(15.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Takže velmi prosím pana předsedu sociální demokracie - prostřednictvím paní předsedající - aby velmi vážil, velmi vážil používání slov krádež za bílého dne, protože případ, který tady popisuji, si tento název zaslouží bezesporu. (Potlesk koaličních poslanců.)
Musíme řešit problémy veřejných financí. Řeší je celá Evropa. Musela by je mimochodem řešit jakákoliv vláda v jakémkoliv stranickém složení, v jakémkoliv personálním obsazení. Je to nelehký úkol. Ale já chci jenom připomenout, že to nebyly tyto tři vládní strany, které by dlouhé měsíce, ne-li více než rok, popíraly vůbec samu nutnost podstaty provedení reforem v oblasti veřejných financí.
Vzpomeňme si: Období zhruba před rokem, na jaře loňského roku. V té době klesal rating pouze jedné jediné země. Řecka. Přesto to byl dostatečně výstižný okamžik, přesto to byla dostatečná výstraha pro každého zodpovědného politika, aby se postavil k reformě veřejných financí čelem. Přesto to byla Česká strana sociálně demokratická, na rozdíl od tří stávajících koaličních stran, která ignorovala tento nebezpečný vývoj veřejných financí.
Co se stalo od té doby? K Řecku jenom přibyly další země. Postupně byl rating snížen, když vezmeme poslední rok, Maďarsku, Irsku, Portugalsku, Španělsku a zhoršují se ratingové výhledy dalších zemí, zatímco výhled České republiky z hlediska ratingu je buď stabilní, nebo pozitivní. Samozřejmě, bude-li pokračovat politická nestabilita, bude-li následovat pád vlády, bude to mít samozřejmě dopad na výhled ratingu.
Jaké jsou příklady reformních změn - protože my jsme neustále znovu a znovu stereotypně a řekl bych už téměř tupě strašeni takzvanými asociálními dopady reforem.
Celá řada reforem byla provedena středopravicovou vládou v minulém volebním období. Jaký je výsledek? Česká republika přes nárůst nezaměstnanosti má dlouhodobě a stabilně šestou až sedmou nejnižší míru nezaměstnanosti v rámci celé Evropské unie, zatímco za vlád sociální demokracie to bylo až 17. místo. Ne sedmé, ale sedmnácté. Takže změny, které jsme provedli na trhu práce a v oblasti zaměstnanosti v reformách, měly pozitivní účinek. A jdeme touto cestou dál. Další změny, které provedeme v oblasti reforem na trhu práce a zaměstnanosti, zlepší situaci českých občanů a umožní vytvářet pro ně větší počet pracovních míst.
Byla tady debata o deficitu. Chci připomenout jenom jeden - deficit veřejných financí v loňském roce, který byl prognózován ve výši 5,3 % hrubého domácího produktu, a vláda byla za ten půlrok zpochybňována, zda vůbec dodrží tuto výši deficitu, i celou řadou odborníků. Skutečnost je taková, že výše tohoto deficitu je zhruba 4,7 % hrubého domácího produktu. A pokud použijeme metodiku fiskálního cílení jako jiný přepočet bez započtení plateb z Evropské unie, národního fondu a transformačních nákladů, jedná se o deficit ve výši 4,1 % hrubého domácího produktu, což je proti roku 2009 pokles o 2,2 procentního bodu. Je to tedy výsledek práce této vlády, toho, že se nebála, toho, že provedla nepopulární opatření, toho, že provedla úsporné kroky ve druhé polovině loňského roku. Klesl nám deficit veřejných financí - znovu opakuji - podle metodiky fiskálního cílení o 2,2 procentního bodu. Čili reformy - spoření, šetření, odvaha dělat tyto kroky - mají smysl, přinášejí praktický výsledek. A je to již druhý příklad, kde se ukazuje, abychom se nestrašili reformami, abychom naopak měli odvahu je dělat, protože to přináší pozitivní výsledky pro tuto zemi a pro její občany.
