(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím tedy, aby kolegové tady nevedli debatu jiným způsobem než povoleným.
Poslanec Miroslav Opálka: Využiji repliku na tuto narážku aspoň k tomu, abych vysvětlil (oživení a potlesk v sále), že se tady hovoří, kolik ta letadla stála. Ale musím říci, že to taky bylo jenom takové to přesouvání peněz z jedné kapsy státní pokladny do druhé. Protože příjmy těch společností, jako jsou aerolinie, letiště byly samozřejmě státní, případně krajské. Daň z přidané hodnoty, spotřební daň z pohonných hmot šla do státní pokladny. Daně z příjmu šly do státní pokladny, takže v podstatě to bylo stejné jako jezdit tím vlakem, jenom aby se to nezneužívalo i k jiným cestám než na Poslaneckou sněmovnu, tak se to takhle hlídalo.
Takže to prostřednictvím pana místopředsedy směrem k panu kolegovi Vidímovi... Prosím, není zač.
Takže stručně a jasně. Souhlasím s tím, co zde zaznělo z levicového spektra Poslanecké sněmovny. Je třeba říci, že systém, který je založen na kapitálovém dobrovolném spoření, má svá rizika, určitě větší než rizika státu, pokud v čele státu stojí zodpovědná vláda a zodpovědný parlament. Pokud tomu tak v budoucnu nebude, samozřejmě, že rizika mohou být, i co se týká toho státu.
A teď ještě krátce k penzijním fondům. Když se podíváme k 31. 12. 2010 (kolega poslanec přinesl k pultíku vodu) - děkuji, ale já bych pak musel žádat o přestávku, že potřebuji na záchod, a přesto bych byl rád, kdybych využil možnosti, kterou mě inspiroval v minulém volebním období pan premiér, tehdy ministr Nečas, kdy využíval Sněmovnu k edukativní činnosti, tehdy k nemocenskému pojištění, já si dovolím tedy k tomu důchodovému.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Souhlasím, bude lépe, když nebudete pít. Prosím. (Oživení v sále.)
Poslanec Miroslav Opálka: Ano, přesně tak. Vidím, že i paní kolegyně Kohoutová je už nervózní... Dobře, děkuji, nespěcháte na žádnou dovolenku - ještě si to chvilku užijte.
Takže zapojení obyvatel k 31. 12. 2010 v penzijních fondech bylo 70 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. To bylo 4 595 342 osob. Proč o tom hovořím? Dva důvody mám. Za prvé, 24 % z toho byli důchodci. Čili ti, kteří by důchodový systém měli využívat úplně jinak. A na druhou stranu je třeba říci, že i samy penzijní fondy říkaly, že v počtu volných lidí, kteří by vstupovali do dalších penzijních fondů, už v podstatě nic není. Jsme už na hranici možného, a tak bylo vymyšleno, že by bylo třeba, aby se ukládalo alespoň na toho jednoho účastníka více peněz. Ale protože mzdy jsou takové, jaké jsou, a dvě třetiny občanů mají nižší než průměrnou mzdu, tak se přistoupilo, že nějaké volné peníze by byly v tom, když se ze státního ta tři procenta ukrojí. A aby se ukrojilo, tak ještě - a to už navrhovala Unie svobody v první Bezděkově komisi a tuším, že dokonce i lidovci, kteří dneska jedou úplně s jinou důchodovou reformou než ta, která visí na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí - tak ještě přidáte dvě procenta svá. To byl důvod, proč se hledala cesta, jak zapojit více lidí a jak získat pro finanční kapitál větší zisk, protože z větších úložek je samozřejmě ta částka vyšší.
Když se však podíváme na vývoj podle OECD v roce 2008, jak byly zhodnoceny vklady - a to je ten krizový rok, který samozřejmě nikdo nevíme, kdy zase přijde v tom plném návalu. A dneska se vzhledem k Itálii a Spojeným státům hovoří o tom, že ta naděje je bohužel velká, tak musím říci, že Rakousko minus 26,7 %, Belgie minus 21,6 %, Kanada minus 21,4 %, Maďarsko minus 21 %, Japonsko minus 20,1 %, Finsko minus 19,5 %, Polsko minus 17,7 % a tak bych mohl pokračovat. To jenom aby bylo jasné, co určitě zase v nějaké té cyklické krizi přijde.
A tak si myslím, že, a shrnu, by bylo zejména třeba, aby stát platil za náhradní doby pojištění, aby se oddělilo důchodové pojištění ozbrojených složek a zaměstnanců, aby byly odstraněny stropy na odvody pro vysokopříjmové skupiny, aby se řešila nezaměstnanost nejen předčasnými důchody, ale taky hospodářskou politikou vlády. Aby se nepočítalo do budoucna s různými slevami, které budou oslabovat státní pilíř důchodového pojištění, ale pokud chceme slevy hledat, tak je hledejme v daňovém systému. Abychom konečně vyřešili, tak jako tuším v roce 2006, 2007, zálohy na výplatu důchodů pro poštu, aby se stát postavil čelem k řešení nedoplatků, které vznikly u státního pilíře. Aby náklady na administraci státu nebyly hrazeny z pojistného, ale z daňového systému, neboť neznám jinou činnost kromě kolků, kdy by vlastně občan platil přímo za službu státu. Aby nekolidující zaměstnání neubírala peníze z důchodového pojištění, stejně tak jako nelegální zaměstnávání. Aby konečně stát vyřešil problém s rostoucím švarcsystémem a aby řešil i to, že solidarita v této společnosti nebude sprosté slovo.
Čeká nás zřejmě odstraňování zpoplatňování a postupná privatizace systému kolektivního sociálního zabezpečení, čili ochrany celého důchodového systému.
To, co nejvíce zajímá občany, je jejich výše důchodu. Jaké jim český důchodový systém v budoucnosti zajistí plnění, jaké budou jejich dávky. Když se podíváme na kalkulačky, tak to je opravdu jenom model. Model, který nedokáže postihnout vývoj mezd, nedokáže postihnout vývoj zhodnocení vkladů, nedokáže postihnout jednotlivé krizové momenty. Důchodová reforma má smysl, jen pokud nabídne pojištěncům, současným i budoucím, reálnou vizi vyšších důchodů, jimiž budou schopni krýt ve stáří zvýšené životní náklady, které se v důsledku reforem prováděných současnou vládou stávají realitou.
Věřím, že případné dopady, které občané na své kůži ucítí, budou i praktickou ukázkou toho, koho v budoucích volbách mají volit.
Děkuji těm, kteří mě poslouchali. (Potlesk poslanců KSČM.) ***