Jiří Šlégr: Dobrý den. Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážení ministři, vážení kolegové, vážený nepřítomný ministře životního prostředí. Jako poslanec zvolený v Ústeckém kraji, ale i jako obyvatel města Litvínov jsem byl v minulých dnech šokován, když jsem se dozvěděl o tom, že se k nám přes celou republiku převážejí stovky tun nebezpečného odpadu a toxických látek z tzv. ostravských lagun. Proč? Protože kdosi odpovědný nebyl schopen při své práci na sanaci zmíněných lagun plných ropných látek najít odbytiště pro skladování a zničení vzniklých látek.
Pane ministře, jak je možné, že bez vědomí občanů v Ústeckém kraji, ale nejen tam, dnes cestují každý den plně naložené vlaky, které převážejí nebezpečný a toxický odpad z Ostravska do Litvínova? Jako ministr životního prostředí byste měl znát stav ovzduší na Ústecku! Opravdu si myslíte, že našim občanům pomůže ke zvýšení kvality života, když se za jejich domy budou spalovat látky, které například Poláci označili za nebezpečný odpad a žádají po našem státu odvezení 20 tisíc tun těchto látek? Já myslím že ne.
Chtěl bych se vás, pane ministře, dotázat, kdo je odpovědný za podvod na občany Ústeckého kraje, kteří možná ani dnes o této kauze zatím ještě nevědí. Říkám zatím, protože až jim za humny vyroste halda toxických odpadů v množství několika set tisíc tun, určitě si toho všimnou. To už ale bude pozdě. Navíc vzhledem k limitům spalování těchto látek reálně hrozí, že se tyto nebezpečné látky budou u nás v Litvínově dokonce i několik let skladovat.
Děkuji vám za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr je povinen vám odpovědět písemně ve smyslu jednacího řádu.
My budeme pokračovat další interpelací a to je interpelace pana poslance Jaroslava Vandase na ministra Pospíšila ve věci stavu českého vězeňství. Prosím.
Poslanec Jaroslav Vandas: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, všeobecně je znám velice tristní stav českého vězeňství. V posledních Otázkách Václava Moravce ředitel Vězeňské služby konstatoval, že je již překročen kritický stav naplnění věznic, a zároveň tam prezentoval graf, ze kterého byl patrný nárůst od roku 2006, kdy byl stav vězňů přibližně 18 tisíc.
Otázky mám dvě. Jak je možné, že Česká republika zaujímá ve statistikách počtu vězňů na tisíc obyvatel, ať v Evropské unii, nebo i světově, jedno z prvních míst? A za druhé: Co s tím chcete dělat? A mám jednu podotázku, která možná je ještě aktuální: Jak chcete řešit katastrofální hygienické podmínky v našich věznicích? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Odpoví ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji pěkně, vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Vážený pane poslanče, jsem velmi rád, že se tématu vězeňství takto věnujete.
Problematika nárůstu počtu vězňů má několik důvodů. Nelze zde říci, že to je jeden jediný důvod a na ten ukázat prstem. Vyjmenoval bych aspoň dva, které považuji za klíčové.
Prvním důvodem je to, že v posledních několika letech se daří české justici řešit starší soudní kauzy a zrychlovat svoji výkonnost, a tím pádem důsledkem tohoto v oblasti trestní justice je, že je více odsouzených. Tedy i více odsouzených k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Na jedné straně tedy jev pozitivní, kdy se nám snižují soudní nedodělky a zkracuje se obecně každý rok délka soudního řízení, to lze statisticky doložit. A druhým důsledkem tohoto je, že je potom více odsouzených. To je aktuální důvod.
Vedle toho druhým důvodem, který je dlouhodobý a je to důvod asi spíše sociologický, je ta věc, že obecně postkomunistické státy, není to jen Česká republika, ale i Slovensko a Polsko jako nám řekněme blízké země s podobnou historií a s obdobnými sociálními a společenskými problémy, mají obecně více odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody, než je tomu třeba v Rakousku, Německu nebo jiných v uvozovkách standardních státech západní Evropy, které neprodělaly komunistickou minulost. Problém je ten, že za prvé tyto země, to znamená postkomunistické země, mají jinou trestní politiku než státy západní Evropy. A druhý problém je, že postkomunistické země umějí hůře v uvozovkách vychovávat - použiji tento pracovní termín, protože trest má být také výchovný - hůře umějí vychovávat vězně, a tím snižovat riziko recidivy. Jinými slovy, díky vysoké recidivě, která u nás je, je takovýto počet vězňů.
