(19.30 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. A nyní otevírám obecnou rozpravu, do které přihlášky nemám. Kdo se do obecné rozpravy k tisku 407, zákon o specifických zdravotních službách, hlásí? Pokud se nehlásí nikdo, můžeme obecnou rozpravu ukončit.
Zahajuji rozpravu podrobnou. Tuším, že pan ministr chce vystoupit. Nechcete, pane ministře, vystoupit v podrobné rozpravě?
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji za slovo. Pane předsedající, já bych si dovolil i zde přednést návrh na zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením na 48 hodin.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já se ptám, jestli ještě někdo má nějaký - prosím, pan poslanec Šťastný v podrobné rozpravě.
Poslanec Boris Šťastný: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já bych se chtěl přihlásit ke svým dvěma pozměňujícím návrhům, oba se týkají § 59 odst. 2, pracovní lékařství. Já v tomto ohledu je chci jenom stručně zdůvodnit.
Zákon o specifických zdravotních službách velmi správně konečně po dlouhých letech velmi podrobně zakotvuje pracovní lékařství a podmínky, jaké zaměstnavatel musí splnit při ochraně života a zdraví svých zaměstnanců, jak nám ukládá jak zákoník práce, tak ostatní právní předpisy a mezinárodní úmluvy. Já se snažím těmi pozměňujícími návrhy najít určitou vhodnou rovnováhu mezi zájmem o ochranu zaměstnance při vstupních prohlídkách a ochranou podnikatelských zájmů, protože v určitých ohledech mohou existovat práce, které mohou být např. vykonávány mimo pracovní poměr, např. v případě brigádníků a jiných, a jsem přesvědčen, že v určitých ohledech tam existuje jistá tvrdost, která by zvyšovala byrokratickou zátěž našich podniků. V tomto ohledu ty pozměňující návrhy směřují k tomu, aby se zvýšila benevolence k této věci a mohlo dojít k případné dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o tom, jakým způsobem se bude tato věc provádět a hradit.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Takže ještě podrobná rozprava. Kdo se do ní ještě hlásí? Antonín Pavel? Ano.
Poslanec Pavel Antonín: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, já bych chtěl načíst pozměňovací návrh, v kterém v hlavě číslo dva díl jedna v § 6 v odstavci asistované reprodukce bych chtěl změnit text "umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 55 let" na věk 49 let. Je to věk doporučovaný etickou komisí zabývající se reprodukcí.
Dále v dílu dvě v § 1 sterilizace bych chtěl vypustit text "nejméně čtyři členové odborné komise nesmí být v pracovněprávním nebo odborném vztahu k poskytovateli, členem kontrolního orgánu poskytovatele nebo statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo společníkem poskytovatele". V okresních podmínkách je toto provedení zákona velmi obtížné.
Dále v § 2 téhož dílu bych chtěl opravit věk, kdy je možné provést sterilizaci z jiných než zdravotních důvodů, kdy v zákoně je navrženo 21 let, v Evropě je obvyklý věk 25 let.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď prosím pana poslance Jaroslava Plachého. Připraví se Soňa Marková. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych podobně jako předřečník se zaměřil na snížení maximálního věku ženy pro asistovanou reprodukci a navrhl následující pozměňovací návrh: V hlavě II dílu jedna v § 6 odst. 1 se číslo 55 nahrazuje číslem 45.
Dovolte mi krátké odůvodnění. Jsem přesvědčen, že dítě má právo na maminku, nikoliv na babičku. Neumím si představit, jak žena ve věku 70 let vychovává své patnáctileté pubertální individuum. Stejně tak si neumím představit, jak žena ve věku 80 let platí vysokoškolské studium svého potomka.
Dámy a pánové, návrh 55 let věku jde proti přírodě. Nicméně kráčí vstříc organizacím, které asistovanou reprodukci provádějí. Proto vás vyzývám, abychom se vrátili zpět k přírodě a abychom se vrátili zpět k právům dítěte na maminku. Děkuji vám za podporu mého pozměňovacího návrhu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl poslanec Plachý. Nyní poslankyně Soňa Marková vystoupí v podrobné rozpravě. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i u tohoto návrhu zákona navrhla jeho zamítnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Zazněl tady návrh na zamítnutí. Teď prosím - paní poslankyně Jitka Chalánková.
Poslankyně Jitka Chalánková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, zaznělo zde již několik pozměňovacích návrhů právě k vládnímu návrhu zákona o specifických zdravotnických službách, kde v § 6 odst. 1 se číslo věku 55 nahrazuje číslem - a já tedy se přikláním také k názoru 49. Takže prosím o opravu, protože zde zazněla již nižší čísla, než bylo v mém pozměňovacím návrhu, 50, tak si opravte na 49. Je to určitě diskutabilní, který věk by byl nejvhodnější na snížení maximálního věku pro asistovanou reprodukci. Zazněla zde závažná a důležitá slova - vraťme se k přirozenému řádu. Myslím si, že alespoň snížení z roku 55 na rok 49 je přece jenom bližší přírodě. Děkuji vám za podporu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Boris Šťastný ještě jednou? Ano.
Poslanec Boris Šťastný: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, v této podrobné rozpravě probíhá velmi rozsáhlá debata o tom, jaký věk by měl zákonodárce ustanovit pro maximální hranici asistované reprodukce. Já bych tady v tomto ohledu, předtím než předložím pozměňující návrh, chtěl říci jednu důležitou věc. Asistovanou reprodukcí stát umožňuje neplodné ženě, resp. neplodnému páru, nahradit standardní způsob reprodukce. To znamená, že jestliže stát žádným způsobem nereguluje, v jakém věku ženy se smí tato reprodukovat, a já jsem rád, že tomu tak není, že žádný zákon této země neříká, v jakém věku žena může, nebo nemůže mít dítě přirozenou cestou, já jsem sám za sebe stoprocentně a bytostně přesvědčen o tom, že stát nemá ani žádné právo diktovat a určovat, v kolika letech tuto věc substituujeme lékařskou pomocí. ***