(17.50 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Formální rekonstrukce vlády znamená jenom to, že se neřeší podstata a že se nám v dohledné době vládní krize zopakuje. Troufl bych si odhadnout, že tak do třešní. Omlouvám se za tu třešňovou prognózu, víte, že KSČM má ve znaku třešně, ale já bych skutečně viděl, když začnou dozrávat ty první třešně, že jsme tady nanovo. A že pokud v základech vládních reforem je tolik zaminovaných problémů, tak bude velmi zajímavé sledovat, do jaké míry - protože zatím to nemá podobu koaliční pevné dohody - do jaké míry tato vláda bude odvážná a dodrží slib, který řekla, tzn. že hlasování o těchto reformách spojí se svou důvěrou.
Tato vláda reformy připravovala bez ohledu na názor opozice. Přitom jsou to reformy, které budou zásadně a dlouhodobě ovlivňovat tuto zemi. To je samozřejmě chyba, i když silou se dá dokázat všechno. Jak říkal jeden bývalý ministr vlády tuším za Stranu zelených, silou. Zkusíte to na nás zase silou, dobrá. Ale vždyť vy neplníte ani vlastní programové prohlášení.
Jak dopadlo rozpočtové řeznictví pana ministra financí? No, nepomohlo tomu deficitu zas tolik, jak se nás tady snažil přesvědčit. Letošní inkaso daní z příjmů je za úrovní loňského roku. Čili zkrátka aniž by se splnil plánovaný deficit, tak se podvázal ekonomický růst. A ta smyčka se logicky kolem veřejných financí utahuje.
Oč se měl opírat hospodářský zázrak nové ekonomické politiky nové pravicové moderní vlády, která se prezentovala nejenom děvčaty z kalendáře, ale i progresivními manažery? No, slibovali, že ekonomika bude tažená inovacemi. Bohužel realizace tohoto konceptu v nedohlednu. A jak chceme čelit stále tvrdším podmínkám na evropských a světových trzích? Starý recept. Zvyšovat konkurenceschopnost na základě snižování nákladů práce. Jako by už dnes česká práce nebyla málo placená a nezaostávala za srovnatelnými zeměmi. To, že tím podvážeme kupní sílu obyvatelstva a že tím vlastně znovu podvazujeme ekonomický růst, netřeba myslím opakovat.
Třetí nesplněný slib - daně. Vláda slibovala, že daně, daňové břemeno, nebude zvyšovat. Realita? Povodňový desátek, připravené zvyšování DPH, a samozřejmě pokud jde o progresi, která by mohla být fiskálně neutrální, tak toho se tato vláda bojí jak čert kříže. Čili mají hospodářskou politiku této vlády táhnout prostí daňoví soumaři, tzn. řadoví poplatníci, protože se ulevuje pouze těm bohatším, kapitálově silnějším.
Čtvrtý nesplněný slib nebo nesplněné sliby - kalendář dalších reforem. Když se podíváme na to, jak vypadá první fáze důchodové reformy, zjistíme, že kompromis, který byl připraven, tedy dobrovolný opt-out, vlastně nesplňuje ani zadání těch pravicových reforem, protože dobrovolníků, kteří by dali své peníze do tohoto systému, je tak málo, že samotní iniciátoři, tedy kapitálové fondy, se toho obávají, a zdá se, že dohoda na tomto pojetí důchodové reformy může být velmi, velmi ohrožena. A podobně je tomu se zdravotnictvím, kde zásahy do systému odvodů vezmou z pojišťovacích systémů nemalé miliardy. Čili nikoliv včasné a kvalitní připravení reforem, ale rozvrtání systému, který tady dosud je, i když s ním samozřejmě nemůžeme být spokojeni.
Pátý slib. Dát potřebné prostředky na podporu programu bydlení. Výsledek? Realita? Ve Státním fondu rozvoje bydlení peněz je i nadále pomálu, zato se omezuje podpora stavebního spoření a daňové úlevy na hypotéky. To je realita.
