(15.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
O způsobu našeho případného zapojení nebylo prozatím rozhodnuto. Česká republika je ale připravena poskytnout naši pomoc. Česká republika prozatím nerozhodla o případném uznání Přechodné národní rady v Benghází jako jediného oficiálního představitele Libye. V situaci, kdy se posiluje postavení Přechodné národní rady jako přijatelného politického partnera pro mezinárodní společenství, tady chci připomenout, že tato rada byla uznána za jediného představitele Libye zatím třemi členskými státy Evropské unie, Francií, Itálií a velmi čerstvě také Španělskem, a Evropská unie otevřela v Benghází styčný úřad. Zvažujeme ale kroky k navázání prvních kontaktů s představiteli rady v Benghází primárně za účelem poskytnutí humanitární pomoci Libyjcům postiženým probíhajícím konfliktem.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. A teď paní poslankyně může doplnit.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane premiére. Musím ocenit vaši přípravu. Bylo to tiskové prohlášení, akorát vám tam ještě minutu ubrali vaši kolegové, kteří vám ho psali. Ale já jsem po vás nechtěla tiskové prohlášení ani zkonstatování faktu. Já jsem chtěla vědět, zda vláda České republiky rozhodovala, kdy rozhodovala a s jakým výsledkem o našem zapojení do akce v Libyi. Já jsem po vás chtěla vědět, s jakým mandátem jsme o tom rozhodovali. Já vás tady nechci poučovat o tom, že mandát rezoluce Rady bezpečnosti byl dávno překročen, ale každopádně bych vám hlavně chtěla říci, že se nezastávám vůbec žádného diktátorského režimu. Já se kloním na stranu Africké unie, ale dneska už třeba i Německa a Polska, které včera vyjádřilo jasný nesouhlas ústy ministra obrany k tomu, jak se v Libyi postupuje.
A náš ministr obrany na setkání ministrů obrany NATO byl a já se ptám, s jakým mandátem tam vystupoval. Kdo mu tedy mandát dal a zda prostě úplně jednoduše - řekněte nám: Ano, jednali jsme, ano, souhlasíme, ano, tato vojenská akce je pod naší kontrolou, a mně to bude stačit. Ale v tuhle chvíli vy jste mi přečetl tiskové prohlášení, které nic neříká, říkáte tam slova jako Česká republika, ale já se ptám, kdo za tu Českou republiku vystupuje a kdo má na to právo a jakým právem se tedy do této akce zapojujeme ve chvíli, kdy jsme plátci rozpočtů NATO, a to znamená válka v Libyi je placena i z daní lidí této země.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, prosím pana premiéra, aby i na tohle reagoval.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já musím v prvé řadě zdůraznit, že Česká republika se neúčastní těchto akcí. To jsou slova, která řekla paní poslankyně ne zcela v souladu s pravdou. Žádné české vojenské kapacity nejsou v jakékoli podobě zapojeny do této vojenské operace, takže velmi prosím, aby nebyla mystifikována česká veřejnost. S výjimkou dvou příslušníků posádek letounů včasné výstrahy AVAX, který je provozován Severoatlantickou aliancí jako celkem, není provozován na národní úrovni, vůbec žádný voják Armády České republiky se na jakékoli podobě, ať již přímo, nebo nepřímo, této operace nezúčastňuje.
