(10.20 hodin)
(pokračuje Nečas)

Ano, byla to vyhláška, ale vyhláška, která reagovala na vývoj medicíny, protože tato vyhláška nebyla novelizována dvacet let. Kdo se podívá na vývoj farmakologie a medicínských technologií někdy na počátku devadesátých let a po dvaceti letech a chce posuzovat například míru invalidity prováděnou například invazivními chirurgickými postupy na přelomu osmdesátých a devadesátých let a porovnat to třeba s laparoskopickými operacemi posledního desetiletí, tak vůbec neví, o čem mluví. To jsou samozřejmě dramaticky rozdílné podmínky. Dramaticky rozdílné podmínky v lékové politice a s jejich vedlejšími dopady při některých ochořeních. Možnost lepšího léčení některých úrazů, dostupnější a kvalitnější lékařské péče.

Tato vyhláška - je spíše na podiv, že byla vydána až tak pozdě! Že dvacet let nereagovala na vývoj medicíny, že zakonzervovala pohled na medicínu, který odpovídal první polovině devadesátých let. Čili přesně naopak - jak to, že tato vyhláška byla vydána až tak pozdě? Proč nebyla vydána dřív?

A já musím říci, že na této vyhlášce bylo důležité především to, že nebyla psána úředníky. Nebyla psána v úřadovnách Ministerstva práce a sociálních věcí nebo Ministerstva zdravotnictví. Byla důsledně od počátku zpracovávána odbornými společnostmi České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, čili v sobě zahrnovala pokrok medicíny, ale také fundovaný pohled. Ne úřednický byrokratický pohled, ale fundovaný pohled špičkových českých medicínských kapacit, který dokázal posoudit tento vývoj medicíny, technologický pokrok medicíny a také ve farmakologii a odrazit ho do podoby této nesmírně moderní a kvalitní vyhlášky.

Takže je to přesně naopak. Já jsem přesvědčen, že za tuto vyhlášku by česká státní správa, i za způsob její přípravy v nejhlubším kontaktu s odbornou veřejností, měla být česká státní správa spíše pochválena než kritizována.

Co se týče platových záležitostí, o kterých tady mluvil poměrně pateticky pan poslanec Váňa, já bych chtěl jenom připomenout, že vláda zvýšila platy pedagogických pracovníků v regionálním školství, že všechny kroky, které vláda dělá a hodlá dělat v oblasti změn ve zdravotnické reformě, jsou mimo jiné silně motivovány tím, aby mohlo dojít k navýšení mzdové úrovně nejenom lékařského personálu, ale i nelékařského zdravotnického personálu a ostatních pracovníků ve zdravotnictví. To je jeden z hybných momentů a klíčových momentů reformy zdravotnictví, na které vláda a pan ministr zdravotnictví velmi intenzivně pracují.

Zrovna tak jsme přesvědčeni, že českému veřejnému sektoru prospívá politika mít o něco méně, ale o to lépe placených lidí ve veřejném sektoru. Já považuji mimochodem za zdravé, že poprvé se ve státní správě za posledních dvacet let snížil počet pracovníků. Nikoliv zvýšil, ale snížil reálně. Já považuji za správné, jestliže podporujeme výkonové principy i ve veřejném sektoru. A mimochodem považuji za ekonomicky nesmírně zdravé, že poprvé po dlouhých letech předstihla průměrná mzda v podnikatelském sektoru průměrnou mzdu ve veřejném sektoru. Protože dlouhodobě nastavený systém, že průměrný plat ve veřejném sektoru byl vyšší než v podnikatelském sektoru, nebo chcete-li než v soukromé sféře, já jsem prostě nikdy nepovažoval za zdravý.

Takže je tady určitě celá řada věcí, o kterých lze diskutovat. Chtěl bych ale velmi poprosit, abychom o nich nediskutovali ideologicky, bez faktů a na základě dojmů, ale naopak, abychom pracovali s reálnými argumenty, s reálnými čísly, se skutečností, nikoli s fikcí.

Dámy a pánové, parlamentní rozprava by neměla být unscience fiction. Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji, pane premiére. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Lenka Kohoutová. (Reakce ze sálu.) Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážená paní předsedající, milá vládo - prostřednictvím paní předsedající, jsem ráda, že jste čekali moji reakci, kolegové.

