(12.30 hodin)
(pokračuje Rath)
Každou větu, každé slovo, které jsem tady říkal, si můžete prověřit, přezkoumat, a musíte dojít k témuž, že jsem tady říkal nic než realitu. Já nechci říkat pravdu. Ale nic než realitu, ověřitelnou, popsanou, objektivizovanou.
Takže to byl důvod, to byl důvod, proč tehdy politické strany napříč politickým spektrem prosadily tento zákon o veřejných neziskových nemocnicích jako zásadní pojistku před takovýmto rozkrádáním.
Dámy a pánové, teď jsme v konkrétní situaci. Ten zákon platí, platí řadu let, a třeba náš kraj chtěl uchránit našich pět krajských nemocnic, které mají hodnotu a majetek řádově za nějakých pět deset miliard, a chtěli jsme ho i do budoucna zachránit pro generace příští, protože samozřejmě v demokracii nikdy nevíte, jak se volič rozhodne a kdo příště bude tento majetek spravovat a jestli se tam třeba nevrátí zase ta ověřená parta pánů Bendlů, Tluchořů, teď by tam asi přibrali ještě pana Šnajdra, a to moc záruka není, protože pan Šnajdr, jak rozebral a zprivatizoval očkovací program v České republice, je fenomenální, to je také zajímavý příběh, ale myslím, že na jinou debatu. Takže ta parta by se možná v něčem trochu obměnila, v něčem trochu doplnila a samozřejmě bychom se mohli divit, protože by se v tom pokračovalo. Najednou příběh brandýské nemocnice by se mohl stát příběhem kladenské nemocnice, kolínské nemocnice, mladoboleslavské nemocnice, příbramské nemocnice, benešovské nemocnice. A najednou bychom se nebavili o minulosti, ale o přítomnosti.
Proto kraj, který si je vědom, že tyto nemocnice mají majetek obrovský, obrovské pozemky, kraj do jejich majetku a modernizace dnes investuje stamiliony ze svých i z evropských prostředků, tak v podstatě chtěl ochránit tento majetek proti podobným šibalům, kteří už své úmysly projevili i v minulosti, a požádal Ministerstvo zdravotnictví o transformaci těchto nemocnic do veřejné neziskové organizace. Podle platného zákona. Učinil tak před zhruba třemi lety, kdy ještě ministerstvo ovládal pan Julínek s panem Šnajdrem. Učinil tak řádně podle zákona. Samozřejmě začala hra na zdržovanou, takže ministerstvo pak chtělo soudní odhad majetku, že bez toho to nemůže zapsat, když chybí soudní odhad majetku, tak jsme sehnali soudního znalce, nechali udělat majetková zhodnocení, vytvořili doklady, protože toho majetku je hodně, v řádu stovek stran textu, s razítky a podpisy soudních znalců, kraj to samozřejmě stálo miliony nebo statisíce, ministerstvo si to přitom písemně vyžádalo. Takže když jsme to ministerstvu předali, tak ministerstvo zase nedělalo dlouho nic. Chodili jsme se dívat do spisů, tak ministerstvo si vyžádalo svoje právní analýzy, dokonce od svých kamarádů, jak jsem tady říkal, jako bývalý ministr Němec, který by jistě, kdyby aspoň trochu mohl, tak by panu Šnajdrovi a Julínkovi pomohl a napsal, že to zapsat nemůžou, že to nejde nebo že je tam nějaká chyba. I tato advokátní kancelář, která si myslím, že dokáže být velmi flexibilní podle toho, kdo ji platí, tak tady uznala, že nemůže být flexibilní, a napsala bohužel, že je to tak a že ministerstvu nic jiného nezbývá, že jsme splnili všechny podmínky a že by se to mělo zapsat. Světe, div se, nezapsalo. Proč by se pan Šnajdr s Julínkem zabývali nějakými zákony? To je přece nic.
Já už se těším, jak třeba jednou takhle to panu Šnajdrovi budeme moci vracet. Zase mu třeba znárodníme ten jeho zprivatizovaný očkovací program, který si přesunul někam na Kypr, nebo něco takového, a jak se budeme tvářit. Vy jste zákony nerespektovali, kašlali jste na ně, tak tady dostáváte oplátkou stejným. A pan Šnajdr bude koukat a bude říkat: To ale nemůžete. A my budeme říkat: Můžeme. Můžeme.
