(10.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Nárůst rizikové přirážky za český státní dluhopis, kterou platí ČR, o 0,1 procenta znamená zvýšení dluhové služby o 1,5 mld. Kč., dluhové služby jako součásti výdajů státního rozpočtu. Demonstroval bych to na konkrétním propočtu. Jestliže se podíváme na server agentury Bloomberg, kde jsou výše úroků, za které jsou obchodovány státní dluhopisy jednotlivých zemí, a vybereme srovnatelný produkt, v tomto případě desetiletý státní dluhopis, například náš a nedalekého a spřáteleného Maďarska, zjistíme, že český státní dluhopis v okamžiku, který si zvolíme jako referenční datum, byl obchodován za 4,1 procentního bodu jako úroku, maďarský státní dluhopis ve stejné době byl obchodován za 7,1 % úroku. To znamená rozdíl tří procentních bodů! Pokud použijeme ono číslo, o kterém jsem mluvil, to je jednoduchá trojčlenka, tak dojdeme jednoznačně k závěru, že kdyby ČR obchodovala své dluhopisy za stejný úrok jako Maďarsko, tak bychom na dluhovou službu potřebovali o 45 mld. korun více. O 45 miliard korun více! To je rozdíl v úrocích. Má tedy význam mít kredibilitu na mezinárodních trzích? Má význam provádět úspornou, racionální, reformní a modernizační politiku? Jednoznačně má! Protože každý takový krok se okamžitě odrazí a odrazí se samozřejmě buďto negativně v podobě zvýšení výdajů státního rozpočtu nárůstem dluhové služby, anebo naopak. A vláda ČR pod mým vedením se jednoznačně rozhodla jít cestou, že nechceme zvyšovat výdaje státního rozpočtu, že zodpovědnou úspornou rozpočtovou politikou, politikou modernizačních reforem chceme, abychom naopak dluhovou službu snižovali.
Mnohokrát tady zaznělo a je to opakovaná lež, která naštěstí se nestává pravdou, že daňové reformy, které byly provedeny, jsou daňové reformy, které slouží pouze bohatým. Já chci pozornosti nejenom pana poslance Váni, ale i dalších poslankyň a poslanců z řad sociální demokracie doporučit materiál Českého statistického úřadu Vývoj příjmů českých rodin v letech 2005 až 2009, kde najdou jednoznačná fakta, která vyvracejí tuto jejich stokrát, tisíckrát, milionkrát omílanou tezi. Vyvracejí ji jednoznačně buďto jako lež, nebo jako neznalost, anebo jako kombinaci obojího. Každý nechť si vybere, co z toho pro kterého sociálního demokrata platí. Je tam jednoznačně napsána teze, a nyní cituji z této studie Českého statistického úřadu Vývoj příjmů českých rodin v letech 2005 až 2009: "Největší prospěch z daňových reforem měly domácnosti s nízkými příjmy, zejména domácnosti s nezaopatřenými dětmi." Znovu to opakuji, aby to skutečně dolehlo až do sociálně demokratických lavic, až k uším i pana poslance Váni: Největší prospěch z daňových reforem měly domácnosti s nízkými příjmy, zejména domácnosti s nezaopatřenými dětmi. Aby také ne! Daňový systém nastavený tak, že poplatník s jedním dítětem neplatí ani korunu daně z příjmů - ani korunu daně z příjmů! - až do výše své hrubé mzdy 14 700 Kč, a pokud má dvě děti, až do výše hrubé mzdy 19 000 Kč nezaplatí ani korunu, ani korunu daně z příjmů, kdy jedna třetina rodin s dětmi dosáhne na tzv. daňový bonus, čili i když uplatní všechny daňové odpočty a slevy na dani, tak dostane ještě bonus od státu, tak aby ne! Realitou potom je, že v roce 2008 reálné čisté příjmy rodin s dětmi vzrostly o 4 %, o rok později o 2 % a v roce 2010 opět o další 2 %. Musím říci, že mluvím o reálných čistých příjmech rodin s dětmi. Čili tato teze prostě není pravdivá. Tuto tezi může hlásat opravdu jenom ten, kdo nezná fakta, anebo kdo vědomě říká nepravdu.