Já jenom zopakuji to, co řekl pan premiér. Když jsem se hlásila, nevěděla jsem, že to tak dobře vysvětlí. Ostatně od našeho pana premiéra můžeme čekat pouze profesionální vysvětlení.

Chtěla bych říct, že změna posuzování, která se týká lidí se zdravotním postižením, po té jsme volali mnoho let. A právě proto, co řekl tady pan premiér. Medicína se nám posunula. Posunula se nám k lepšímu, posunula se nám například v pohledu léčby onkologických onemocnění, kdy dnes umíme léčit některé typy rakoviny a lidi posílat zpátky do zaměstnání. Umíme si lépe poradit například s lidmi s roztroušenou sklerózou. A v tomto ohledu je tento systém správně. A my jdeme ještě dál. My ho dneska dopracováváme tak, že v novele sociální reformy číslo římská jedna je to tak, že chceme nároky na příspěvky posuzovat podle mezinárodní klasifikace ICF, kterou mimo Afriky, dámy a pánové, přijal celý svět. A toto posuzování jde přímo za člověkem, jde do jeho prostředí a posuzuje osobu se zdravotním postižením přímo v prostředí, kde žije, aby bylo co nejpřesnější a umělo přímo zacílit podpory, sociální podpory, které potřebuje.

A mě moc mrzí, že kolega Váňa toto neví, protože kdyby to věděl, tak měl možnost se včera přihlásit do diskusí, které tady panovaly v průběhu diskuse nad sociální reformou římská jedna. Ale já jsem se koukala, jak pan poslanec Váňa vystupuje, a pokud neinterpeluje, tak naposledy vystupoval v Poslanecké sněmovně 15. 3. 2011 a to bylo pouze zpochybnění jeho hlasování. Čili čekala bych více profesionality a aktivit právě od pana poslance Váni.

Děkuji za pozornost. (Z poslaneckých lavic ČSSD se ozývají výkřiky.)

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dalším přihlášeným je pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, milé dámy a pánové, každopádně se podle mého názoru v Poslanecké sněmovně České republiky blýská na lepší časy, protože interpelace a čas interpelací je všude ve světě exponovaná záležitost, což bohužel není v České republice. A když jsem si dnes vyslechl projev pana premiéra, tak si myslím, že se skutečně blýská na lepší časy, protože to je kultivované a odborné vystupování na velice závažné téma.

Na druhou stranu, a to je ta moje krátká poznámka, když už jsem tady seděl, tak jsem také pozorně poslouchal projev a interpelaci pana kolegy Váni, což samo o sobě znamená notnou dávku odvahy a statečnosti, a mám bohužel pro pana kolegu Váňu smutné konstatování prostřednictvím paní předsedající. Jak znám, a moje životní zkušenosti mi velí nejlépe na vaše projevy nereagovat, nicméně sleduji je dlouhou dobu a musím smutně konstatovat, že vaše projevy v minulosti byly vždycky nebo často dlouhé, hloupé, někdy byly trapné, ale to, co jsem opravdu oceňoval, že často byly vtipné. Ten dnešní projev, možná i ty poslední dobou přednesené projevy jsou jako vždy dlouhé, jsou někdy trapné, někdy hloupé, ale bohužel už nejsou vtipné, což mě velice mrzí. A musím bohužel konstatovat, že to je smutný posun ve vaší politické kariéře.

Děkuji. (Potlesk z lavic napravo.)

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Váňa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Váňa: Já si myslím, že to, jakou reakci vyvolal můj projev u pravicové části spektra, tak to je to vono. To je to správné. Já bych byl zneklidněn, kdyby pravicoví poslanci můj projev a mé vystoupení chválili a kvitovali. To mě, paní kolegyně a pane kolego, z míry nevyvádí. Já skutečně vystupuji zejména a toliko v rámci interpelací, protože já věnuji svoji pozornost panu premiérovi. On si to zaslouží. A já se mu tak tu dobu, pokud tady pan premiér bude, tak se mu budu věnovat, protože si to zaslouží. (Se smíchem.) Jemu se to líbí. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP