(12.50 hodin)
(pokračuje Opálka)
Dovolím si malou rekapitulaci a hodnocení některých vládních návrhů, hodnocení dle mého vidění.
Změny v zákoně o nemocenském pojištění. Vycházím ze zahraničních zkušeností. Například ve Spolkové republice Německo pobírá nemocný od zaměstnavatele plnou mzdu šest týdnů. Zdůrazňuji - plnou mzdu šest týdnů, kterou platí zaměstnanci zaměstnavatel! A nikdo toto zajištění nezpochybňuje, nikdo nemluví o zneužívání. Jde totiž o všeobecný přístup k zákonnosti. Žel, v České republice je situace odlišná. Řada zaměstnavatelů zvyšuje své zisky právě na úkor svých zaměstnanců, a to často i za pomoci státu. Proto odbory vyjádřily s prodloužením proplácení náhrady mzdy o jeden týden nesouhlas. Já si v jiné atmosféře dovedu představit podporu trvalého proplácení náhrady mzdy zaměstnavatelem i celý měsíc včetně zrušení karenční doby. Již dřívější snížení pojistného by na tento krok zaměstnavatelům nechalo dostatek peněz, čili plně by to kompenzovalo, avšak karanténa by se musela řešit trošičku odlišně prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení. Jednak by České správě při tomto řešení významně klesla administrace při vyplácení rozhodující části dávek v krátkodobé nemoci 30 - 31 dnů. V těchto případech by bylo odstraněno i složité přeposílání dokladů a zpožďování výplaty nemocenské.
Avšak s trvalým ponecháním právní úpravy u denní výše nemocenského na 60 procentech denního vyměřovacího základu zásadně nemohu souhlasit. Nemocenské je přece jen jakés takés pojištění, i když zákonodárce by neměl svévolně jeho parametry soustavně upravovat a měnit, jak jsme toho svědky. Dočasně se může nemocný občas uskrovnit či čerpat z nějaké rezervy, pokud ji má. Ale při dlouhodobé nemoci to je opravdu problém. Ani poslancům se nelíbí být na nemocenských dávkách, jak ukazují statistiky. Raději se pouze omluví předsedkyni Poslanecké sněmovny z jednání. Ale takovou možnost běžný pracující opravdu nemá. A když vezmete v úvahu situaci nízkopříjmových spoluobčanů, jejich stále se zvyšující výdaje na léčení včetně poplatku v nemoci a přitom třeba mají v péči děti, platí nájem, půjčky apod., tak to není opravdu nic záviděníhodného. A pokud se do této svízelné situace dostanou při plnění úkolů v celospolečenském zájmu jako dobrovolní hasiči, pak je tato situace ne společenským oceněním, ale společenským trestem.
Podporu si však zaslouží v této oblasti ochranný prvek ponechání opatření v nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných, čili vyloučení zpětné účasti na nemocenském pojištění a vyžadování čekací doby tří měsíců ve všech případech. Původně totiž šlo o slabou ochranu proti zneužívání a bylo nemálo vychytralých jedinců, kteří to výrazně zneužívali.
Nyní ke změně v zákonu o pojistném na sociální zabezpečení. Zachovat sazbu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení pro zaměstnavatele ve výši 25 % si rovněž zaslouží podporu, ale zejména v případě trvalého opatření, což však navrženo není. Jde přece jen o 10 mld. korun pro státní rozpočet a vláda by měla předložit tento návrh jako trvalý.
I dobrovolné ponechání úpravy ve vztahu k možnosti odečtu poloviny náhrady mzdy poskytnuté za dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény u zaměstnanců se zdravotním postižením si zaslouží podporu. Zaměstnavatelé si totiž brzy spočítají, co je pro ten který případ výhodnější. A je správné, že zákon v tomto volbu umožňuje. Nevidím však na druhou stranu důvod pro to, aby se do tohoto systému tzv. připojištění mohli i nadále přihlašovat zaměstnavatelé zaměstnávající nejvýše 25 zaměstnanců. Proč toto snížení už ne od 50 zaměstnanců, jak bylo původně? Zachování existence maximálního vyměřovacího základu pro pojistné na nemocenské pojištění u osob samostatně výdělečně činných a u zahraničních zaměstnanců odstraňuje spekulativní navyšování a stává se ochranným prvkem proti zneužití. Proto i tento návrh považuji za podporyhodný.
Stejně tak podporuji i zachování sazby pojistného na nemocenské pojištění u osob samostatně výdělečně činných a zahraničních zaměstnanců, neboť by měla být pro všechny poplatníky sazba stejná. A zachování vazby vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění na vyměřovací základ pro pojistné na nemocenské pojištění je rovněž podporyhodný ochranný prvek, který odstraňuje možnosti zneužití, který se nikdy neměl v zákoně objevit. Kladu si jen otázku, zda nešlo tehdy o prolobbovaný tunel.
Nyní změny v zákoníku práce. U zachování přechodného prodloužení období, v němž při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě nejsou pojištěnci zabezpečeni nemocenským z nemocenského pojištění, nýbrž formou náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti, popř. sníženým platem nebo sníženou odměnou poskytovanou zaměstnavateli, platí totéž, co jsem uvedl v této souvislosti u zákona o nemocenském pojištění, tzn. jen má podmíněná podpora.
Při posílení a zvýšení účinnosti kontrolní činnosti zaměřené na zneužívání dohod o provedení práce mám jen vážný problém. Sice se nám při kontrole konečně vyjasní, kdo je v práci tzv. na černo a kdo má písemnou dohodu, ale pokud bude chybět i písemná evidence o nástupu a ukončení práce, pak jsme vlastně tam, kde jsme byli. I s touto dohodou může být zaměstnávání načerno. Jak kontrola zjistí, zda pracuje dle dohody za odměnu a je chráněn i pracovním právem, či právě pracuje načerno? Toto je polovičaté řešení - a řekl bych dokonce úmyslně polovičaté. On může pracovat načerno a při kontrole se rychle bude konstatovat, že je to v rámci dohody, ale písemně nelze nic doložit. Přitom rozsah prací na dohody chce vláda v budoucnu ještě zdvojnásobit. Došlo by tak i k navýšení výpadků z výběru pojistného, a podpora je tudíž jen rezervovaná, neúplná.
Jsem však rozhodně proti opatření v oblasti odměňování zaměstnanců verbálně propagovanému jako tzv. zpružnění. Údajné zjednodušení podmínek pro zvláštní způsob určení platového tarifu má i v dalších letech umožnit realizaci úsporných opatření těm zaměstnavatelům, kteří nemohou zajistit úsporu snížením počtu zaměstnanců a kteří zároveň nemohou v důsledku snížení objemu prostředků na platy nadále poskytovat zaměstnancům platy ve výši, která jim příslušela před 1. lednem 2011. ***