Další příklad. Podle studie OECD Taxing Wages se jednoznačně ukazuje, že Česká republika má ve vztahu k rodinám s dětmi nejvelkorysejší systém v rámci členských zemí OECD. Lze to dokumentovat na konkrétních skutečnostech, na skutečnostech, které jednoznačně ukazují, že například daňový poplatník s dvěma dětmi neplatí daň z příjmů až do příjmu 19 000 korun hrubého - s jedním dítětem je to 14 700 korun. Studie Českého statistického úřadu provedená na základě takzvaného výběrového šetření jednoznačně říká - a tady cituji - že největší prospěch ze zavedení rovné daně měly domácnosti s nízkými příjmy, zejména s nezaopatřenými dětmi.
Čili naprosto lživá teze, která je znovu a znovu demagogicky používána proti reformnímu úkolu této vlády, že na daňových změnách nejvíce vydělávají bohatí. Naopak, chcete-li zrušit tento systém s rovnou daní, s daňovými odpočty, s daňovými bonusy, nejvíce to postihne rodiny s dětmi, a především nízkopříjmové rodiny s nezaopatřenými dětmi. Tady se opět ukazuje, že reformy, které jsou prováděny rozumně, reformy, které jsou propočítány, přinášejí pozitivní výsledky pro občany a pro celou tuto zemi.
Chtěl bych také připomenout, že díky těmto reformním krokům jedna čtvrtina rodin s dětmi dosáhla na daňový bonus. Jinými slovy to znamená, že většina z nich měla čisté příjmy vyšší než příjmy hrubé. Jak někdo vážně a se znalostí věci může označit tuto politiku za asociální? Jak někdo vážně a se znalostí věci může označit tuto politiku tak, že je dělána ve prospěch bohatých? Může to pouze ten, kdo to neříká vážně nebo nemá znalost věci. Jiné vysvětlení není. (Potlesk koaličních poslanců.)
Dovolte mi přidat další příklad úspěšnosti reformní politiky a toho, že reformy mají svůj smysl. V roce 2007 před provedením první fáze reforem mělo příjem na hlavu alespoň 10 000 korun 41 % českých rodin. Po provedení reformních změn a po provedení těch takzvaných asociálních reforem, které jsou kritizovány a kterými jsme dnes znovu a znovu demagogicky strašeni, vzrostl tento počet rodin s příjmem na hlavu 10 000 korun a výše na 60 %. Čili je to další příklad rozumné sociální politiky, která přináší prospěch především rodinám. A především rodinám s dětmi. A především lidem s průměrnými a podprůměrnými příjmy. Opět - chce někdo takovou politiku rušit? (Z řad poslanců ČSSD se ozývá ano.) Pokud ano, doplatí na ni nejvíce právě tyto sociální skupiny.
A už vůbec tady nebudu probírat to, jak za léta 2007 až 2009 klesala míra chudoby v České republice. Opět navzdory výkřiku české levice a představitelů odborů o tom, že tyto reformy jsou asociální.
Reformy, dámy a pánové, mají svůj smysl. Reformy přinášejí výsledky. Reforem se nesmíme bát. Na reformách musíme pracovat. Klidně se o ně pohádat. Ale pracovat na nich. To je to důležité, co má tato vláda a tato vládní koalice před sebou. To je to důležité, kvůli čemu má význam pokračovat v činnosti této vlády. Nebudou-li reformy, tato vláda nemá smysl.
Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu premiérovi. Mám zde dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Stanislav Grospič. Poté druhá faktická - pan poslanec David Rath.
Poslanec Stanislav Grospič: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych tady řekl panu předsedovi vlády, panu Nečasovi, který se tak hezky svým vystoupením situoval do vůdčí osobnosti české pravice, aby neopakoval to, co udělala právě česká pravice před parlamentními volbami minulý rok. Strašila řeckou krizí, strašila a vydírala tento národ a českou společnost. Její důsledky tady dnes vidíme a jsou katastrofální!
Jenom pro připomenutí panu Nečasovi bych chtěl říci - a on by to velice dobře mohl vědět, byl ve své době i ministrem práce a sociálních věcí - za minulý rok poklesla reálná hodnota průměrné mzdy o 1,2 %. Česká republika má stabilně za pravicových vlád více jak půlmilionovou nezaměstnanost.
Strašte si řeckou krizí a zadlužeností společnosti své vrstvy, majetné vrstvy v České republice, o které se opíráte, zahraniční kapitál, který vás platí! Ale nestrašte s ní většinu občanů, protože se zastrašit už nedají! (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Další faktická poznámka - David Rath. Prosím. ***