Je to také zdokumentovatelné i tam, kde se podíváme na statistiku rodinných účtů, kde se jednoznačně ukazuje, jak se změnila v roce 2007, čili před reformou, a v roce 2009, čili po reformě, příjmová situace českých rodin. Příjem alespoň 10 tis. na hlavu v roce 2007 před těmito reformními změnami mělo 41 % českých rodin. Po těchto reformních změnách, označovaných českou levicí jako asociální, protilidové, zaměřené proti středním vrstvám, proti lidem s nízkými příjmy, mělo tento příjem na hlavu 60 % českých rodin. Čili během dvou let po provedení těchto reformních kroků vzrostl počet českých rodin s minimálním příjmem 10 tis. na hlavu ze 41 % skokově v podstatě na tři pětiny, na 60 %. Opět jednoznačný, faktický, nezpochybnitelný, evidentní důkaz nepravdivosti této teze, tedy že reformy byly dělány pro bohaté. Naopak, na těchto číslech se jednoznačně prokazuje, že nejvíce na tom vydělaly právě střední a nízkopříjmové vrstvy.
Mimo jiné právě odstranění stávajícího daňového systému v podobě rovné daně s nastavenými slevami by mělo největší negativní dopad právě na středněpříjmové a nízkopříjmové rodiny s dětmi. Jako důkaz opět může posloužit sousední Slovensko, kde sociálně demokratický expremiér Fico ani omylem nesáhl na tento systém rovné daně, protože moc dobře věděl, že by poškodil občany Slovenské republiky. Že dštil oheň a síru na tento systém před volbami, to je jedna věc. Po volbách tento systém ponechal a já jsem přesvědčen, že takto rozumně se zachová i sociální demokracie.
Bylo tady mnohokrát opakováno, a pan poslanec Váňa se vydal hluboko do historie, což já beru - mimochodem je to výhoda etablovaných politických stran, jako je Občanská demokratická strana, že se dá poukázat na její historii, na pozitiva a negativa toho, co dělaly před deset lety, před patnácti lety, podobně jako jiná etablovaná politická strana, Česká strana sociálně demokratická. Já si naopak myslím, že je to pozitivum, že si můžeme vzájemně vyčítat, co kdo z nás udělal špatného před deseti nebo před patnácti lety, protože to ukazuje ukotvenost takových etablovaných politických stran v českém politickém systému, zvyšuje to jeho přehlednost a stabilitu.
Musím také říci, že samozřejmě teze, že vlády sociální demokracie nastartovaly růst, je teze úsměvná, kterou nesdílí žádný renomovaný ekonom. Česká ekonomika založená jako ekonomika malého státu na své otevřenosti a na své proexportní orientaci je samozřejmě primárně tažena průmyslem, sekundárním sektorem, který tvoří 40 % HDP, a je samozřejmě primárně tažena exportem, tak jako byla tažena v roce 1998, tak jako byla tažena v roce 2002, tak jako byla tažena v roce 2006 a tak jako koneckonců je tažena i v roce 2011. Čili byl to především vliv vnější poptávky po českých produktech, po českém zboží, po českých službách, byl to především vliv prostoru EU, který vedl ke zvýšení této poptávky, ke zvýšení exportu, a to byl skutečný a reálný akcelerátor ekonomického růstu.
Nicméně ekonomický růst, kterým se tady chlubil pan poslanec Váňa, měl celou řadu negativ z hlediska národohospodářského i sociálního. Tento ekonomický růst byl totiž po celou dobu doprovázen vysokými deficity veřejných financí, protože dosáhnout stomiliardového deficitu státního rozpočtu jako v roce 2006 za situace, kdy byl šestiprocentní růst HDP díky konjunktuře především v Německu a v západní Evropě, tomu říkám skutečný ekonomický horor! To bylo první negativum. ***