(10.40 hodin)
Ministr obrany ČR Alexandr Vondra Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jsem tu byl vyzván Lubošem Zaorálkem, abych se vyjádřil k tomu příběhu s projektem PPP - Public Private Partnership - v Ústřední vojenské nemocnici a velmi rád tak učiním. Koneckonců Luboš Zaorálek tu už tento týden jednou v této souvislosti mluvil, tuším, o zločinném spiknutí. To jsou řeči, které samozřejmě vypadají velmi efektně, ale pan kolega buď evidentně nemá potřebné informace, anebo je má, a pak je to ještě horší, protože s nimi trestuhodně manipuluje.
Vždycky je dobré se vrátit ke kořenům, příčinám, kde to všechno začalo, abychom mohli pak odpovědět na otázku, kde se stala chyba. A celý tento projekt začal, nikoliv překvapivě, v roce 2004 jako dokonce projekt pilotní pro další projekty PPP. Pod tímto projektem je podepsáno tehdejší vedení Ministerstva obrany a také tehdejší vedení Ministerstva financí, přičemž všichni víme, kdo byl ministrem financí v roce 2004. Ano, tehdy se to tvářilo tak jako v mnoha jiných příbězích, o kterých tu dneska byla řeč, celkem nevinně, jako projekt za několik stovek milionů nebo možná nanejvýš jednu miliardu, abychom pak zjistili, že se jedná o projekt, kde jsou ve hře miliardy, které buď - a podotýkám, v tom lepším případě - má stát zbytečně utratit, anebo v tom horším případě, kdy stát o tyto miliardy přijde, ať už tím, že ta věc celá nabobtná a dostane hodnotu, která takovou cenu nemá, anebo dokonce jsou pak na státu tyto miliardové sumy vysouzeny na arbitrážích.
Ten projekt, máme-li se ptát, kde se stala chyba, tak já vidím dvě období. To úplně počáteční, kdy ten proces byl nastartován. Nemám nic proti projektům PPP tam, kde stát jako koncesionář má zaručenou dlouhodobou návratnost. Ano, dálnice, vybírá se mýto, má to samozřejmě smysl. Ale jak jste uvažovali v roce 2004, jak jste chtěli dosáhnout dlouhodobou návratnost s projektem PPP, když budete stavět bazén a ubytovny v nemocnici? Sociální demokraté?
Pravda, stala se i druhá chyba. Ten celý projekt v prosinci 2009 za úřednické vlády dospěl do stadia, kdy se staly dvě důležité věci. Za prvé, v soutěži nakonec zbyl jediný uchazeč, jeho konkurenti odpadli nebo byli vyloučeni. Za druhé, proti původním předpokladům ještě z roku 2007, kdy se celková výše nákladů pohybovala někde 1,3 miliardy, tak najednou tato nabídka, jediná přijatá nabídka, ostatní byly vyloučeny, narostla na závratných 6,4 miliardy za úřednické vlády Jana Fischera. O 400 % více, než byly původní záměry. Čili tehdy se samozřejmě dala udělat jedna věc: buď v rámci soutěžního dialogu tento dialog ukončit a od projektu ustoupit, anebo ten projekt přehodnotit. Nestalo se, byl vyhlášen vítěz. Několik dnů před parlamentními volbami v roce 2010 byla podepsána smlouva a ta byla narychlo potvrzena ve vládě - ve vládě Jana Fischera.
Když jsme my nastoupili, měli jsme v zásadě tři možnosti. Buď v tomto projektu za 6,4 miliardy pokračovat, ale to já osobně bych si na triko v té ekonomické situaci, v které dneska jsme, nikdy nevzal. Znamenalo by to fakticky vážné nebezpečí, že se Ústřední vojenská nemocnice, tento mercedes mezi českými zdravotními zařízeními, může dostat velmi brzy do složité ekonomické situace, a samozřejmě je možné, že i to by byla situace, na kterou leckdo se zájmem čeká. Mohli jsme se samozřejmě pokusit ten projekt nějakým způsobem zásadně osekat a redukovat. Tento pokus jsme učinili, ale po konzultacích s Úřadem pro hospodářskou soutěž díky tomu, jak byly nastaveny výchozí podmínky, tak by toto při veškeré snaze nebyla cesta k úspěchu.
Rozhodli jsme se to proto zrušit a já si za tou cestou zrušení v dohodě stojím, protože riziko mezinárodních arbitráží, riziko neúspěchu v mezinárodních arbitrážích, když dobře víme, že v té předmětné smlouvě je úplně identická arbitrážní doložka jako v některých jiných příbězích, které tento stát bohužel prohrál nebo kde se nenachází, mám-li to říct eufemicky, v optimální situaci, tak takové riziko já nikdy nedopustím, aby tento stát mu byl vystaven. Shodují se na tom kompetentní lidé na Ministerstvu financí, a zdůrazňuji, že v poslední době má vláda na rozdíl od minulosti úspěchy v této oblasti, čili ví, kde můžeme obstát, a taky samozřejmě dobře víme, kde ta naše pozice není nejlepší. Za to je ta cena těch 143 milionů korun.
Já jsem pevně přesvědčen, že to je lepší varianta. Není to samozřejmě varianta optimální, ale je to nejlepší ze všech variant, které byly k dispozici, protože rizika, že stát skončí tak, jako skončil v případě televize Nova a dalších prohraných sporů na základě stejných arbitrážních doložek, si, vážení přátelé, dneska dovolit rozhodně nemůžeme.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan ministr Drábek, kterému předávám slovo.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně.
Na začátek chci uvést, že budu skutečně velmi stručný. Jenom bych rád zareagoval na vystoupení pana místopředsedy Zaorálka. Chtěl bych nejprve poděkovat za to, že propaguje veřejnou službu a sociální reformu a že informuje občany, jaké budou podmínky od 1. ledna, ale chtěl bych upřesnit, aby nebyly šířeny mylné informace, že je to skutečně tak, že každý, kdo bude vyzván k výkonu veřejné služby a odmítne vykonávat veřejnou službu, ztratí nárok. Tedy nemusí mít pan místopředseda žádnou obavu z toho, že by to organizačně bylo nějak nezvládnutelné.
Za druhé bych chtěl podotknout, že na rozdíl od některých jiných stran TOP 09 průběžně zveřejňuje svoje sponzory, tedy nehrozí to, o čem tady mluvil pan místopředseda, že by některý sponzor za něco chtěl nějakou protislužbu, protože na rozdíl od sociální demokracie TOP 09 zveřejňuje sponzory průběžně. A chtěl bych vyzvat, aby místo legislativních návrhů, které jsou velmi zdlouhavé, aby se sociální demokracie k této praxi připojila svým vlastním rozhodnutím, protože nikomu nic takového nebrání. ***