(19.10 hodin)
(pokračuje Marková)
Také zůstává paragraf, který umožňuje neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče, a vytváří se tak zákonná opora pro nezasahování u běžných dopravních nehod, epidemií, pandemií, hromadných neštěstí a katastrof. Prostě není to úplně jasné.
A bohužel, co nás nejvíc trápí, že přece jenom není dostatečně řešen ten sociální program pro záchranáře jako členy integrovaného záchranného systému. Byť oceňuji - a ráda oceňuji - snahu pana zpravodaje, pana poslance Štětiny, který tento problém si vzal za svůj a v podstatě asi dokázal určitý pokrok, nicméně přece jenom to není dostatečné.
Proč o tom hovořím, o absenci toho sociálního programu pro záchranáře - protože vlastně tento návrh s tím sociálním programem byl už v těch původních návrzích pana ministra, bývalého ministra Julínka, a vlastně se skutečně bralo to, že jsou záchranáři součástí integrovaného záchranného systému. Je škoda, že dnes vlastně jsou tyto návrhy odmítány, i když to vlastně znamená v tom dvousetmiliardovém zdravotnickém rozpočtu, více než dvousetmiliardovém zdravotnickém rozpočtu, pouhých 120 milionů korun. A když si to porovnáme s částkou, kterou v podstatě vydáváme, a díky tomu, že bývalý pan ministr Julínek uzavřel lukrativní smlouvy až do roku 2016 na soukromé vrtulníky s jejich provozovateli, vydáváme na to vlastně půl miliardy korun ročně, přitom v 90. letech stačilo pouhých 160 milionů, tak se domnívám, že tato finanční částka není tak velká, abychom záchranáře, zdravotnické záchranáře, nezařadili do toho úplného sociálního programu jako ostatní členy integrovaného záchranného systému.
Přes všechny tyto výhrady, které jsem vznesla v prvním čtení a které jsem zopakovala i dnes, přesto považujeme tento zákon za potřebný a nenavrhuji jeho zamítnutí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, teď bych požádal pana poslance Holíka. (Směrem k poslanci Štětinovi:) Ano, můžete se vyslovit kdykoliv, pane poslanče. Můžete komentovat okamžitě. Potom až pan poslanec Holík.
Poslanec Jiří Štětina: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem rád, že kolegyně Marková, zde sdělila některé věci, které jsou skutečně diskutabilní, nicméně zákon je řeší poměrně dostatečně.
Já souhlasím, že dojezdová doba 20 minut je o pět minut delší, než byla dříve. Ale já jsem to již tady říkal v minulém čtení, že neznám prakticky žádný případ zdravotnické záchranné služby, kdy by si úmyslně prodlužovaly čas na legální dobu, to znamená v této době do patnácti minut, a nyní do dvaceti minut. Já se domnívám, že snahou každého záchranáře je, aby byl na místě onemocnění nebo nehody co nejdříve. Rád bych taky prostřednictvím pana předsedajícího se vyjádřil, že nelze odmítnout výjezd, protože jakékoliv odmítnutí má dalekosáhlé následky forenzní.
Další problém, a to je bohužel problém velkých měst, zejména v Praze se jedná, kdybych řekl stručně nerudovsky, kam s ním. Ve městech, která jsou menší nebo střední, tento problém není, protože je pacient vždycky dovezen tam, kde je přijat, anebo jsou učiněna taková opatření, aspoň tak jak bylo zvykem v Hradci Králové, aby k takovýmto stavům nedošlo. A já si skutečně nevzpomínám, že bych za 22 let práce se s podobným případem setkal. Nicméně tam, kde nemocnice poskytuje akutní péči, je povinna zřídit kontaktní místo, pokud nemá oddělení centrálního příjmu nebo moderně, jak říkáme, emergency.
A na závěr bych chtěl se ještě zmínit k sociálním nárokům. Myslím si, že v tomto pozměňovacím návrhu mohu s potěšením konstatovat, že se nám v současné době podařil aspoň základní bod, to znamená odchodné. A myslím, že budeme na těchto bodech se stávající legislativou všichni se snažit dospět dále.
Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Teď prosím pana poslance Holíka.