Poslední, abych těch příkladů nedával nekonečné množství, i když je jich tam opravdu hodně, tak do šestice, to jsou evropské peníze. V dobách, kdy nevíme, jak se bude vyvíjet česká ekonomika, v dobách daňových zmatků a daňových úniků jeden ze stabilních příjmů je příjem z evropských fondů. Slibovalo se, že se narovná dluh, který tady byl, že budeme lépe čerpat evropské peníze. Realita je taková, že skluz se rozhodně nedohání, naopak v některých vybraných případech hrozí orgány Evropské unie, že pozastaví výplaty peněz. Připomínám problém životního prostředí nebo známé regionální programy na severu Čech.
Vláda se pyšnila tím, že je vládou pro podnikavé, tvořivé lidi, vládou podnikatelů. To samo o sobě by nebylo špatné, pokud by podpora podnikání pomohla rozjet ekonomiku, a tedy i blahobyt nás všech. Ale vláda nepodporuje běžné drobné podnikatele. Vláda se prostě dostala do vleku velkých podnikatelských lobby, v podstatě funguje jako marionetky těchto zájmů. A tím nenarážím vůbec na jakousi sektu ABL pouze, to by bylo velmi jednostranné, protože samozřejmě velkých ekonomických zájmů je tady povícero. Myslím si, že přibít na kříž jednu z koaličních stran by bylo nespravedlivé vůči koaličním partnerům. Koneckonců je tady Omnipol, Viamont a další a další firmy, které usilovně pobíhaly kolem ministrů jiných koaličních stran. A myslím si, že podezření, že ty zájmy jsou velmi úzké, je více než jisté.
Takže co s tím? Nestačí jenom dát nedůvěru této vládě. Zdá se, že je třeba důkladněji přerýsovat politický půdorys této Sněmovny a zpřetrhat některé vazby. Je tady takové tradiční české řešení. Kdysi, před mnoha staletími, o něm mluvil reformátor církve mistr Jan Hus. Kdysi se vyjadřoval o prelátech nereformované církve, kteří se zajímali především o světské statky, o desátky, že se rvou jak psi o kost. A navrhl prosté a lidem srozumitelné řešení: Seberte jim tu kost, oni přestanou.
Sebrat vládě, ministrům této vlády, jejich kost je jednoduché. Kdo se bojí opozice, ten se bojí o pozice. Tak pojďte k volbám a uvidíme! A jestli to chcete odkládat, je jasné, že tu kostičku z ruky nechcete pustit, že se o ni budete dál rvát a pravděpodobně nejpozději v červnu jsme tu nanovo. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Stanislav Grospič, připraví se Roman Sklenák.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, když proběhly parlamentní volby do Poslanecké sněmovny minulý rok v květnu, ani jedna ze současných vládních stran nebyla vítězem těchto voleb. Přesto součtem svých hlasů dala dohromady velice rychle pohodlnou koalici 118 hlasů a tak trošku opilá vítězstvím rádoby pravice se alespoň verbálně ujala realizace programových cílů.
Když se v Poslanecké sněmovně v srpnu projednávalo programové prohlášení vlády, byla to právě Komunistická strana Čech a Moravy, která upozorňovala na plytkost vládního prohlášení, na jehož základě se vláda ucházela o důvěru. Poukazovali jsme na to, že nikoliv pro 10 mil. obyvatel České republiky, nikoliv pro oněch 5,268 mil. voličů, kteří šli k volbám, ale ani pro těch 2,5 mil. voličů, kteří dali hlasy sem k vládním stranám, není tento program zaměřen, ale že odpovídá ve své podstatě pouze 180 tis. nejbohatších a možná bankám, zahraničnímu kapitálu a možná i těm transatlantickým vazbám nebo Evropské unii, pro něž byl vlastně koneckonců předložen. ***