(10.30 hodin)
Poslanec Marek Šnajdr: Děkuji. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, jako jsme zde při jiném zákonu, jeho návrhu v prvém čtení, strávili dlouhé hodiny v úterní diskusi, tak věřím, že tento ryze nekontroverzní a technický návrh zákona projde sněmovnou téměř bez povšimnutí.
Dovolte, abych jej tedy krátce představit a uvedl. Začnu určitou historickou vsuvku. Tento zákon byl poprvé do legislativního procesu předložen v obdobné než výsledné verzi již v průběhu let 2004 z dílny Ministerstva zdravotnictví. Následně projednávání tohoto zákona bylo přerušeno či zastaveno, mj. i z toho důvodu - a to prosím poslouchejme dobře: již 1. prosince roku 2004 tehdejší vláda ve svém legislativním stanovisku k tomuto zákonu musela konstatovat, že je v rozporu s ústavními pořádky a právním řádem ČR. Nicméně následně v roce 2006 coby materiál vzešlý z dílny Ministerstva zdravotnictví, leč předložený poslaneckou iniciativou bezprostředně před volbami, byl prosazen tento zákon jak ve vlastním dnešním paragrafovém znění, tak včetně své přílohy, která obsahovala taxativně vymezený počet, resp. seznam takto zřizovaných ústavních zařízení.
Myslím si, že je již dostatečně známo, že proti této příloze byla podána ústavní žaloba, které svým rozsudkem nebo verdiktem 27. září 2006 Ústavní soud vyhověl a tuto přílohu s výčtem zdravotnických zařízení v plném rozsahu zrušil, a to s odůvodněním, že neústavnost byla směřována pouze proti této příloze, nikoli proti textu zákona jako takovému. Tedy od té doby zde máme určité torzo, máme zde legislativní nebo paragrafové znění, nicméně bez přílohy.
Co je potřeba rovněž říci, že dosud vyjma jednoho jediného kraje, přestože můj úvod byl optimistický, určitě na to dojde řeč, vyjma Středočeského kraje dosud žádný jiný subjekt, tj. ať už územněsprávní celek, obec, soukromý subjekt, město, neprojevil zájem o zřízení nebo změnu svého zdravotnického lůžkového zařízení na zdravotnické zařízení s touto právní formou.
S ohledem na to, že tento zákon v sobě samém obsahuje celou řadu právních vad, nejasností a je sám o sobě neaplikovatelný a neúčinný a nepoužitelný pro potřeby českého zdravotnictví, rozhodli jsme se podat návrh na jeho zrušení včetně zrušení nebo změny doprovodných ustanovení, která tento zákon, když byl přijat, zasáhl v jiných zákonech nebo v jiných dotčených zákonech.
Samozřejmě jsem si vědom toho, že cíle nebo argumenty kritiků budou směřovány k tomu, že zrušení tohoto zákona znamená znemožnění neziskové právní formy pro naše zdravotnická zařízení. Je to hrubý omyl. Je evidentní, že Česká republika potřebuje obecnou právní úpravu o neziskovém subjektu, která by byla použitelná jak ve zdravotnictví, tak v sociální péči, v komunitní apod., která by byla právně použitelná, čistá a která by motivovala příslušné subjekty, bylo-li by pro ně užitečné v takovéto právní formě býti.
Krom výše uvedeného je potřeba ještě rovněž připomenout, že častým argumentem pro potřebu definice neziskového lůžkového zařízení bylo uváděno to, že pouze zdravotnické zařízení, které má statut neziskového, je považováno za subjekt provádějící veřejnou službu se všemi atributy s tím spojenými, jako např. čerpání dotací apod.
Dámy a pánové, tento argument již byl mnohokrát jak judikaturou ČR, ale také judikaturou EU vyvrácen, protože je navýsost jasné a je i Evropskou unií posvěceno, že statut veřejné služby v oblasti zdravotnictví není dán právní formou, dokonce není dán ani zřizovatelem či vlastníkem, ale řídí se toliko a pouze tím, zda daný subjekt poskytuje výkony hrazené z veřejného zdravotního pojištění. To znamená poskytovatel veřejné služby není ten, který má tu či onu právní formu, ale je ten, který poskytuje službu hrazenou z veřejného zdravotního pojištění.
Dámy a pánové, tolik na úvod a jsem samozřejmě připraven reagovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Jaroslav Krákora. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, navážu na svého předřečníka pana poslance Marka Šnajdra. V roce 2004/2005 byl připravován zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Co tímto zákonem bylo sledováno? Za prvé neziskové principy, které nebyly dosud zavedeny nejen ve zdravotnictví, ale ani v sociálních službách, a nebyl zákon o neziskových organizacích. Pak dále vytvořit jakousi páteřní síť nemocnic. Na seznamu bylo celkem asi 146 nemocnic a ostatní nemocnice měly pracovat jako obchodní společnosti nebo příspěvkové organizace apod. A za třetí, zamezit tzv. tvrdému byznysu ve zdravotnictví.
Víte, že zákon byl schválen v roce 2006. Pokud si já pamatuji, bylo to asi 111 hlasy, bylo to napříč politickým spektrem, hlasovali pro něj poslanci KDU-ČSL, ČSSD i KSČM. Byla podána ústavní stížnost proti tomuto zákonu, zvláště proti povinnosti registrace a příloze, tzv. seznamu, na kterém byla zdravotnická zařízení uvedena. Toto bylo zobrazeno nejvíce v § 34 a v § 40, který 27. září, jak řekl pan předřečník, Ústavní soud zrušil. Nejvíce tam vadila povinnost registrace a příloha neboli seznam zdravotnických zařízení a to z toho vyčlenil a zákon ponechal v takové podobě bez tohoto.
To je asi moje krátká zpravodajská zpráva. Pak se přihlásím ještě do obecné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. V tuto chvíli mám jednu písemnou přihlášku, a to pana poslance Davida Ratha, kterému tímto uděluji slovo.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, máme před sebou zajímavý pokus, pokus pánů Šnajdra, ministra zdravotnictví Hegera, tedy ODS a TOP 09, a pak Kristýny Kočí - teď nevím, jestli tam mám říci Věcí veřejných nebo pana Tluchoře - čili ODS a TOP 09.
Návrh směřuje jediným směrem: zrušit tady jedinou, byť zatím teoretickou pojistku proti totální kompletní privatizaci nemocnic v České republice. Protože žádná jiná právní forma existence nemocnic tomuto nedokáže zabránit. Ať máte nemocnice příspěvkové organizace, ať máte nemocnice akciové společnosti, ať máte nemocnice s. r. o., tak všechny tyto právní formy jsou jednoduše, velice jednoduše transformovatelné a privatizovatelné, tak jak jsme to zažili v minulosti v některých krajích, především tedy např. ve Středočeském. Tam bylo za vlády ODS v kraji, za hejtmanování Petr Bendla, prodáno 10 tuším z 15 zdravotnických zařízení. Čili drtivá většina nemocnic tam byla prodána.