(17.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Rudolf Chlad.
Poslanec Rudolf Chlad: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, já budu v menšině, protože už jsem vystupoval při prvním čtení, i tady po vystoupení kolegyně Suché prostě budu v menšině. Nejsem advokát, nejsem odborník. Jenom můj pocit. Jestliže se jednou rodiče dohodnou a jsou způsobilí, tak podle mého názoru nepotřebují rozhodnutí soudu. Jestliže soud jednou rozhodne, že střídavá péče bude, vytrhne to dítě jakýmkoliv způsobem z jeho života, z jeho školy, z jeho kamarádství, protože pak to bude nařízeno a pak to bude fungovat bez ohledu na dítě.
Promiňte, ale někdy mi připadá, že za zaklínadlem ve prospěch dítěte se někdy schovávají rodiče ve prospěch rodičů. Protože způsobili tento stav a také musí tento stav vyřešit tím, že to dítě budou respektovat v tom, v čem vyrůstá, kam chodí do školy apod. Takže to je můj pocit, který mám, a bohužel se ho nemůžu zprostit, i když chápu, tady je to složité, chápu předkladatele, ale spíš se přikláním ke kolegovi Filipovi, že soudci rozhodují zvenku. Ale jestliže rodiče se dohodnou a chtějí, jsou způsobilí, tak nepotřebují rozhodnutí soudu. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Polčák. Prosím.
Poslanec Stanislav Polčák: Vážená paní předsedající, jestliže kolegyně Suchá byla pro podporu návrhu zákona, pan kolega Chlad byl proti, tak bavíme-li se o střídavé péči, v rovince tohoto postupu já musím být samozřejmě pro. Bavíme se o střídavé péči a já bych chtěl navázat na debatu, která je myslím velmi plodná, a jsem rád, že mohu slyšet argumenty. Dovolím si tedy dát do pléna další argumenty, které tady ještě možná nezazněly.
Já myslím, že ta debata je o citu, o zkušenostech, jaké kdo má. Z tohoto důvodu bych já asi neměl příliš hovořit, protože s tímto problémem nemám žádné zkušenosti. Takže bych se spíše zaměřil na to, co je skutečně v té normě vtěleno, aby se o ní nešířily nedůvodné pochybnosti, které já skutečně nesdílím.
Za prvé je třeba říci, že zájem dítěte, který předloha stanovuje, je prioritní. Prostě soud bude vycházet po posouzení důkazního stavu z toho, zdali tento konkrétní důkazní stav ještě osvědčuje právě zájem dítěte a není-li to přijaté řešení, které by soud měl přijmout ve svém rozhodnutí, není-li v rozporu s tímto zájmem dítěte. Já tudíž považuji zájem dítěte za prvořadý, není do žádná druhotná záležitost. Je ovšem třeba dát za pravdu i trochu panu kolegovi poslanci Filipovi, protože je skutečností, že ta norma je poněkud instruktivní, že soudní rozhodování poněkud směřuje i do jiných úvah, než je dnes. Dnes ty úvahy jsou nastaveny tak, že to kyvadélko je výrazně vychýleno ve prospěch matek a žen. Já nechci říkat, že to je ryze, a priori špatně, ale na druhou stranu to považuji za určitý exces.
Chtěl bych rovněž poukázat na důležitý aspekt, který zde možná ještě nezazněl. Nový občanský zákoník, který zde již projednáváme po prvním čtení, v rámci druhého čtení, v rámci § 902 obsahuje velmi podobnou úpravu, jak ji navrhuje předkladatel. Obsahuje úpravu, která říká v § 902, že soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče. A v odst. 2 obsahuje pouze jediné vodítko - při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Je to velmi obdobné. To znamená, pokud se s tou normou, nebo s tou předlohou, jak je dneska předkládána, vypořádáme jakýmkoliv způsobem, stejně nás, zdá se, ta debata bude čekat při schvalování občanského zákoníku v rámci druhého a třetího čtení. Takže já pouze upozorňuji na to, že to, co navrhuje předkladatel, není vůbec vzdáleno novému občanskému zákoníku a ten zájem dítěte bude asi vždycky v tom soudním rozhodování převažovat. Soud bude nést odpovědnost za vynesení stavu, který bude nejvíc odpovídat zájmu dítěte a samozřejmě i zájmu rodičů, kteří oba dva požadují dítě do svěření do své výchovy, ale nedohodli se na společné výchově, protože společná výchova vyžaduje souhlas obou rodičů. To jenom na odlišení od střídavé péče. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Máme zde dvě přihlášky do obecné rozpravy, paní poslankyně Lesenská, pan poslanec Smutný. Před nimi ještě dvě faktické poznámky, pan poslanec Jiří Šulc, přihlášen jako první k faktické poznámce, po něm pan poslanec Stanislav Křeček. Pan poslanec Šulc a jeho dvě minuty. Prosím.
