(9.40 hodin)
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, když jsem poslouchal úvodní vystoupení pana ministra spravedlnosti i pana zpravodaje, tak jsem si pro to udělal dva základní závěry.
Tím hlavním motem, které z těch obou úvodních vystoupení, proč se předkládá nový občanský zákoník, vyplývá, je potřeba napravit pokřivené právní vědomí a právní řád občanským zákoníkem z roku 1960, který byl zákoníkem přijatým v období socialismu, tedy jak se uvádí komunistický, a to základní klišé je tedy vpravdě ideologické.
Tím druhým momentem, který jsem z té rozpravy nabyl, a domnívám se, že tomu tak i je, je důvod, že vlastně nový občanský zákoník přináší obrovské penzum problémů. My bychom jej tady měli teď tvůrčím způsobem - a možná, že to i vláda navrhne ve zkráceném řízení - přetvořit ku prospěchu politických stran a vizí politických stran, které se dohodnou na jeho podpoře, ale odložit problémy a co nejrychleji jej přijmout, protože pak konečně bude právní řád mít ten základní stavební kámen takový, jaký měl a jaký se nepodařilo vytvořit ani těmi nesčetnými desítkami novelizací za uplynulých dvacet let.
Je zajímavé - a ono to bylo patrné i při návrhu trestního zákona, který v minulém volebním období předkládal také pan ministr Pospíšil - že zejména odůvodnění navrhované právní úpravy, navrhovaného právního kodexu, se nese především na vlně ideologických klišé, ale postrádá onu věcnost a rozumnost i onen cit pro současné společenské vztahy.
Myslím si, že zcela určitě změnami v české společnosti došlo k změně řady vážných společenských vztahů. Nemyslím si, že je situace natolik vyostřená, že teď máme na vybranou pouze přijmout občanský zákoník, anebo na dlouhou dobu souhlasit s tím, že zde bude působit takzvaně komunistické právo z období před rokem 1989. Občanský zákoník se všem polistopadovým vládám podařilo výrazně natolik změnit, že si myslím, že dostatečně odráží změny společenských vztahů ve společnosti.
Problém však spočívá v tom, že tato právní úprava je roztříštěná a je soustředěna do celé řady právních předpisů. Nemyslím si však, že tak mocný cíl protlačit za využití 118 hlasů zde v Poslanecké sněmovně nový občanský kodex, který má 3046 paragrafů a téměř oněch 231 právních předpisů ruší, přinese stabilitu právního řádu v České republice.
Chtěl bych připomenout jedno srovnání. Když se projednával trestní zákoník, který byl schválen Sněmovnou až na několikátý pokus, tak také byla stanovena určitá doba k jeho promítnutí do právní praxe, tzv. legisvakanční doba, a byli jsme ujišťováni o jeho stabilitě. Ještě v době, než tento trestní zákon nabyl účinnosti, byl novelizován touto Poslaneckou sněmovnou, dnes je těhotný celou řadou problémů, nenaplněných institutů a nepřináší žádnou hmatatelnou úlevu ani soudní praxi, ani posílení právního vědomí v české společnosti.
Občanský zákoník, který máme dnes na stole, je plný závažných problémů a rozporů. Nejde možná ani o to, že zavádí do našeho právního řádu anachronismy, nejde možná ani o to, že je takovým vykrášleným uměleckým dílem těch, kteří delší dobu psali nový občanský kodex a pokoušeli se jej předložit do Poslanecké sněmovny již v minulém volebním období. Jde o výrazný praktický dopad, který zpřetrhá i společenské vztahy, tak jak se vyvinuly v oněch posledních dvaceti letech v české společnosti, přinese obrovské období právní nejistoty, především svou neprovázaností do ostatních právních odvětví, a právní nestabilitu.
Dovedl bych zde polemizovat právě s onou legisvakanční dobou, která je určena k promítnutí a seznámení jak občanské, tak především právnické veřejnosti, zda je vůbec v tomto horizontu dostatečná. Zda nás nebude čekat příští rok období nikoli právnické dvouletky, ale jednoletky, zběsilé normotvorné činnosti, která bude postrádat logiku a provázanost.
Nemluvím teď ani o nových institutech, které se do tohoto právního řádu dostávají, ale přece bych chtěl zmínit alespoň dva momenty. Nový občanský zákoník by měl přinést výraznou změnu v řadě občanských institutů a také třeba v oblasti bydlení. Výpovědní lhůta z bytu by měla být tříměsíční, pokud ji majitel z důvodu, že potřebuje byt pro sebe nebo pro příbuzného, a přestože byt zůstane prázdný, bude muset vzít nájemníka zpět a nebo mu zaplatit škodu, majitel bude moci dát výpověď nájemníkovi, který se vůči majiteli dopustí trestného činu, zdravotně postižený nájemník bude moci chtít po majiteli, aby mu přestavěl byt na bezbariérový, ovšem předem by musel mít pojištěno, že majitel nenajde nějakou obezličku, kterou se ho z bytu bude chtít zbavit, podle mého názoru by se také mohl podíl majitele bytu na společných prostorách domu počítat podle hodnoty bytu. Bývá častá praxe, vnuk se naoko přihlásí k babičce do obecního bytu a po její smrti na něj přejde smlouva k užívání tohoto bytu. Napříště by bylo možné v bytě zůstat maximálně po dva roky.
My se otázkou bydlení v Poslanecké sněmovně zabýváme poměrně dlouhodobě. Je to dlouhodobý spor postavení nájemníků a vlastníků bytů. Tento občanský zákoník, tak jak je nastaven, neřeší problémy, které tady projednáváme, neřeší problémy lidí z nájemního bydlení, ale jednostranně straní vlastníkům bytů v jejich výrazně silnějším postavení vůči nájemníkům. Ale tím je motivován celý občanský zákoník. Zobecňuje pouze základní principy nedotknutelnosti vlastnictví, jednostranné výhody osob, které se domáhají takzvaně svých vlastnických práv, a na druhou stranu zcela očividně říká, že patří-li člověk k občanům, kteří jsou svými příjmy situováni do kategorie chudých, nízkopříjmových či středněpříjmových, nebudou-li se moci domoci zaplacení si svého práva, pak ono formální hledisko dostupnosti práva u nich bude výrazně revidováno a občanský zákoník bude vždy uplatňovat ty, kteří budou movitější a budou schopni řešit svoje právní problémy příslušnou ekonomickou stránkou. ***