(17.20 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Nesmíme zapomenout ani na pana Martina Vacka. Ten jako předseda sociálního výboru v minulém roce pobíral plat okolo 100 tisíc korun měsíčně. Po letošním snížení platů se pak dostal na cca 80 tisíc měsíčně. Díky tomu se údajně dostal do - cituji - finanční krize. Ne, dámy a pánové, to není vtip. Stojí to tak černé na bílém v Lidových novinách. Z toho můžeme vyvodit, že navzdory i tak královskému platu oproti tomu, co bere průměrný český zaměstnanec, se pan poslanec Vacek dostal do finanční tísně. Úplatek, pardon, půjčka od sociálního altruisty Víta Bárty mu podle jeho vlastních slov přišla vhod.
Pane Vacku prostřednictvím pana předsedajícího, není vám za toto hanba? Předseda prestižního výboru se dostává s platem 80 tisíc do finanční krize? To jste tedy předseda správného výboru! Jste ochoten se podívat do očí zaměstnanci s průměrným či podprůměrným platem?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane poslanče, nezlobte se, já sám jsem tady jeden z největších řvounů. Ale poslanci mě upozorňují - rozumíte, je to i má chyba, já vás nijak ne... ale jenom prosím...
Poslanec Jan Chvojka: Chci být důrazný.
A jak říkají angličtináři, last but not least, samozřejmě perlou strany Věci veřejné, i když dnes již bývalou, je slečna Kristýna Kočí alias Kris. K jejímu dnes již legendárnímu odposlouchávanému rozhovoru u kapučínka to patří do galerie toho nejvulgárnějšího, co jsme od českých politiků za posledních dvacet let mohli slyšet, a není k tomu snad třeba nic dodávat.
Na závěr se chci omluvit všem slušným lidem z tohoto podivného seskupení. Ostatně sám jich několik znám, jak zde na půdě Poslanecké sněmovny, zejména paní Peake, slečnu Andrýsovou či paní Suchou, tak například na obecní úrovni, u nás v Chrudimi například pana Pilného či Kasala. Netvrdím, že všichni členové VV jsou stejného charakteru jako výše uvedení. Jsem ovšem toho názoru, že všichni slušní členové by měli výše uvedeným poděkovat za to, jaký na ně vrhli stín.
Vážené kolegyně a kolegové, předložil jsem jenom malý přehled kauz, které má takřka polovina klubu VV za necelý rok od voleb na svědomí. Pokud bychom měli vyjmenovat kauzy všechny, budeme zde možná sedět do zítra. Z uvedeného je, myslím, jasné, že i kdyby tato vláda stoprocentně programově souzněla s ČSSD, tak není možné ji zde ve Sněmovně díky výše uvedeným osobám a jejím závažným pochybením jakkoliv tolerovat. Můj hlas, dámy a pánové, nebudete mít v tomto složení nikdy!
Děkuji za pozornost. (Zatleskání.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji taky panu poslanci Chvojkovi. Na jeho vystoupení chce ale reagovat ministr Kalousek. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, pane předsedající. Ne, já jsem nechtěl reagovat. Chtěl jsem upozornit pana poslance Chvojku, že zjevně v jeho vystoupení vypadla a poslední věta. Ta poslední věta, která by zněla: Z uvedeného vyplývá, že jediný slušný člověk v Poslanecké sněmovně jsem já. Pravděpodobně vám ji pane poslanče, napsali na tu poslední stránku, kterou jste si zapomněl na stole. Příště buďte pozornější. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, pan poslanec Chvojka bude reagovat.
Poslanec Jan Chvojka: Já myslím, že je zde více slušných lidí, ale není jich tolik jako v naší straně. Děkuji. (Smích z lavic.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec David Rath. Připraví se Jiří Dolejš.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, já bych navázal. Já teda se musím osobně přiznat k jedné slabosti a tou je slabost při hodnocení pana ministra Kalouska, protože - pane ministře - já vás za slušného člověka skutečně považuji. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. (Hlasitý smích v sále.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Klid v sále. Pan poslanec Rath neřekl nic urážlivého. (Opět spontánní výbuch smíchu.)
Prosím.
Poslanec David Rath: Pravděpodobně, jak říká tady pan poslanec Benda, je to jedna z nejurážlivějších a nepravdivých vět, která zde zazněla ve sněmovně. Takže dámy a pánové, pan ministr Kalousek by se nad tím měl hluboce zamyslet, že ho tady pomlouvají a urážejí jeho koaliční partneři. Nicméně k meritu věci.
