(19.10 hodin)
(pokračuje Heger)
Pokud jde o zrušení výčtu územních pracovišť krajských hygienických stanic, ty jsou dosud obsažené v příloze č. 3 zákona. Je zřejmé, že pracoviště správních úřadů, která nemají svěřeny zákonem žádné konkrétní úkoly, není důvod stanovovat tato pracoviště zákonem. Samo zrušení této přílohy však nemá vliv na další faktickou existenci těchto pracovišť, což plyne i z přechodných ustanovení návrhu. Plnění úkolů uložených krajské hygienické stanici musí být zajištěno bez ohledu na zakotvení konkrétního pracoviště v zákoně. Po provedení novelizace zákona, i když nebude stanoveno explicitně zákonem vymezení míst, ve kterých tato pracoviště mají být, bude možné lépe a pružněji reagovat na potřeby konkrétní lokality.
Pokud jde o redukci zdravotních ústavů, tak tam bych zdůraznil dvě věci, které byly značně diskutovány, a to zda zdravotní ústavy zůstávají zdravotnickými zařízeními - zůstávají. A druhá věc je, že i nadále zůstávají organizacemi, které jsou v zákoně uvedeny. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To bychom měli úvodní slovo a teď zpravodaj Tomáš Úlehla by mohl vystoupit jako zpravodaj určený pro prvé čtení. Prosím.
Poslanec Tomáš Úlehla: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře. Myslím, že bylo dostatečně precizně a pregnantně definováno meritum věci, které je obsahem tohoto zákona. Ekonomické výsledky minulých let hovoří zcela přesvědčivě pro to, aby došlo k navrhované změně. Jako bývalý pracovník hygienické stanice jsem měl možnost být v pracovní skupině ministra a setkávat se s lidmi, kteří zastupují tuto problematiku. Chtěl bych, a budu to doporučovat, pokud tak neučiní pan ministr v podrobné rozpravě, abychom pustili tento vládní návrh do druhého čtení. Myslím si, že si zaslouží podporu, protože to přinese ekonomický efekt jednak pro státní rozpočet a na straně druhé tím bude zvýšena jednak konkurenceschopnost, i samotné přístrojové využití kapacit stávajících krajských hygienických stanic v jednotlivých regionech. Takže podporuji tento návrh a tím bych to uzavřel.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrá, teď otevíráme obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil poslanec Jaroslav Krákora. Prosím, pane poslanče, vystupte jako první.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, jestliže tři předchozí zákony, které jsme zde schvalovali, nebo které jsme zde probírali a hlasovali jsme o nich, byly prakticky dá se říci pouhými technickými novelami, tak zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů zdaleka nepatří do technických novel, do jemného zásahu technické novely, ale je to v podstatě vážný zásah do celé organizace zdravotnictví, hlavně zdravotních ústavů a krajských hygienických služeb.
Sloučení - my tomu říkáme spíše rušení - zdravotních ústavů, kdy ze 14 zdravotních ústavů budou redukovány v podstatě na dva zdravotní ústavy s rozmístěním v Praze a Ostravě, je samozřejmě pro nás nepřijatelné. Medicína má preventivní charakter, zdravotní ústavy vykonávají především preventivní činnost. A nebylo také řečeno, že by došlo ke snížení počtu zaměstnaných osob v této sféře nejméně o tisíc lidí. A já se ptám - to by byla spíš otázka pro pana ministra: Kdo to bude zabezpečovat? Kdo bude dělat hygienu práce? Kdo bude měřit hluk a tak dále? Těch odborníků je samozřejmě v České republice málo, a pokud vím, kdo bude měřit třeba prašnost prostředí v určitých provozech? Dneska se na to prostě vůbec nedbá, a pokud bude tato služba zrušena - říkám, je to služba -, tak podle mě se to nebude prakticky provozovat vůbec. Zrovna tak krajské hygienické stanice a územní pracoviště. Rušení nebo redukce 59 územních pracovišť, která mají také především preventivní charakter, není dobrým krokem a je to vážný zásah zase do českého zdravotnictví.
Z těchto důvodů, podrobněji se k tomu vyjádřím ještě potom ve druhém, třetím čtení i na výboru, je toto pro Českou stranu sociálně demokratickou zcela nepřijatelné. Nebudeme pro to hlasovat a dovolím si dát návrh na zamítnutí v prvním čtení, který eventuálně v podrobné rozpravě ještě zopakuji.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další přihlášenou je paní poslankyně Hana Orgoníková.
Poslankyně Hana Orgoníková: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, dámy a pánové, zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. potřebuje novelizovat, ale ne způsobem, který navrhuje Ministerstvo zdravotnictví. Odborná veřejnost považuje novelu, která by do činnosti hygienické služby přinesla prvky odpovídající dnešním problémům zdraví populace a odstranila nevhodné úpravy zákona z minulých let. Zaměření nyní navrhované novely prakticky jen na koncentraci zdravotních ústavů je jednak nesystémové, jednak nesprávně zdůvodněné ekonomicky i z obecně zdravotního hlediska.
Současné nedostatky zákona jsou důsledkem podceňování primární prevence v posledním desetiletí nekoncepčními novelami a nepromyšlenými reformami hygienické služby. Je žádoucí tyto závady napravit a v legislativě obnovit důležitost této činnosti. Je nesprávné, že nedávno představená široce pojatá reforma zdravotnictví, která řeší zásadní otázky zdravotnictví, neobsahuje ani zmínku o primární prevenci. Jedním z příčin je fakt, že Ministerstvo zdravotnictví se nestará o zdraví národa a nezabývá se jeho vývojem, ale jen zdravotnickými službami. Ve vyspělých státech tomu tak není.
Vedle nevhodných změn v hygienické službě v posledních pěti letech je dalším velkým nedostatkem malá transparentnost jejich přípravy a její špatná organizace. Postupné prosazování změny nereflektuje potřeby společnosti, nevycházejí z odborné zdůvodněné potřeby ani z veřejně dostupných analýz. Nejde o restrukturalizaci, jak tento proces Ministerstvo zdravotnictví nazývá, ale o jednostranné kroky zaměřené na zúžení působnosti, nebojím se říci až na destrukci hygienické služby.
Samotnou okolností, která vyvolává nespokojenost odborné hygienické veřejnosti, je trestuhodné ignorování platné koncepce oboru hygiena. V ní je nezpochybnitelně uvedeno, že činnost hygieny je zaměřena na ochranu zdraví a výkon státní správy, na podporu zdraví, výchovu ke zdraví, primární prevenci nemocí a problematiku zdravotních rizik. Aniž by kdykoli byla ministerstvem tato koncepce zpochybněna, je v praxi hrubě porušována.
Zvláštní kapitolou doprovázenou některými manažerskými nedostatky bylo rozdělení hygienické služby na hygienické stanice a zdravotní ústavy provedené v roce 2003. Důvody byly bezpochyby hodné zřetele, ale reorganizace se vyznačuje chaotičností, je špatně řízena, nerespektuje ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví a citelně zasáhla do práce těchto ústavů a života jejich zaměstnanců. Po svém zřízení se zdravotní ústavy začaly rozvíjet v nových podmínkách financování, získávaly personál, prostory a zařízení, připravily projekty na získání evropských grantů. Po několika letech však přišel zlom, slučování ústavů prováděné v rozporu s platným zákonem, nulový příspěvek zřizovatele, další unáhlené změny a propouštění desítek procent pracovníků. ***