(9.20 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Pokud by Česká republika šla tímto směrem, pak zde varuji a upozorňuji, že bychom opravdu byli jakýmisi skanzenem práva v Evropě a opravdu bychom byli jistou raritou a výjimkou. Asi vám jako zkušeným politikům nemusím předjímat a říkat, jaký vliv by takováto nekvalitní úprava civilního práva měla například na důvěru zahraničních investorů v Českou republiku, jaký dlouhodobý vliv by tato nekvalitní právní úprava měla na stabilitu soudní judikatury, na efektivitu a rychlost rozhodování české justice.
Jinými slovy, já se vám zde snažím odůvodnit, že to, že projednáváme občanský zákoník, není jakási manýra akademiků, kteří si napsali nový zákon, aby se zviditelnili a zapsali se do dějin. Je to v zásadě podle mého hlubokého přesvědčení nutnost přijmout novou právní úpravu občanského práva. Jakou má mít konkrétní podobu, o tom zde v následujících týdnech povedeme diskusi.
Mohu zde jmenovat jednoznačné, jasné přínosy a výhody a důvody, proč je třeba nový občanský zákoník. Nebudu zde všechny uvádět, uvedu aspoň některé.
Nový zákoník upravuje komplexní úpravu civilního práva. Upravuje věci, které bohužel ten rudiment z roku 1964 doplněný novelami neobsahuje. Upravuje celou řadu věcí, které dnes chybějí českým občanům. Upravuje novou úpravu dědického práva, které je v zásadě velmi nedokonalé, velmi omezené a neumožňuje českým občanům dostatečně nakládat se svým majetkem v případě, že uzavírají závěti a chtějí řešit své majetkové situace pro případ smrti. Není dostatečně upravena náhrada škody. Otázka náhrady škody v českém právu je opravdu hanebná. Podíváte-li se na výši a formy náhrady, pak jsme opravdu na chvostu Evropy a nemůžeme se srovnávat se západní Evropou. Podíváte-li se na to, jaká odškodnění se poskytují za poškození zdraví, za smrt a i za jiné, v zásadě banálnější záležitosti, pak opravdu je zde velký předěl mezi světem západní Evropy a námi. Stále nás občanský zákoník a filozofie občanského práva řadí do totalitních režimů, nikoliv tam, kam bychom chtěli.
Mohl bych takto uvádět desítky institutů, které současné civilní právo nezná, ovšem znají je západní země a my je chceme do českého práva přivést. Mohu zmínit novou právní úpravu ve způsobilosti k právním úkonům, kdy do budoucna by nemělo dojít k absolutnímu vyloučení způsobilosti občana k právním úkonům. Opět, Česká republika je skanzenem a je výjimkou. V České republice máme přes třicet tisíc osob, které jsou úplně zbaveny způsobilosti k právním úkonům. Jsme v Evropě v této oblasti raritou. Musíme přijmout právní úpravu, která bude chránit práva osob, které jsou nějakým způsobem postižené, a která jim umožní důstojné fungování ve společnosti a nebude z nich dělat občany druhé kategorie. A o tom všem je nové civilní právo - doplňuje ty oblasti, které chybějí. To je první důvod.
Druhý důvod: řeší systémové problémy, které bohužel současný stav přináší. Uvedu jeden příklad. Smluvní právo dnes je upraveno ve dvou základních zákonech, v občanském zákoníku a samostatně v obchodním zákoníku, s tím, že na právní vztah mezi podnikateli se má aplikovat obchodní právo, respektive úprava závazku podle obchodního zákona. V praxi to způsobuje celou řadu problémů. Jiná úprava promlčení je v občanském zákoníku, jiná právní úprava promlčení je v obchodním zákoníku. A takhle bych mohl jmenovat příklady, kdy dvojkolejnost civilního práva jednoznačně zvyšuje právní nejistotu a poškozuje naše občany a jejich zájmy. Bude-li zde jedna úprava závazkového práva, jak to předpokládá občanský zákoník, výrazně se zvýší právní jistota občanů.
Proti návrhu zákona slyším dnes a denně celou řadu, připomínek a slyším kritiku. Já jsem velmi rád, že se o občanském zákoníku v poslední době vede široká diskuse. Ne na akademické půdě, kde ta diskuse občas bývá zatížena osobními vztahy, historickými vztahy a tím, že zkrátka někdo měl to štěstí, že psal občanský zákoník, a někdo holt měl tu smůlu, že ho psát nemohl a nebo mu to nebylo dáno. Jsem rád, že ta debata se nevede jenom v té úzké akademické úrovni, ale vede se též na stránkách tisku a dnes a denně se k ní vyjadřují nejen odborníci, právníci, ale též občané, pro které je tento zákon primárně určen.
