(15.00 hodin)
(pokračuje Nedvědová)
Zatímco u České republiky je tento postup na místě, neboť i ve světě se vychází ze zásady, že stát má monopol trestat, a proto nemůže být sám trestán, tak u územně samosprávných celků není vyloučení odpovědnosti na místě. V řadě případů dochází k tomu, že konkrétní fyzické osoby se schovávají za rozhodnutí rady, zastupitelstva apod., přičemž ve světě je tato odpovědnost naprosto běžná.
Závažnou námitkou proti tomuto návrhu je i skutečnost, že za současného stavu policejních orgánů, státního zastupitelství i soudů nelze předpokládat, že dojde k efektivnímu odhalování uvedených jednání ve sféře právnických osob, takže nastane problém s faktickou vymahatelností práva. Tak jak je totiž návrh zákona postaven, by činil v praxi značné aplikační problémy, neboť orgány činné v trestním řízení nejsou na jeho uplatňování připraveny a vybaveny. Jde přitom jak o vybavení materiální, neboť bude nutno zajišťovat řadu dokladů, dokumentů, zařízení apod., tak personální - bude zapotřebí celé řady odborníků z oblasti účetnictví, informatiky a dalších souvisejících oblastí, což znamená poměrně velké finanční nároky na zajištění těchto osob i dalších zařízení.
Poukazuji i na to, že velké právnické osoby, zejména mezinárodní korporace, budou mít své zástupce a odborníky, včetně řady právníků, kteří budou různými legálními i nelegálními způsoby chránit zájmy těchto právnických osob a různá řízení mařit či zdržovat, což při známé nepřehlednosti a nekomplexnosti našeho právního řádu nebude nic složitého. Lze přitom vycházet i ze zkušeností současné doby, kdy jsou stíhány fyzické osoby v závažných hospodářských věcech i deset let a více. Stačí vzpomenout např. H-System, Union banku apod. Tyto zkušenosti jednoznačně potvrzují to, že policie a státní zastupitelství nejsou na takovéto případy připraveny a zejména odborně a hmotně vybaveny.
Pokud jde o další ustanovení návrhu, tak například účinná lítost v § 11 je upravena značně odlišně oproti trestnímu zákoníku, stejně jako promlčení, výkon trestu, aniž by důvody těchto odlišností byly odůvodněny.
Pokud se dále uvádí, že trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob, není konkretizováno, zda odsouzení jedné z osob v samostatném procesu bude mít právní závaznost pro další řízení vůči druhé osobě. Je nutno konstatovat přímo v zákoně, že každá trestná činnost má vždy nutně své konkrétní fyzické viníky, na jejichž dodání by stát nikdy neměl rezignovat a nahrazovat je kolektivní odpovědností.
Navrhuji proto, aby zákon byl vrácen navrhovateli k přepracování. (Potlest poslanců klubu KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Nedvědové. Pan kolega Jeroným Tejc je dalším přihlášeným do rozpravy. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych chtěl z tohoto místa pro mě možná nezvykle poděkovat panu ministru Pospíšilovi, poděkovat za to, že dokázal změnit svůj názor, nebo alespoň dokázal to, že předloží návrh, který je potřebný pro Českou republiku, byť s ním sám nemusí souhlasit.
Já bych to možná ilustroval na stenozáznamu doplněném o vyjádření pana ministra Pospíšila z dnešních dnů.
Ten stenozáznam a ten projev pana ministra Pospíšila je z 2. listopadu 2004. Nebudu ho číst samozřejmě celý, protože bych vás zdržoval, a myslím, že si ho samozřejmě každý může dohledat, nicméně k té trestní odpovědnosti právnických osob pan ministr tehdy uvádí mimo jiné: "Na toto lze mít různé pohledy. Já sám osobně se domnívám, že takováto úprava je nadbytečná, neboť je dostačující úprava, která umožňuje postihnout jednotlivé fyzické osoby, které za právnickou osobu činí. Pokud někdo tvrdí, že úprava, která umožňuje postihnout pouze fyzické osoby, je nedostatečná, pak by takovéto tvrzení měl dostatečně prokázat, protože opravdu se nejedná o drobnou úpravu, ale o zásadní změnu pohledu na trestní politiku tohoto státu."