Poslanec Pavel Holík: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové. Jenom nakrátko, nebudu dlouho zdržovat.
Jako lékař a čtrnáct let ředitel zdravotnické záchranné služby v okresním městě jsem rád, že konečně je na světě zákon o zdravotnické záchranné službě. Čekali jsme na něj celé roky. Je jediným z předkládaného balíku zdravotnických zákonů, který by byl přijatelný po dopracování některých návrhů, jako je dodatková dovolená, rehabilitace, v případě úrazu dorovnání mzdy, předčasný odchod do důchodu. Avšak jediné, na čem byla ochota jednat, bylo odchodné jako jednorázová odměna za léta odpracovaná na záchranné službě. Řekl bych zaplať pánbůh za to.
Tento zákon je potřebný. Doporučoval bych najít ochotu a cestu k přijetí alespoň tohoto jednoho bodu v rámci sociálního zajištění, a to odchodného, jak je navrhováno v rámci pozměňovacího návrhu. Věřím, že se tato cesta najde. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, takže to je ještě v obecné rozpravě. Prosím.
Poslanec Rudolf Chlad: Vážený pane předsedající, vážené dámy, pánové, jenom krátce prostřednictvím pana předsedajícího poslankyni Markové dvě krátké připomínky.
Za prvé, v integrovaném záchranném systému jsou ještě složky, které nemají vůbec žádné výhody a vůbec to, co dneska bude odsouhlaseno, doufám, jako má pozemní záchranná služba nebo zdravotní záchranná služba. Těch složek je víc a nemají výhody žádné.
A druhá věc, která je opravdu předmětem pozměňovacího návrhu, který asi zřejmě jste nestačili v tom fofru zaregistrovat, že dojezdová doba dvacet minut nebo patnáct minut je teorie, o které se prostě můžeme bavit a můžeme o tom diskutovat. Jestliže jsou podmínky špatné, ať jsou to podmínky terénní, počasí, nebo jsou vyjetí někde jinde atd., tak se nedá splnit ani těch dvacet minut. A aby se to vylepšilo, tak je pozměňovací návrh, který jsme dali díky Ministerstvu zdravotnictví a skupině poslanců dohromady, že v těchto extrémních případech a zvláštních, dá se říct, to se nedá vyjmenovat přesně všechno, se budou zúčastňovat složky integrovaného záchranného systému ve spolupráci se zdravotní záchrannou službou. Čili to je podstatný posun, aby se dostala ta pomoc, kterou potřebuje ten pacient, ten člověk co nejdřív i v těch místech odlehlých, o kterých hlavně se mluví a o která hlavně se jedná.
Takže to jenom na doplnění toho, že se to nějakým způsobem posunulo, a já jsem tomu rád. Děkuji moc ministrovi, ministerstvu a poslancům, kteří tomu pomohli. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Pan ministr chce reagovat teď ještě v obecné rozpravě?
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Jen na závěr obecné rozpravy bych si dovolil říct ještě jednu věc. Když se projednával tento zákon ve zdravotním výboru, došlo k rozsáhlé shodě na tom, že ten sociální program v tom zákoně bude. A zbyla jenom jakási technická rozprava a problém, co může být v tomto zákoně a co musí být v zákoníku práce a prostě v gesci MPSV, aby nebyl narušen kompetenční zákon. Takže já doufám, že ten pozměňovací návrh, který bude předložen, bude dobrým počátkem.
A když už mám slovo, tak bych si, pane předsedající, dovolil vznést návrh na zkrácení doby projednávání rovněž na 48 hodin mezi druhým a třetím čtením.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Na 48 hodin zkrátit dobu projednávání. Prosím, paní poslankyně Marková.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Já bych jenom vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, ráda sdělila svému předřečníkovi před panem ministrem, že jsem samozřejmě ty pozměňovací návrhy, o kterých hovořil, zaznamenala a vítám je stejně jako on. A pokud on zase poslouchal mě, tak já jsem mluvila o patnácti minutách plus právě ty věci, které jsou tedy takové, že nejdou ovlivnit dopředu, to znamená těžké podmínky atd. I já jsem o tom mluvila, takže si myslím, že šlo pouze o nějaké drobné neposlouchání se vzájemně. Děkuji. ***