(14.40 hodin)
(pokračuje Semelová)
Pokud bych se ještě vrátila k té povinné školní docházce, o které jste tady tak sáhodlouze mluvil, tak bych chtěla říci, že to byla právě vaše strana, která se snažila o to, aby se změnila povinná docházka na povinné vzdělávání a zavedli jste individuální vzdělávání. To jenom k tomu. Takže to určitě té situaci nepomůže také. (Upozornění na čas.)
Ta situace nejen na Šluknovsku má sociálně ekonomické příčiny a to je třeba odstranit.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím o dodržování časového limitu. Pana premiéra prosím, aby využil ještě svých dvou minut. Prosím.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem se samozřejmě v rámci pětiminutového limitu mohl zaměřit pouze na některé aspekty, které spočívají v řešení situace v těchto vyloučených lokalitách včetně situace na Šluknovsku.
Skutečně bych chtěl zdůraznit, že považuji za základ řešení celého problému vzdělávání a vzdělání. Tím pádem určité elementární kompetence, které umožní těm lidem integrovat se na trh práce. Myslíme-li na další generace, tak bez skutečně vzdělávacích programů, které jim umožní absolvovat v začátku aspoň základní školy, později i školy střední, se tady zaměstnanost nezvýší. Čili je to absolutní podmínka, která teprve umožní zvýšení zaměstnanosti v těchto lokalitách.
Já samozřejmě chci zdůraznit také to, že vedle vazby sociálních dávek na konkrétní typy chování, to znamená dohlížení na docházku do školy, na konání např. veřejné služby, to samozřejmě znamená i omezení zneužívání sociálních dávek, ale také vytváření pracovních příležitostí. Já jsem přesvědčen, že to musí být cestou prostupného vzdělávání, to znamená přes systém veřejné služby, potom veřejně prospěšné práce, potom tzv. tréninkové práce, například v některém typu sociálního podniku nebo občanského sdružení, až po plnou integraci na trh práce. Představa, že stačí vytvořit pouze pracovní příležitosti a že se lidé z těchto vyloučených lokalit, kteří třeba již v několikáté generaci kolem sebe nevidí jako běžný prvek chodit každý den ráno do práce, jenom tak zaintegrují na trh práce, je, nezlobte se, paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího, nebetyčnou naivitou. Takhle to prostě fungovat nebude. Musí to být velmi komplexní program reintegrace na trh práce, kde na počátku bude snaha zvyšovat jejich kompetence přes veřejnou službu, získání elementárních návyků, veřejně prospěšné práce až právě po onu reintegraci. Samozřejmě tam, kde schopnost reintegrace na trh práce je vyšší, je vytvoření pracovních příležitostí například prostřednictvím veřejně prospěšných prací tou vhodnou cestou.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. A to už je poslední, co mohlo zaznít k této interpelaci. Teď už slovo dostane další interpelující poslanec Jaroslav Vandas ve věci nestrašte seniory. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Vandas: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane premiére, přiznám se, že název mojí interpelace zní poněkud zvláštně. Důvody, proč jsem k této interpelaci přistoupil, jsou jasné. Asi nikdo nebude protestovat proti tomu, že jedním z největších ničitelů plnohodnotného a spokojeného života je stres. Určitě se shodneme na tom, že stresu daleko více podléhá organismus staršího člověka. Proto se ptám, proč vláda soustavně pracuje na tom, aby naši senioři byli neustále ve stresu. Dnes a denně se objevují vyjádření typu: na státní důchod bude čím dál menší spolehnutí, na důchodovém účtu chybí tolik a tolik miliard. Všichni víme, že vláda tyto prostředky v průběžném systému zajistit musí, ale vláda - ani vy, pane premiére - toto neříká a zároveň zapomíná dodat, že prostředky by nechyběly, kdyby vláda soustavně nenarušovala tok peněz do důchodového systému. V posledních čtyřech letech byly několikrát sníženy odvody sociálního pojistného, připravuje se druhý pilíř důchodového pojištění.
