(15.20 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Samozřejmě pokud nezavedeme nějaká kritéria kvality do tohoto financování, tak se toho příliš nezmění, i když budeme mít státní maturity. A já si myslím, že v současné době lze již odmítnout námitky, které říkají, že není možné najít nějaká rozumná kritéria právě kvality při finančním ohodnocování výkonu jednotlivých škol. Například státní maturity k tomu jistě mohou velmi dobře posloužit. Na základních školách to mohou být různé srovnávací zkoušky, které jsou plánovány pro 5. a 9. ročník. Takže myslím si, že opravdu v budoucnosti bude nutné zavést financování jednotlivých škol právě i za pomoci kritérií, která kvalitu výuky na školách budou zdůrazňovat.
Velmi nepříjemný faktor při poklesu úrovně vzdělávání v ČR v regionálním školství je také podle mého názoru přílišná liberalizace výuky. Ta vede až k tomu, že při změně školy se žák nebo student dostává často do neřešitelné situace, protože výuka, kterou absolvoval na své bývalé škole, je, co se týče výsledků a poznatků, odlišná od té, do které nově nastoupil. Čili myslím si, že i změny legislativního charakteru týkající se této skutečnosti, by měly být do novely školského zákona rozumným způsobem zahrnuty.
Velmi nepříjemným faktorem způsobujícím pokles úrovně vzdělávání je také to, že nebyla dosud provedena nějaká radikální optimalizace v základním i středním školství. Optimalizace by se zřejmě především rovnala redukci. Nadbytek škol, zvláště v oblasti středního školství, to je jedna - zvlášť ve spojení s financováním - z hlavních příčin poklesu této úrovně. Čili očekávám, že i tato skutečnost by jakýmsi způsobem měla být do novely školského zákona zahrnuta.
Dalo by se ještě hovořit o dalších faktorech, které mají negativní vliv na úroveň českého školství, ale já bych v této chvíli již skončil. Ještě na závěr bych si všiml otázky státní maturity.
Státní maturita je jistě pozitivní. Je samozřejmě složité teď posoudit výsledky první maturitní zkoušky provedené novým způsobem. Já myslím, že hodnocení bude provedeno objektivně, ale vadí mi, že již z dnešního hlediska je jasné, že musí dojít k určitým zásadním změnám v organizaci a v realizaci státních maturit. Především je nutné rozhodnout o tom, jestli vůbec má smysl dvoustupňová státní maturita. Podle mého názoru například na gymnáziích nižší úroveň by vůbec neměla existovat! Samozřejmě je nutné zvážit, jestli úroveň maturity by neměla být nastavena podle druhu školy. Jiná by měla být na gymnáziu, jiná na odborné škole s maturitou apod. Čili tyto změny by měly být zahrnuty do novely, a proto si myslím, že schvalování této novely bylo nešťastně načasováno, protože všechny podstatné změny ve státní maturitě, které vyplynou z hodnocení, tam jistě nebudou moci být vůbec zahrnuty. Proto si myslím, že školská novela by měla být schvalována později, aby se do ní daly některé podstatné změny v oblasti státní maturity zahrnout.
V závěru bych chtěl říct, že mám samozřejmě mnoho konkrétních připomínek a konkrétních změn v této školské novely, ty však budu realizovat až ve svých pozměňovacích návrzích v rámci druhého čtení.
V závěru bych chtěl podotknout, že i já podpořím posunutí této novely do druhého čtení, ovšem přimlouval bych se za nezkracování lhůt mezi jednotlivými čteními, protože bude ještě nutná velmi podrobná diskuse právě v oblasti pozměňovacích návrhů ve druhém čtení. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Ohlídalovi. Nyní je přihlášen pan poslanec Jan Čechlovský. Po něm pan kolega Pavel Bém. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Čechlovský: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, pane ministře, ctěná Sněmovno, já se s dovolením budu krátce věnovat nikoliv tomu, co novela neobsahuje, ale tomu, co obsahuje.
