(19.30 hodin)
(pokračuje Grospič)

V této souvislosti předkládaná novela zákoníku práce nesplňuje hlavní argument zohlednění nálezu Ústavního soudu publikovaného pod číslem 116/2008. Je potřeba v této souvislosti vidět, že především vláda sleduje předloženou novelou zákoníku práce otázku liberalizace pracovněprávních vztahů. V zásadě jde o to, aby přestala platit zásada, že občanský zákoník v pracovněprávních vztazích bude platit podpůrně, tedy subsidiárně, ve vztahu k ustanovením, která jsou taxativně občanským zákoníkem uvedena, ale především se vztahuje obecná subsidiarita, která je zdůvodněna slovy, že tam, kde není speciální úprava ustanovení zákoníku práce, platí ustanovení občanského zákoníku, aniž v zákoníku práce je na toto ustanovení veden konkrétní odkaz. Ve své praxi se promítá do znění novely toto ustanovení tak, že oslabuje řadu ustanovení zákoníku práce, a přestože v důvodové zprávě se říká, že se chce především přesnými formulacemi zpřesnit pregnantnost vyjádření tak, aby nedocházelo k potenciálně různým možnostem výkladů, tak jak je předložena novela zákoníku práce, otvírá se široká škála možností výkladů, právní nejistoty a určitě i právních sporů, které budou vedeny mezi zaměstnanci a zaměstnavateli o posuzování jednotlivých ustanovení zákoníku práce.

Vedle toho novela přináší řadu zhoršujících opatření, která se výrazně promítnou do postavení zaměstnanců. Nejde jenom o formulace samotné podstaty pracovněprávního vztahu, postavení závislé práce, ale jde o zcela konkrétní ustanovení, která se dotýkají třeba výpovědí, výpovědních důvodů, která odkazují v otázce například doručování písemností na občanský zákoník a nestanoví přesně, že výpověď je platná v momentě, kdy je doručena svému adresátu.

Jsou tu otázky, které nejenže rozšiřují výpovědní důvody, ale oslabují i postavení odborových organizací v tom smyslu, že nebude již třeba projednání určitých výpovědních důvodů s odborovou organizací. Celkově se snižuje míra ochrany práce zaměstnance a také otázka bezpečnosti výkonu práce.

Chci říci, že novelou zákoníku práce je také prodchnut duch liberalizace, který vede k tomu smyslu, že se mají relevantně upřednostnit jiné formy pracovního poměru, to je dohody o provedení práce a dohody o provedení pracovní činnosti. Je tím zcela očividně sledován způsob, tak, aby došlo k nahrazování různých forem pracovních úvazků těmito instituty a aby se zavedla nejenom zúžení pracovní síly. Vláda už jenom dodává na okraj těchto ustanovení, že také chce, aby tyto věci podléhaly odvodům na sociální pojištění a aby, vědoma si toho, že budou do budoucna nahrazovat hlavní pracovní poměry a bude jim přikládána větší váha, aby také státem nebyl ochuzen na příjmu z jiných forem pracovní činnosti.

V této souvislosti chci také říci, že velice závažná je otázka i nové úpravy kolektivního vyjednávání, kdy celkově dochází k oslabení úlohy kolektivního vyjednávání, postavení odborových organizací a zejména v otázce závaznosti kolektivních smluv. V této souvislosti zákoník práce ve své novele neřeší závažné problémy, které například vyplývají z rozvržení pracovní doby, ale soustřeďuje se na jednostranné poměry, které mají zvýhodnit postavení zaměstnavatelů a snížit míru ochrany zaměstnanců.

My považujeme tyto věci za velice zásadní. Víme, že k nim mají velice závažné výhrady nejen zaměstnanci, ale zejména odborové organizace. Víme také, že v této souvislosti, pokud dojde k přijetí této úpravy zákoníku práce, povede to k výraznému sociálnímu napětí, povede to k celkovému snížení ceny pracovní síly, protože zaměstnanci, kterých je téměř přes čtyři miliony v České republice, ve své většině budou pod ekonomickým tlakem přijímat horší pracovní podmínky, méně placenou práci v domnění a ve strachu, že jim už nebude poskytnuta taková míra pracovněprávní ochrany jako doposud.

Chtěl bych také v této souvislosti říci, že vnímáme i pozměňovací návrhy, které přednesla v rámci přípravy a projednávání navržené novely zákoníku práce řada odborových centrál, především Českomoravská konfederace odborových svazů, ale také Asociace samostatných odborů nebo Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska. Vláda se s nimi vypořádala z našeho pohledu jednostranně. Je to další důvod, pro který máme velice kritické výhrady k předložené novele zákoníku práce.