Co se týče rozhodovací procedury, ta běží na základě rozhodování Severoatlantické rady, která, jak známo, rozhoduje konsenzuálně, nerozhoduje nějakým hlasováním nebo většinovým postojem. Náš velvyslanec v radě Severoatlantické aliance rozhodoval s plným mandátem, který je tradičně tvořen především na úrovni pozice Ministerstva zahraničí, Ministerstva obrany, předsedy vlády a v klíčových otázkách také prezidenta republiky. Úplně něco jiného by bylo zapojení České republiky do těchto vojenských operací nebo podpora těchto vojenských operací, ale Česká republika se těchto vojenských operací nezúčastňuje v žádné podobě. My jsme pouze případně připraveni diskutovat o tom, že určité síly musí zajistit území, které je dneska osvobozeno od Kaddáfího režimu. Musí tam být zajištěna základní humanitární pomoc a zapojení do této humanitární pomoci Česká republika nevyloučila.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, musíme ukončit tuto interpelaci. Máme tu další. Paní poslankyně Dana Váhalová bude interpelovat o věci úmluvy o prevenci a boji proti násilí na ženách. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, páni ministři, dámy a pánové, 7. dubna 2011 výbor ministrů členských zemí Rady Evropy přijal velmi důležitou a přelomovou Úmluvu o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí.Tato úmluva vytváří ucelený právní rámec pro předcházení násilí, ochranu obětí a má ukončit beztrestnost pachatelů. Definuje trestný čin a různé formy násilí na ženách. Počítá také se zřízením mezinárodní skupiny nezávislých odborníků, kteří budou sledovat její provádění na vnitrostátní úrovni. Úmluva byla otevřena k podpisu v Istanbulu dne 11. května 2011 a byla již podepsána představiteli 13 zemí. Jedná se o 11 členských zemí Evropské unie, například Francie, Německo, Slovensko, Rakousko, dále Černou Horu a Turecko.
V této souvislosti je mi velmi líto, že mezi signatáři této úmluvy není Česká republika. Chtěla bych se, pane premiére, proto zeptat, proč je tomu tak a zda Česká republika tuto důležitou úmluvu podepíše. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, prosím, pane premiére, abyste odpověděl na interpelaci.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Úmluva Rady Evropy proti násilí na ženách a domácímu násilí byla otevřena k podpisu na konferenci výboru ministrů členských států Rady Evropy v květnu letošního roku v Istanbulu při příležitosti ukončení předsednictví Turecka výboru ministrů Rady Evropy. Úmluva je první ucelenou mezinárodní právní úpravou ochrany proti násilí na ženách a domácímu násilí. Její široký věcný záběr pokrývá od fyzického násilí přes problematiku nucených sňatků, boj proti mrzačení ženských genitálií až po nezákonné sterilizace. Zakotvuje povinnosti států v oblasti prevence, ochrany a pomoci obětem násilí na ženách a domácího násilí. Úmluva také počítá s vytvořením národního koordinačního orgánu, s jeho zapojením do mezinárodní sítě a jeho spoluprací v rámci této sítě. Konečně úmluva zakládá mezinárodní monitorovací mechanismus, skupinu expertů, která bude dohlížet na implementaci závazků vyplývajících z úmluvy. Úmluva dává možnost členským státům implementovat ustanovení pouze ve vztahu k ženám, jiné státy ji budou aplikovat na všechny oběti domácího násilí.
Česká republika se sjednávání úmluvy aktivně účastnila. Jednání se zúčastnili zástupci Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra. Na základě schválené instrukce pro jednání a obecné shody všech zainteresovaných resortů zástupci České republiky prosazovali taková opatření, která by bylo možné aplikovat nejen na ochranu a pomoc obětem násilí na ženách, ale také na všechny ostatní specifické skupiny obětí domácího násilí, tedy i na muže, seniory a děti.
Tento problém mezi dvěma tábory byl zřejmý během celého dvouletého jednání. Jedna část delegací, vedená Tureckem a Španělskem, prosazovala úmluvu, která by chránila pouze ženy, druhá část, vedená Českou republikou a Nizozemskem, prosazovala neutrální, genderově vyváženou úmluvu. Problém byl způsoben nejasným zadáním výboru ministrů, kteří dali na výběr mezi úmluvou proti domácímu násilí a úmluvou proti násilí na ženách včetně domácího násilí. Úmluva nyní dává možnost implementovat závazky vyplývající z ustanovení úmluvy nejen v oblasti ochrany žen, ale také obecně všech obětí domácího násilí. ***