Jako bývalý starosta, a tedy zástupce zřizovatele některých škol mám radost z některých dílčích úprav, byť jsem tedy bytostně přesvědčen, že nutně potřebujeme nový školský zákon, a ne jeho novelu. Pevně doufám také, že v tomto případě nebude platit jeden z Murphyho zákonů, že z každého řešení se rodí nové problémy.
Zcela jednoznačně vítám ustanovení na podporu mateřských škol pro děti zaměstnanců firem, protože sám jako starosta jsem spolu s kolegy činil dva pokusy o zřízení podobného zařízení a samozřejmě v souladu s platnou úpravou zcela marně. A považuji to v tuto chvíli za jeden, byť drobný, z dobrých kroků v oblasti prorodinné politiky.
Dále vítám návrh na zrušení povinnosti zřizovat školské rady. Musím říct na základě vlastní zkušenosti, že v mnoha případech se jednalo o naprosto formální záležitost, tedy v překladu zcela zbytečnou.
A do třetice, především konečně snad přichází pokus o selský rozum v podobě předloženého návrhu na stanovení omezeného funkčního období ředitelů škol a školských zařízení. V důvodové zprávě se k tomuto uvádí, že stávající právní úprava působí v praxi problémy při odvolávání ředitelů z funkce, ve skutečnosti je ovšem odvolání ředitele z funkce zhola nemožné, možná snad při dokonané a prokázané vraždě.
Chtělo by se mi tedy říci: alespoň něco, ale v této souvislosti právě s úpravou funkčního období ředitelů mám dvě poznámky. O jedné už mluvil kolega Bartoš a ta se týká toho, že sice stanovujeme pevné funkční období na šest let, ale vůbec se v návrhu novely nedotýkáme podstaty a žádným způsobem neměníme možnost odvolání ředitelů. Současnou praxi popsal kolega Bartoš i další předřečníci. Druhý problém mám s přechodnými ustanoveními, konkrétně umožněním zachování funkce ředitelů do konce července roku 2017, resp. 2019 nebo 2021. Mají-li se, pěkně prosím, konkurzy konat poprvé nejdříve až v roce 2017, tak odkládáme problém. Já říkám, že schopný ředitel, který vykonává funkci déle než šest let, nemůže mít problém svoji pozici okamžitě obhájit. Neschopné tam zřizovatelům ještě nejméně šest let necháváme bez možností jakkoliv zasáhnout. Pro další čtení proto chci vyvolat diskusi jednak o zkrácení zmiňované lhůty, i o zpřesnění možnosti odvolávání ředitelů.
Děkuji pěkně.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Čechlovskému. Pan kolega Pavel Bém nyní dostane slovo.
Poslanec Pavel Bém: Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, paní poslankyně, páni poslanci, každý návrh zákona, který prochází, nebo se kterým souhlasí všechny politické kluby, je svým způsobem podezřelý a to asi nejspíše bude platit i o návrhu novely zákona o vzdělávání. Já jsem původně měl v úmyslu nevystupovat. Slyšeli jsme toho hodně. I já zastávám názor, že by tento návrh zákona měl být postoupen do druhého čtení, aby mohl být do detailu diskutován na úrovni jednotlivých výborů. Navíc se zde vystřídali u řečnického pultíku téměř všichni členové školského výboru, takže jsem si myslel, že ušetřím Poslaneckou sněmovnu, ale neudělám to. Neudělám to proto, že mě někteří mí kolegové předřečníci přece jenom vyprovokovali k reakci.
První bych si dovolil reagovat na paní kolegyni Semelovou, se kterou se dlouho známe, ještě z pražského zastupitelstva. I ona seděla v mnoha školských radách a nepochybně školskému systému rozumí, věnuje se mu dlouho. Ona řekla: dlouhodobý úpadek vzdělanosti v České republice. Česká republika prochází asi nějakou vzdělanostní krizí a my jsme konfrontováni s úpadkem vzdělanosti. Mně to přece jenom připomnělo takovou tu klasickou komunistickou rétoriku a trochu mě zamrazilo v zádech, protože jsem si tak v duchu začal představovat, jak by si asi tak paní kolegyně Semelová představovala to rostoucí a kvetoucí české školství. ***