Jsme připraveni se bavit o celé řadě změn a možných úprav, které by v zákoně mohly být změněny a doplněny, už jsem to také v úvodu řekl. Nicméně konstatuji, že některé ty námitky považuji za liché, zvláště jedná-li se o obecné paušální námitky, nikoliv konkrétní.
Rozsah zákona - kritika, že zákon je příliš rozsáhlý. Podíváte-li se, dámy a pánové, na jiné evropské, opravdu evropské občanské zákoníky, zmíním alespoň jeden, který platil na tomto území 150 let a v těchto dnech se oslavuje 200 let jeho účinnosti a je už považován za součást jakéhosi evropského kulturního právního dědictví, mám na mysli rakouský všeobecný občanský zákoník z roku 1811, tak tento zákon, který my dnes projednáváme, je v zásadě obdobně rozsáhlý jako všeobecný občanský zákoník, který zde platil 150 let a který je vedle jiných moderních evropských zákoníků inspiračním zdrojem návrhu, který zde dnes projednáváme. Tedy dílo, které má přes dva tisíce paragrafů v komparaci s evropskými občanskými zákoníky není nikterak rozsáhlé. Zkrátka a dobře, chceme-li našim občanům umožnit celou řadu různých úkonů a jednání, které dosud občanské právo neupravovalo, tak se nemůžeme divit, že nový zákon bude rozsáhlejší. Je rozsáhlejší a já jsem přesvědčen, že ku prospěchu občanů, protože umožňuje řešit situace, které dosud civilní české právo neřešilo, nemělo na ně úpravu a neříkalo, jak postupovat. Například před třemi dny jsem řešil ve své poslanecké kanceláři dědické smlouvy, které podle současného práva v zásadě nejsou upravené. Nový zákon to umožňuje.
Složitost návrhu. My jsme záměrně po kritice, že návrh je archaický, jazykově složitý a nepřehledný, požádali Akademii věd, konkrétně Ústav pro jazyk český, o analýzu textu tohoto návrhu zákona. Konstatuji, že analýza bude k dispozici v dalším projednávání, nabízím ji samozřejmě při případném projednávání na výborové úrovni. Ta analýza jasně říká, že návrh zákona je psán srozumitelnou, zřetelnou, přehlednou češtinou, která bude přístupna i laikům, tedy nejen právníkům. Jsem přesvědčen, že kdyby každý zákon byl psán takovouto logickou a přehlednou češtinou, jako je občanský zákoník, pak by celková kvalita českého právního řádu byla určitě vyšší než u mnohých zákonů, které zde, na půdě Parlamentu, projednáváme. Chci tedy říci, že obecné paušální argumenty o rozsahu, délce, archaičnosti, zbytečnosti, jazykové složitosti, občanského zákoníku neobstojí.
Já si netroufám říci, že v občanském zákoníku nemá být upraven určitý institut. Má tam být pacht, nemá tam být? To jsou věci, kdy jsem přesvědčen, že pouze praxe může ukázat, zda určité instituty civilního práva jsou přežité, nebo nejsou přežité. To, že v době socialistické společnosti se zkrátka určité instituty civilního práva nepotřebovaly, např. ochrana věcných práv, na prvním místě vlastnického práva nebo třeba služebnosti, reálného břemene atd., to přece není měřítkem toho, že by ve svobodné moderní společnosti tyto instituty neměly být. Mimo jiné si uvědomme, že právě třeba vlastnictví, věcná práva, institut služebnosti, reálná břemena jsou instituty, které pocházejí ze starého římského práva. Platí v Evropě přes 2000 let. Ve svobodných společnostech, kdy občané mohli uzavírat právní vztahy, jaké chtěli, a mohli svobodně vlastnit, se vždycky tyto instituty užívaly. Není tedy důvod, aby se do českého práva v plném rozsahu nevrátily. Nechme na našich občanech, aby sami řekli, zda tyto instituty a v jakém rozsahu chtějí, či nechtějí využívat.
Dámy a pánové, když dovolíte, já se ve svém úvodním slově pomalu budu chýlit ke konci. Mám ho záměrně kratší díky tomu, že se přeskupilo jednání a nemám tady u sebe úvodní slovo. Ale já si myslím, že do úplného úvodu pro představení tohoto tisku postačí. ***