Takže takovou politickou kulturu zavedli naši pravicoví kolegové do českého právního řádu. Prostě je platný zákon, my říkáme: Musíte se chovat podle platného zákona. A oni říkají: Nemusíme. My teď vládneme. Zákony pro nás neplatí.
Takže to je pěkný přístup ministerstva. Samozřejmě, můžete se dovolávat. Dali jsme žalobu správnímu soudu. Správní soud to už dva roky řeší. Samozřejmě nic nevyřešil. Já budu rád, jestli to vyřeší do mého důchodu. To je prosím osud toho, kdy se tady v podstatě de facto střetávají dvě poměrně významné síly. Protože my nejsme úplně řadoví občané, máme určité kompetence, vlivy. Přesto se spravedlnosti a vymáhání zákona nedomůžete v České republice. Mě to jen děsí, protože v tom případě ten normální občan musí mít pocit naprosté beznaděje a zmaru a to už není legrace, protože z beznaděje a zmaru vyrůstají takové emoce jako nenávist a agrese.
Dámy a pánové, abyste na to jednou nedoplatili, na takovéto arogantní pohrdání těmi zákony a těmi občany a tou veřejností. Prostě teď holt vládneme my, tak víte, co si můžete? My máme těch 118, nebo teď už, já nevím, 115, tak my si to proválcujeme. Dobře. Co zaséváte, to jednou sklidíte. Myslím si, že spousta z nás a spousta občanů si to dobře pamatuje a bude u té sklizně. Bude chtít být u té sklizně. Kdy se budete zodpovídat za to, jak jste se chovali a co jste dělali.
Dámy a pánové, tady prostě Ministerstvo zdravotnictví jasně už několik let ignoruje platný zákon, kašle na všechno. Naprostá arogance moci. A dámy a pánové, zajímavé je, že i nový ministr Heger, od kterého jsem si sliboval aspoň jakous takous korektnost, na tuto hru přistoupil a vydal - on konečně tedy vydal to rozhodnutí, ti pánové před ním se tvářili, že žádost neexistuje, zákon neexistuje, oni vůbec nejsou, tak pan ministr aspoň dospěl nakonec k závěru, že něco napsat musí, že asi není možné, aby přes všechny lhůty správního řádu a zákona se nedělo nic, tak nakonec řekl, ať vydá ministerstvo rozhodnutí. No ale to byla velká legrace. Protože si představte, že v době platného zákona při splnění všech zákonných podmínek žadatele ministerstvo napsalo rozhodnutí. Nezapíšeme vás do registru neziskových organizací, tedy nezřídíme ty neziskové nemocnice, protože skupina poslanců podala návrh na zrušení tohoto zákona!
Takže dámy a pánové, např. bude-li se někdo chtít vyhnout placení pokuty třeba za řízení v opilosti, stačí, když bude znát kohokoliv z nás poslanců, my tady navrhneme vypuštění třeba sankce za řízení v opilosti, a předpokládám, že všechny správní orgány budou postupovat stejně, tzn. řeknou, no my bychom mu rádi odebrali řidičský průkaz, my bychom mu rádi dali pokutu, ale bohužel nemůžeme, protože pan poslanec XY podal návrh na zrušení, který možná někdy v budoucnu projde.
Takže prosím, toto vstoupí do dějin a análů řekl bych právnických fakult. Já si myslím, že to budou učit na právnických fakultách jako něco neuvěřitelného. Prostě aby vrcholný orgán státní správy vydal rozhodnutí, které je v rozporu s platným zákonem, a odůvodnil to tím, že nějaká skupina poslanců podala návrh na zrušení tohoto zákona.
Opět. Co se děje? Nic. Můžete se nad tím smát, můžete nad tím plakat, můžete nad tím nevěřícně kroutit hlavou, co je všechno v České republice možné. To je snad možné v úplně rozpadlých státech charakteru některých afrických států, ale ve státu, který se říká, že je členem EU, že přece jenom má nějakou kulturu, má nějaké soudnictví, nějakou státní správu, tak to je skutečně k smíchu. ***