(10.10 hodin)
(pokračuje Křeček)
Takže asi nějaké změny budou, ovšem u takovýchto kodexů je to velmi problematické. Měnit jednotlivá ustanovení podle okamžitých nápadů je samozřejmě velmi, velmi problematické, protože provázanost je nezbytná. A jak se vyrovnáváme s těmi návrhy tak, aby veřejnost neměla dojem, že sice byla vyzvána k obsáhlé diskusi, ale nakonec z toho nic nebylo, bude jistě velmi obtížné.
Probírat zde jednotlivá ustanovení nemá smysl, ale já chci říci něco mnohem závažnějšího, co mi více leží na srdci. A to je, dámy a pánové, to, že my tady máme před sebou nikoliv původní text občanského zákoníku, který připravila expertní skupina vedená profesorem Eliášem. My máme před sebou text, který byl velmi významně pozměněn touto vládní většinou a ještě na poslední schůzi vlády, která schvalovala tento občanský zákoník, vláda vypustila jedno důležité ustanovení. Já nechci říci, jestli je to dobře, nebo špatně, nechci to v této chvíli hodnotit. Ale důležité je jedno: Jestliže tedy jedna vláda má možnost zasahovat do takového textu, no tak potom to má každá vláda. A potom měníme občanský zákoník v obyčejný zákon, který se bude měnit po každých volbách. A to já vidím jako veliké nebezpečí projednávání tohoto kodexu.
To, co připravila expertní skupina, bylo významně pozměněno už zákonem 132 z letošního roku, velmi významně, obsáhle jsme o tom hovořili, je to úplně něco jiného než původně v občanském zákoníku bylo, dneska je to taky něco jiného, týká se problematiky bydlení. Další změny samozřejmě už byly provedeny.
Takže vraťme se, chceme-li seriózní diskusi, k původnímu textu, který vycházel z prvorepublikánské tradice, kdy tyto věci byly na zcela jiné úrovni. Ale znovu říkám: Pokud přijmeme toto, bude to každá vláda měnit po každých volbách a to je nejhorší, co by se tomuto textu mohlo stát. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Dalším, kdo vystoupí v rozpravě, je pan poslanec Chvojka.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, ve svém projevu se nechci věnovat některým jednotlivým ustanovením nyní projednávaného návrhu občanského zákoníku, ale spíše se chci dotknout v důvodové zprávě zmíněné představy o tom, že nový občanský zákoník má představovat opuštění starého občanského zákoníku poznamenaného totalitní ideologií. K mému projevu mě inspiroval text pana Davida Uhlíře, který je členem představenstva České advokátní komory a který článek Proč neschválit nový občanský zákoník publikoval v únoru v Lidových novinách.
Od listopadu roku 1989 žijeme v demokratické společnosti a soudy našeho státu podle zákona č. 40/1964 Sb. nejen soudí, ale též ho svou judikaturou dotvářejí. Zásadní omezení vlastnických práv občana, které bylo jádrem totalitní ideologie, nyní účinný občanský zákoník neobsahuje. Samozřejmě je možné rozšířit okruh zákonných dědiců a omezit tak množství majetku připadající jako odúmrť státu či rozšířit smluvní svobodu. K tomu ale není dle mého potřeba přijímat zcela nový občanský zákoník.
Dosavadní občanský zákoník je nepochybně značně neelegantní. Díra mezi § 180 a § 415 vypadá obludně. Vycpávání textů, paragrafy, na které nestačí čísla, a jsou proto označeny písmeny, jsou nepřehledné. Přesto je občanský zákoník právním předpisem, vůči jehož věcnému obsahu je dnes po 21 letech probíhajících novelizací minimum námitek. Při všech veřejných stížnostech na právní systém České republiky a jeho fungování je těžké zaznamenat, že by někdo přičítal nespravedlnost, která se mu stala, za vinu zrovna nyní účinnému občanskému zákoníku.
Právní předpis, který věcně funguje, se má uvážlivě upravovat, nikoliv revolučně nahrazovat předpisem novým. Trvá roky, než judikatura některé otázky vysvětlí, a trvá generace, než se podstatné instituty práva stanou obecně známými a zažitými.
Na znovuzavedení směnek do obchodních vztahů po roce 1989 je jasně vidět, jak dlouho trvá, než se takový právní institut vypracuje do použitelné podoby. Je jen dobře, že zákon směnečný a šekový z totalitního roku 1950 nebyl po roce 1989 nijak vylepšován.