Poslanec Jiří Šulc: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já se nedivím, že nad tím tak přemýšlíme a ty názory jsou velmi rozdělené. Já jsem k tomu také přistupoval trochu skeptičtěji. Nicméně zejména ženy tady hovořily a přesvědčily mě. Každý z nás skoro je tady rodič. Já jsem také rodič, dokonce jsem si opravdu své třetí dítě odrodil tady těma rukama. Ale o tom jsem nechtěl mluvit.
Tady správně padla připomínka, že děti mají právo na oba dva rodiče. A já k tomu chci připojit jednu důležitou větu. Že ty děti mají právo i na sourozence. Že většina těch rodičů, když se rozvede, si založí nové vztahy a z těch jsou také děti a většinou ty rodiny bývají pak rozděleny. Já mám tři děti ze dvou manželství a všichni jsou sourozenci. Nikdo by neřekl, že nejsou sourozenci. A jenom poprosím všechny - podívejte se v pondělí někdy na Českou televizi na pošťáka, nebo jak se to jmenuje, Pošta pro tebe, když pošťák Ondra pro mě naprosto nepochopitelně sbližuje poprvé, po dvaceti, třiceti, čtyřiceti letech sourozence nebo rodiče s jejich dětmi. Já to vůbec nechápu, jak toto je možné. A bohužel musím říci, že právě něco v těch našich zákonech je v tomto ohledu špatné. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Dvě minuty pro pana poslance Křečka. Prosím.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji. Dámy a pánové, po tom, co vystoupil pan kolega Polčák, si kladu otázku, proč máme teď přijímat změnu, když sám pan kolega Polčák říká, že schvalujeme nový občanský zákoník, kde je to zase jinak. Proč tedy nevyčkáme nové právní úpravy, která je tedy podobná, nebo ještě vyhovující. Proč teď máme přijmout změnu platného zákona, když za půl roku bude platit jiný zákon, který to zase všechno upravuje jinak. Takovéto zmatky k ničemu nejsou.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Nyní se ujme slova paní poslankyně Lesenská. Nejedná se už o faktickou poznámku.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, projednáváme dnes novelu zákona o rodině, jejímž cílem je zvýšit vlastně počet dětí, které po rozvodu budou využívat tzv. střídavou péči obou rodičů. Na faktu, že nejdůležitějšími osobami pro dítě a jeho zdravý vývoj rodiče jsou, a hlavně funkční rodina, na tom se shodneme určitě všichni. Určitě také většina z vás uzná, že rozvod, i když probíhá tzv. v klidu a pohodě, v rámci různých dohod, je zátěží pro všechny zúčastněné a hlavně právě pro děti. Rovněž se shodneme, že i po rozvodu dítě potřebuje péči obou rodičů. O střídavé péči se v posledních letech více hovoří. Podle mého je to tak trošku módní záležitostí a je to výsledek nikoliv špatné legislativy, ale hlavně rostoucí aktivity některých nátlakových skupin. Ale je to můj subjektivní názor.
Většinou se hovoří o právu dítěte na oba rodiče a o stejných právech obou rodičů na výchovu dětí. Již méně, nebo spíše vůbec se nehovoří o tom, že i dítě má svá práva, která vyplývají z Úmluvy o právech dítěte. Dítě má právo na oba rodiče a zároveň právo na zdravý rozvoj. A ten představuje i vztah s vrstevníky, jinými dospělými, zájmovými aktivitami a školou. Dítě ku zdárnému vývoji potřebuje zázemí, potřebuje lásku obou rodičů a hlavně potřebuje to, co nazýváme slovem domov.
Střídavá péče již dnes může být soudem nařízena a je potřeba, aby její stanovení bylo vždy individuálně posuzováno. Každé dítě je jiné. Některé je schopné snášet změnu prostředí, jiné je labilnější, úzkostlivé a změna prostředí mu může škodit. Pak se střídavá péče stává strašákem, a nikoliv tím potřebným zázemím. ***