Naproti tomu v Radiofóru 23. 2. 2011, tedy po sedmi letech, Jiří Pospíšil jako ministr spravedlnosti - tehdy jako opoziční poslanec - nyní tedy jako ministr říká: "Ten druhý aspekt - jsou samozřejmě určité formy trestné činnosti, kde se jen obtížně hledá konkrétní fyzická osoba, která to jednání způsobila. Zatím je zcela zřejmé, že trestný čin byl spáchán a že přinesl výhodu určité právnické osobě, např. určité firmě, a pak je tedy vhodné, aby takováto firma byla postižena. My si od toho slibujeme, že by tento zákon mohl posílit boj proti trestné činnosti a boj proti korupci." - Mě mrzí, že to zjištění, které pan ministr konstatoval až po sedmi letech od projednávání návrhu zákona, který tady předložila sociálně demokratická vláda, nezjistil pan ministr dřív, protože jsme tady už dávno mohli mít návrh zákona, zákon o trestní odpovědnosti osob, který by slovy pana ministra Pospíšila mohl posílit boj proti trestné činnosti a boj proti korupci.
Zároveň toho stejného dne, tedy toho 23. 2. 2011, pan ministr konstatoval pro ČTK: "Právnické osoby dnes nelze efektivně postihnout, přestože bývají často využívány k zastírání nelegální činnosti." Opět tedy důkaz, že sociálně demokratická vláda měla pravdu, když trvala na tom, aby byl schválen v této Poslanecké sněmovně a Senátu zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Jistě se můžeme bavit nad nuancemi, můžeme se bavit o tom, jestli ten zákon byl zpracován dobře, nebo nedobře, nicméně ta základní myšlenka, ke které se dnes hlásí, doufám, že většina Sněmovny, směřuje k tomu, že bychom měli mít úpravu, která trestá právnické osoby.
Pan ministr ve svém vyjádření tady ve Sněmovně 2. listopadu 2004 tehdy jako opoziční poslanec dále uvedl: "Vedle toho se domnívám, že též poukaz komparativní, to znamená konstatování, že jedna třetina států má takovouto úpravu, není dostačující. Protože ona úprava v jiných státech podle mě není tak rozsáhlá, takto všeobjímající jako úprava, kterou zde dnes projednáváme." - Je to tak, dámy a pánové, tisk, který projednáváme, sice zavádí trestní odpovědnost právnických osob, ale v mnohem širší podobě, než je tomu ve státech Evropské unie.
Pan ministr Pospíšil 23. února 2011 ale konstatoval: "Je třeba si uvědomit, že takovýto zákon mají dnes všechny země Evropské unie a všechny země OECD. A my, díky tomu, že tuto právní úpravu nemáme, tak se dostáváme do izolace, že jsme umístěni téměř na tzv. černou listinu OECD, a všechny tyto věci nás na mezinárodním poli poškozují a snižují zájem mezinárodních investorů o Českou republiku. A to je ten mezinárodní aspekt, že jsme jediní v Evropě, kteří takovouto úpravu nemají."
Dále pak v tom projevu starším, tedy tady na půdě Poslanecké sněmovny, pan ministr řekl: "Vedle toho mi též, dámy a pánové, není jasno, proč tato úprava není součástí nového trestního zákoníku. Navrhovatelé nových trestních úprav zde diskutovali a konstatovali při minulé schůzi, že nový trestní zákoník mimo jiné má sjednotit trestní právo hmotné do jednoho kodexu. Proto též nová úprava nese název zákoníku, nikoliv zákon." - Zde však máme určitou část vydělenu mimo kodex a není jasné, proč tomu tak je. Takže bych prosil pana ministra, aby poté v rozpravě zdůvodnil, proč máme speciální zákon a proč tato otázka není obsažena v trestním zákoníku.
Protože pan ministr Pospíšil předkládal nový trestní zákon, pro který i já jsem hlasoval, tak bych použil jeho otázku na tehdejšího ministra, zopakoval bych ji a zeptal bych se pana ministra Pospíšila, aby zdůvodnil, proč máme speciální zákon a proč tato otázka není obsažena v trestním zákoníku. Protože stejně tak se ptám, jak se ptal on právě v té době, a já věřím, že pan ministr toto zdůvodní.
Co říct na konec? Poslední citát pana ministra z doby před sedmi lety: "Chci proto na závěr říci, že právní úprava, kterou zde projednáváme, je podle mého názoru nadbytečná. A nejen to. Je podle mého názoru škodlivá. Povede podle mého názoru ke kriminalizaci podnikání v České republice. Povede k tomu, že nekalá konkurence bude moci zneužít tohoto zákona a bude moci proti svým konkurentům postupovat možná de lege, ale určitě contra bonos mores. ***