Dámy a pánové, já se do značné míry divím panu premiéru Nečasovi, že mu stojí za to (salva smíchu v sále), že mu stojí za to stát v čele vlády, která se nechá doslova vydírat jednou malou stranou, která vznikla jako podnikatelský projekt. Že i dneska se můžeme dočíst, že Věci veřejné říkají: My tuto vládu nepotopíme. Ovšem - je to s jistou rezervou, či zadními vrátky. To znamená, vrátíme se k tomu za měsíc, za dva, za tři a budeme my, kteří budou účtovat.
Čili dámy a pánové, my tady máme silnou politickou stranu ODS, kterou jsem měl, ač k ní mám velké výhrady, za sebevědomou, která se chová jako malý zkopaný psík. Prostě kňučí a dožaduje se pomoci od podnikatelského projektu, který do politiky vůbec nepatří.
Když se podíváme zpátky, tak tady to už zaznělo, pan Vít Bárta v podstatě si vymyslel ve spolupráci s některými lidmi z ODS z Prahy a s některými podnikateli z Prahy - někdy se stává, že děti přerostou své rodiče, a tohle je přesně ten případ, kdy určité vlivné podnikatelské kruhy v Praze navázané na Občanskou demokratickou stranu v Praze stvořily Věci veřejné, respektive současné Věci veřejné. Vít Bárta to uchopil skutečně s velkým podnikatelským elánem a vytvořil si i základní programový dokument v takové té manažerské řeči, v tom novém pojetí, který jde nazvat s jistou licencí něco jako "Můj boj", boj Víta Bárty za novou politiku. Tou novou politikou, jak on se tam přiznává v tom materiálu, je skoncovat se starými pořádky.
Chtěl bych se zeptat pana premiéra, jak tomu rozumí, protože i on je součástí nějakých starých pořádků. My všichni jsme součástí starých pořádků, tedy jakési staré zahnívající demokracie, která není tak stará, u nás trvá dvacet let. A pan Vít Bárta tam přichází a říká: Přece se musí něco zásadně změnit, musí přijít něco zásadně nového. Vždyť v řadě okolních zemí k takové jakési nové revoluci skutečně došlo. A teď si vypracoval plán, jak postupnými kroky pomocí sledování, zastrašování, vydírání prostě získávat co nejvíc moci.
Já se docela divím. Víte, my jsme tady byli svědky, kdy tady velmi přesvědčivě hovořila tehdejší předsedkyně klubu Věcí veřejných. Člověk by až žasl, jak se rychle změnila. Co bylo tím důvodem? Důvodem byla štěnice, kterou našla ve své ložnici? Teď tady stejně naléhavě a přesvědčivě hovoří paní nová předsedkyně. Prostě jedna padla, druhá na její místo - nebo respektive jedna dezertovala a zradila, druhá na její místo nastoupila.
Paní kolegyně Peake prostřednictvím předsedajícího, už jste si prohlédla svoji ložnici? Teď se tomu smějete. Jsem zvědav, jestli byste se tomu smála, kdybyste tam skutečně našla zařízení, které vás bude odposlouchávat.
Já nevím, jestli si všichni uvědomujeme, kam jsme se dostali. Mě nikdo nebude určitě podezírat z nějaké náklonnosti k bývalé předsedkyni klubu Věcí veřejných. To v žádném případě. A názorově jsme se nikdy neshodli. Já si myslím, že ona dokonce do politiky nikdy nepatřila. Nicméně v tomto se jí musím zastat, protože to je skutečně něco naprosto neuvěřitelného. A vůbec je šokující, že ten zbytek poslanců Věcí veřejných se tváří, jako by o nic nešlo. To vy myslíte, že to tam vpašoval pan kolega Tluchoř, s kterým, jak jsme se mohli dozvědět, možná ložnici někdy sdílela? Takže myslíte si, že to tam vpašoval on? Anebo platí to, co tady řekl váš kolega pan poslanec před chvílí, který hovořil o tom, jak je ve vaší straně běžné se špehovat, nahrávat, udávat?
Dámy a pánové, dneska skutečně čelíme určitému pokusu možná na první pohled úsměvnému, neumělému, ale je to pokus o útok na fungování a principy naší demokracie. To chceme skutečně žít v zemí, kde se vzájemně budeme všichni nahrávat, dávat si štěnice do ložnic, sledovat se? A pak budeme vyhodnocovat, jestli se to hodí nebo nehodí, a jestli tedy přímý přenos z ložnice paní předsedkyně, bývalé předsedkyně klubu, pustíme novinářům teď, nebo za týden, nebo za měsíc? A co z toho pustíme? Jestli tam pustíme jenom část, která se týká toho pána či jiného pána, nebo úplně něčeho jiného? Prostě to jsou naprosto zrůdné věci, kterým musíme říct jasně ne. ***