Proto vás, pane premiére, žádám, přestaňte se strašením našich seniorů. Nezaslouží si to.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec dodržel svůj časový limit, takže prosím premiéra, aby na jeho interpelaci reagoval. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já budu velmi rád, když pan poslanec Vandas, když teď má zájem o interpelaci - nestrašte seniory I a nestrašte seniory II - bude vystupovat úplně stejným způsobem, například když tady pan poslanec Rath z tohoto místa několikrát prokazatelně strašil pacienty, například ty, kteří jsou onkologicky nemocní a podobně, vzbuzoval tady prostě velké obavy svými neuvěřitelnými výroky.
Já mohu pouze konstatovat, že ani skutečnosti, které uvedl pan poslanec Vandas, nejsou pravdivé. Vláda nikdy nesnížila odvody na důchodové pojištění. Pan poslanec si zřejmě plete nebo se ne zcela orientuje v tom, že v oblasti sociálního pojištění jsou tři složky - to znamená důchodové pojištění, nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti - a že do důchodového systému jde pouze důchodové pojištění, jehož celkový objem ve výši 28 procentních bodů placených zaměstnancem a zaměstnavatelem se nepohnul více než osm let, čili nikdo ho nesnižoval, a myslí si, že snížení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti má vliv na stav důchodového účtu. Já ho ujišťuji, že se hluboce plete, že se mýlí, protože na důchodový účet má vliv pouze příjem z důchodového pojištění, které je součástí sociálního pojištění.
To, že důchodový účet má deficit, není žádné strašení penzistů, protože je jasné, že stávajícím penzistům jsou společnost a stát povinny zajistit jejich penze, zajistí je jim, mají své nároky dané zákonem o důchodovém zabezpečení a tyto nároky budou uspokojeny. Na druhou stranu nelze před veřejností tajit, že vzhledem k demografickému vývoji má důchodový systém problémy, že bez důchodové reformy se tyto problémy budou prohlubovat a že se skutečně může velmi výrazným způsobem stát především u lidí střední a mladší generace, že u nich z toho státního systému bude velmi omezený objem finančních prostředků na důchody ze státem organizovaného průběžného pilíře. To je pravda. Ale to bychom skutečně lidem lhali, kdybychom toto neříkali.
Jestliže dnes na jednoho penzistu připadají dva ekonomicky aktivní lidé, tak je skutečností, že v roce 2050 vzhledem k demografickému vývoji na jednoho penzistu bude připadat pouze jeden ekonomicky aktivní člověk. To znamená, že tady musí být nějaký dopad na důchodový systém, a my na něj chceme reagovat mimo jiné i tím, že provádíme důchodovou reformu, že chceme státem organizovaný průběžný pilíř doplnit o fondový pilíř, který samozřejmě umožní spoření prostředků v důchodových fondech.
Mimochodem výkřiky sociální demokracie o tom, že se jedná o privatizaci důchodového systému, považuji za úsměvné minimálně ze dvou důvodů. Za prvé, když byste si ta čísla promítli např. do stávajícího stavu, to znamená plně zapojený tzv. opt-out, to znamená možnost vyvedení tří procentních bodů z důchodového systému, tak v případě plně zavedeného systému, což ještě dlouhá a dlouhá léta nebude, to bude znamenat výpadek příjmů státního rozpočtu ve výši zhruba 20 miliard korun, které budou přesměrovány na tyto spořicí důchodové účty. Vezmeme-li čísla z letošního roku, kdy počítáme s výplatou důchodů ve výši zhruba 354 miliard korun, takto jsou rozpočtovány, s tím, že skutečná výše bude zhruba 358 miliard korun, tak zjistíme, že těch 20 miliard korun - už prosím porovnejte ty dvě váhy, 20 miliard korun versus 354 miliard korun - tvoří necelých 6 % výdajů veškerého důchodového systému v naší zemi. To znamená, že i po plném zavedení opt-outu a po jeho plnohodnotném fungování bude více než 94 % všech prostředků na důchodový systém nadále téct přes státem organizovaný průběžný systém a že pouze všeho všudy 6 % výdajů na důchody si budou moci ti, kteří se dobrovolně rozhodnou, převést na důchodové účty. Čili ve světle těchto čísel je tato myšlenka nebo tato teze sociálních demokratů naprosto absurdní.***