To, co Česká republika může udělat a co je v kompetencích nebo možnostech ministra, je pohled řekněme na trestní politiku země. Musíme si uvědomit, že u nás až třetina vězňů jsou lidé, kteří jsou odsouzeni za méně závažnou trestnou činnost, dokonce někdy za bagatelní trestnou činnost, a jejich trest odnětí svobody často nepřesáhne dva roky trestu odnětí svobody. Toto je opravdu třetina vězňů. V zahraničí, v Německu nebo v Rakousku - uvádím pořád tyto dvě blízké země, ale ony s námi mají mnohé společného včetně společné právní tradice a společného sdílení některých právních institutů - by tito lidé nebyli ve výkonu trestu odnětí svobody za bagatelní trestnou činnost, ale měli by alternativní tresty. To je, myslím, mimořádně důležitá věc, kterou Česká republika musí vnímat jako významnou zkušenost ze zahraničí. A naším cílem je legislativně posílit alternativní tresty a posílit takové instituty, jako je podmíněné propuštění u přečinů, to znamená u méně závažných trestných činů. Případně když se v průběhu výkonu trestu ukáže, že trest splnil svoji společenskou roli a dotyčný prokazuje známky nápravy.
Toto je úkolem Ministerstva spravedlnosti v oblasti legislativní, kdy my chceme posílit, a budeme to předkládat brzo do Parlamentu, institut podmíněného propouštění - zdůrazňuji - u méně závažné trestné činnosti, u přečinů. Vedle toho nyní probíhá celorepublikové školení soudců, jak mají tento institut aplikovat, protože bohužel naše zkušenosti jsou takové, že soudci ve svém rozhodování jsou konzervativní a podmíněné propouštění u méně závažných trestných činů příliš neaplikují. Rozhodují často pozdě, ve chvíli, kdy trest je vykonán celý a tento institut ztrácí smysl.
Cílem vlády samozřejmě musí být udržet české vězeňství i řekněme ve finančně přijatelné pozici. Nám se podařilo v létě získat od Ministerstva financí 400 milionů na doplnění rozpočtu vězeňství. Rádi bychom do konce roku doplnili vězeňství o dalších 150 až 200 milionů v rámci úspor v resortu, které děláme. Musíme šetřit v rámci resortu jinde a peníze dát do vězeňství, protože máte pravdu, v této oblasti potřebuje justiční resort největší finanční injekce.
Rozpočet na příští rok počítá bohužel pro vězeňství pouze se 7,6 mld. korun. Já jsem o tomto problému mluvil s panem premiérem, pan premiér si je vědom těchto problémů a budeme během roku hledat řešení, jako je hledáme v tomto roce, kdy, jak jsem řekl, jsme už posílili tuto subkapitolu o 400 mil. v létě a o dalších 200 mil. tak učiníme ještě do konce roku. (Upozornění na čas.)
Poslední věta: Snažíme se získat novou věznici, tzv. Velké Přílepy, kterou bychom měli během poloviny příštího roku zprovoznit a tím rozšířit kapacity. Těch věcí je celá řada, ale bohužel jsem limitován časem. Odpovím vám případně buď bokem, nebo i případně písemně.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Budete mít ještě určitě příležitost v doplňují odpovědi na doplňující otázku, kterou se chystá pan poslanec položit. Prosím:
Poslanec Jaroslav Vandas: Nemám ani tak doplňující otázku, ale jenom pro dokreslení stavu jsem si vzpomněl na jeden údaj, který jsem před rokem 1989 slyšel na Hlasu Ameriky, protože tenkrát to bylo u nás tajné, že ve věznicích tenkrát v polovině 80. let bylo něco kolem 18 tisíc vězňů. A to bylo za celou Československou republiku. Takže opravdu nárůst je enormní.
Jinak panu ministrovi děkuji za odpověď. ***