Se současným občanským zákoníkem a obchodním zákoníkem bychom to jistě ještě vydrželi, jak právníci, tak veřejnost. Pokud má být přece jen dosavadní občanský zákoník nahrazen novým, tak to musí být předpis moderní a srozumitelný. Měl by překonat nedostatky současné úpravy a hledět dopředu. Nejen já jsem toho názoru, že zde navrhovaný nový občanský zákoník moderním a srozumitelným není.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji panu poslanci a nyní zvu paní poslankyni Lenku Kohoutovou. Pardon, zapomněla jsem, předtím mě žádal s přednostním právem o vystoupení pan ministr Pospíšil.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Já se omlouvám, paní předsedající, ale vzhledem k tomu, že může případně nastat přestávka či jiný posun, považoval bych za vhodné, abych reagoval za předkladatele na některé námitky, aby nezapadly. Je to příliš důležitý zákon na to, aby námitky nebyly zde vysvětleny nebo na ně nebylo reagováno. Chci jenom stručně reagovat na své předřečníky, na několik věcí, které zde byly zmíněny.
Pan poslanec Grospič zde konstatoval, že já jako předkladatel společně s panem zpravodajem se uchylujeme k ideologickým klišé. To musím zásadně odmítnout. Je jasným faktem, který já umím prokázat na srovnání původního občanského zákoníku z roku 1811 a zákonů z roku 1950 a 1964, jak tehdejší režim zatočil s občanským právem a co z něj vypustil. To lze exaktně dokázat při srovnání jednotlivých institutů občanského práva. To není ideologické klišé, to je realita. To znamená, pokud my dneska vracíme některé věci, které mají všechny vyspělé evropské státy, protože to v posledních 50 letech u nás nebylo, pak to není nějaký ideologický boj, ale je to proto, že pokud například služebnosti nebo reálná břemena zná evropské právo více než 2000 let, tak jedna totalitní doba dlouhá 50 let to nemůže z české, resp. z české pomlčka evropské právní tradice vymazat. To je ta úvaha, to je ten důvod.
Mně se trošku nelíbí, že zde říkáme nepoměrné věci. My chceme mít takové civilní právo, jaké ho mají jiné evropské země, které jsou demokratické, které jsou svobodné a které vycházejí ze svých tradic a vycházejí z římského práva. To možná někdo vnímá jako ideologické klišé, nicméně je to realita. A já panu poslanci rád ukáži na ústavněprávním výboru jednotlivé paragrafy, které občanský zákoník z roku 1964 úmyslně ignoroval a zrušil je, byť na území Československa a předtím řekněme Českého království platily více než 150 let, od roku 1811. Velmi úspěšně.
A jenom jednu informaci dodám: Rakušané v tomto roce oslavují 200 let svého občanského zákoníku. Jsou to velké oslavy skrze různé vědecké konference, různá setkání. Sám jsem se některých účastnil a mohu říci, že Rakušané se ke svému občanskému zákoníku hrdě hlásí a považují tento zákon, který platí právě 200 let, za jeden ze základních důvodů a podmínek stability rakouské judikatury, stability rozhodování rakouských soudů a v zásadě toho, že z hlediska budování právního státu jsou na tom Rakušané dále než my.
Úvaha, která zde byla zmiňována ve vztahu k trestnímu zákoníku ze strany pana poslance Grospiče, podle mého názoru nemá oporu ve faktech. Konstatovat, že se nepovedlo přijetí nové trestní úpravy, že nový trestní zákoník v praxi není úspěšně aplikován, je nepravda - použiji tento eufemismus. Nevím, z jakých faktů je zde vycházeno. Já mohu opět na ústavněprávním výboru, pokud to bude výbor zajímat, předložit statistiky, výsledky, jak se zrychluje soudní rozhodování v trestních věcech, jak je nový trestní zákoník aplikován, jak postupně narůstá počet osob v domácím vězení u alternativního trestu, jak se využívají jednotlivá nová ustanovení. Naopak, trestní zákoník je důkazem toho, byť se strašilo s novou kodifikací a s novou právní úpravou, jaké přinese problémy, nový trestní zákoník začal fungovat a nikdo žádné významné problémy nezaznamenal. To, že se zde udělaly dvě drobné novely, z nichž jedna se týkala vysloveně politického tématu, to znamená věku hranice trestní odpovědnosti, to je jiná věc, ale ten zákon bez velkých změn v praxi úspěšně funguje. Jsem přesvědčen, že pokud prosadíme občanský zákoník, bude aplikace podobná. Že v tuto chvíli se spíš strašíme, než mluvíme o konkrétních faktech. ***