Zcela specifickou otázkou potom vzniká vztah k občanskému zákoníku. Chtěl bych v této souvislosti upozornit na jeden moment, který se otevírá v této souvislosti. Spočívá v tom, že souběžně s projednávanou novelou zákoníku práce je projednávána také novela nebo nový kodex občanského práva. Obě normy mají jiný termín účinnosti. Navržená novela zákoníku práce není provázána s předloženým novým návrhem občanského zákoníku. Přesto se v řadě institutů odvolává už na budoucí novou občanskoprávní úpravu. Přinese to další prvek právní nestability.

Vážené kolegyně a kolegové, Komunistická strana Čech a Moravy se domnívá, že předložená novela zákoníku práce trpí takovými vadami a natolik oslabuje postavení zaměstnanců v jejich postavení vůči zaměstnavatelům i postavení odborových organizací, že ji nemůže z tohoto místa podpořit, a navrhuji proto její zamítnutí. (Potlesk z lavic nalevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jan Chvojka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, rád bych vás na tomto místě seznámil s připomínkami, které mám k vládou předkládaným změnám v zákoníku práce.

Musím se přiznat k tomu, že zákoník práce považuji za jeden z nejdůležitějších zákonů této země. Upravuje pracovněprávní vztahy, mezi které patří zejména pracovní poměr. Převážná většina lidí této země si svoji obživu zajišťuje právě v pracovním poměru jako zaměstnanci. A zákoník práce historicky vznikl právě proto, aby chránil zaměstnance, to znamená právě ty slabší subjekty pracovněprávního vztahu. Jsou to totiž zaměstnanci, kteří v pracovněprávním vztahu tahají řetěz za kratší konec provázku. Zaměstnavatel je vždy ten ekonomicky silnější, a tudíž je v pracovněprávním vztahu ve výhodnější pozici.

Rád bych zde promluvil zejména o dvou oblastech, které mi na projednávané novele vadí nejvíce. Jednou z těchto oblastí je legislativní ukotvení nového zákonného důvodu zaměstnavatele k výpovědi z pracovního poměru při porušení režimu dočasně práce neschopného. Zjednodušeně - v případě, že zaměstnanec na nemocenské nebude během kontroly doma, tak by s ním mohl zaměstnavatel v takovém případě rozvázat pracovní poměr. S takovou úpravou zákona zásadně nesouhlasím. Takový vstup do zákoníku práce je dle mého názoru zcela nadbytečný, neboť případné porušení povinnosti zdržovat se v době pracovní neschopnosti na ohlášeném místě, zpravidla v domácnosti, je dostatečně sankcionováno již dnes předpisy práva sociálního zabezpečení. Připomínám, že v nejzazších případech může dojít až k úplnému odebrání náhrady mzdy či dávky nemocenského pojištění. Pokud bych věc posunul ad absurdum, hrozí, že zaměstnavatel bude moci kontrolovat svého zaměstnance například na dovolené pod záminkou, zda skutečně odpočívá. Velmi se tak obávám toho, že zde může docházet ze strany zaměstnavatelů ke zneužívání tohoto institutu, kdy by jej bylo možno použít ke zbavení se nepohodlného zaměstnance.

Musím se rovněž ohradit proti další plánované změně, kterou je rozšíření dohody o provedení práce ze stávajících 150 hodin na hodin 300 za rok. V tomto případě vidím další snahu o výrazné oslabení principů pracovního práva, což odsuzuji a odmítám. Došlo by totiž k další motivaci zaměstnavatelů, aby svoji činnosti realizovali prostřednictvím dohod o provedení práce na úkor standardního pracovního poměru. Dohoda o provedení práce je totiž určena pro zcela jiné účely, kdy se například na určitou krátkodobou činnost nevyplatí přijímat zaměstnance na pracovní poměr. V praxi by bylo podnikatelům umožněno obcházet ochranné prvky institutu pracovního poměru.

Je zajímavé, že když jsem o této navrhované úpravě mluvil s náměstkem ministra práce a sociálních věcí panem doktorem Šimerkou, tak měl s tímto návrhem také problém. A o panu doktorovi Šimerkovi musím říci jako znalec akademického prostředí, že je na rozdíl od každého jednotlivého člena této vlády skutečně odborníkem na pracovní právo. V každé učebnici pracovního práva, u kterých v mnoha případech byl spoluautorem i zmiňovaný náměstek, se na prvních stránkách píše, že zaměstnavatelé by měli uskutečňovat svoji činnost zejména prostřednictvím pracovních poměrů. ***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP