(9.30 hodin)
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, ve své interpelaci na pana ministra Dobeše jsem zmiňoval několik podle mého názoru nekoncepčních kroků, které se týkaly činnosti jeho Ministerstva. Některé z nich bohužel už nejsou aktuální, protože tato interpelace byla několikrát odložena, a tím pádem vznikla tato skutečnost. Přesto jsou tam dvě nebo tři věci, které aktuální jsou a kterých bych si chtěl všimnout, protože v odpovědi pana ministra nebyly jasně vysvětleny, a nebyl jsem tedy s těmito odpověďmi spokojen.
Tak především je to otázka optimalizace, nebo řekl bych spíš redukce středních škol v České republice. Všichni víme, že středních škol je nadbytek, že zdaleka nejsou plně obsazeny, což má za následek ekonomické ztráty, a co horšího, způsobuje to i pokles úrovně středoškolského vzdělávání v naší republice, což lze doložit mnoha argumenty. Nejsilnější snad je ten argument, který vyplývá z hodnocení státní maturity provedené v nedávné době.
Já jsem si přečetl návrhy pana ministra, které chce doporučit krajským samosprávám, protože veřejné střední školy jsou v gesci krajských reprezentací, zřizovateli těchto škol jsou kraje. Pokud by tyto otázky a tyto návrhy byly akceptovány, myslím si, že by to byl krok dopředu, co se týče optimalizace krajských středních škol. Problém však vidím v optimalizaci - redukci - soukromých a církevních škol. V podstatě na tyto školy vlastně nemá nikdo přímý vliv. Pokud ministerstvo souhlasí se vznikem například dané soukromé školy, tak potom už de facto nemá kdo ovlivnit v dalším vývoji danou soukromou střední školu.
Jistě se shodneme, pane ministře, na tom, že i soukromých škol je více, než by mělo být. Vy píšete, že v současné době nemá ministerstvo skutečně žádné prostředky, aby optimalizaci či redukci těchto soukromých středních škol ovlivnilo. Píšete však, že součástí jakési reformy středoškolského vzdělání tady bude i jakási reforma financování soukromých středních škol, že bude hledáno jakési systematičtější řešení této záležitosti, to znamená problematiky financování soukromých a církevních škol. Přesněji řečeno, já jsem tomuto vašemu konstatování úplně nerozuměl, a proto bych byl rád, kdybyste zde na místě tuto záležitost vysvětlil, co tím vlastně myslíte.
Druhou věcí, které bych si chtěl všimnout, je záležitost spojená s vysokými školami. Jistě se shodneme na tom, že celkový počet veřejných i soukromých vysokých škol v České republice je neúměrně vysoký. Kdybychom srovnali počet škol s počtem obyvatel například ve Velké Británii a v České republice, tak v České republice by mělo být, pokud bychom měli být v intencích Velké Británie, zhruba 20 veřejných i soukromých škol, a ne 71, nebo 73 možná už v současné době. Takže si myslím, že je naprosto jasné, že musí dojít i k redukci počtu vysokých škol. Je samozřejmě jiná otázka, proč tak obrovský počet vysokých škol vznikl. Já to dávám za vinu akreditačním komisím, nejen té akreditační komisi, která pracuje v současném složení, ale hlavně těm dřívějším složením akreditační komise. Také to dávám za vinu Ministerstvu školství.
A teď bych chtěl slyšet odpověď na otázku, kterou uvedu tím, že dojde ke komplexní novelizaci vysokoškolského zákona jako důsledek reformy vysokých škol. A moje otázka zní takto: Jakým způsobem, pane ministře, předpokládáte, že dojde k optimalizaci vysokého školství, a to především ve směru snížení, čili redukce počtu vysokých škol v České republice? Předem děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Předávám slovo panu ministru Dobešovi.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš Dobré ráno, vážená paní předsedající, vážený pane profesore, dámy a pánové.
Já jsem si zaznamenal tři body. Optimalizace středních škol - tam nebyly otázky, ale je dobré se tím zabývat. Jaké možnosti zde má ministerstvo? Zřizovatelem jsou kraje.
Státní maturita nám ukázala - teď tady řeknu pro někoho exkluzivní čísla, kdo se díval na Hyde park, tak už je slyšel, ale čísla, která včera na tiskovce nezazněla - větší jak dvacetiprocentní neúspěšnost, což je nad to číslo, je u 400 škol z 1 280 škol. U třetiny. Větší neúspěšnost než 40 % - 40 % žáků a více neuspělo na 116 školách. Větší neúspěšnost jak 50 % je na 51 školách. Větší neúspěšnost než 70 % žáků je na 11 školách. To je možná ta státní maturita. Ač se můžeme o ní dohadovat a můžeme říkat, že byla administrativně náročná a drahá - máte pravdu - tak nám něco začíná ukazovat. Potvrzuje nám, že ta síť je velká a je v ní mnoho nekvalitních škol. A je třeba s tím něco dělat. První zrcadlo jsme dostali u státní maturity.
Já jsem vypracoval dlouhodobý záměr, kde jsem dal parametry státní politiky, jak má být diverzifikovaná síť středních škol. A já jsem zastáncem, že to má být nejpestřejší paleta, která má jít od špičkových víceletých gymnázií přes všeobecné vzdělávání až po odborné vzdělávání a velmi kvalitní učňovské vzdělávání. Jinými slovy, já jsem zastáncem diverzifikace už před nástupem do sekundárního vzdělávání. Zde na rovinu říkám, že jsem v rozporu s NERVem, který říká - držme všeobecný směr a teprve v terciéru diferencujme
Tak jsme nastavili dlouhodobý záměr a parametry diverzifikace. K tomu jsme pro hejtmany, kteří jsou zřizovateli, vytvořili optimální síť středních škol dle demografie každého kraje, naplněnosti jejich jednotlivých škol a ekonomických nákladů na pedagogy, nepedagogy, provoz, a toto jsme jim dali. V těch krajích probíhá v těchto kolejích nějaká optimalizace. Jsou kraje, které od toho odstoupily, jsou kraje, které se do toho pustily naprosto odvážně, jsou kraje, které se vydaly na poloviční cestu. To je realita. To se týká veřejných škol.
Vedle toho máme soukromé školy a zde já jednám s Asociací soukromých škol, která v tuto chvíli zahrnuje asi 60 % soukromých škol. 40 % soukromých škol jsou individuální právní subjekty, které nejsou zařazeny do Asociace soukromých škol, a zde bych viděl velký problém. Já myslím, že i státní maturita ukáže, že organizovaná část soukromých škol vytváří velmi kvalitní vzdělávání, protože oni sami si vytvořili parametry, ale ty individuálně vznikající střední školy, zde pravděpodobně bude velký problém.
Já jednám s asociací o optimalizaci. Oni sami vědí, že jich je hodně, že si konkurují, že mezi sebou mají nekvalitní školy. Oni velmi stojí o výsledky státní maturity a jsou připraveni spolupracovat. S panem Jadrným jsme se bavili pro rok 2011 o pouhopouhých 5 % optimalizace soukromých škol, ale přesto je to první, možná historický krůček, kdy se snažíme optimalizovat soukromé školy, ač na to nemáme nástroje, jenom komunikaci s asociací. Tolik první otázka.
Změna financování - co udělat s financováním, protože to také může ovlivnit. Tady státní maturita, souhlasím s vámi, pane profesore, vy jste to několikrát říkal, ta nás nezachrání. Je tam potřeba udělat několik kroků a změnu financování, která mimo jiné podporuje nekvalitu. Financování musíme změnit z hlavy na nějaký jiný model, neplatit čistě jen na hlavu. ***