(22.00 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Využiji svoji faktickou poznámku v rámci jednacího řádu a opřel bych se o to poslední, ať se to komu líbí, či ne.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, v této Poslanecké sněmovně nejsou jenom volení poslanci a poslankyně za solidní platy, ale jsou tu také zaměstnanci, kteří se řídí, nebo měli by se řídit zákoníkem práce. Dokonce Státní úřad inspekce práce zde v tomto roce provedl kontrolu a zjistil v tom vážné nedostatky. V Evropském parlamentu by se nemohlo nikdy stát, že někdo si takhle prodlouží svévolně jednání po 21. hodině, protože by tu jednal sám. Ten servis by tu nebyl.
Buďte, když už nejste k sobě ohlední, buďte aspoň ohlední k těmto zaměstnancům. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: S faktickou pan poslanec Krátký. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Krátký: Paní předsedající vaším prostřednictvím panu kolegovi Bártovi. Jste významný byznysmen, já si myslím, že patříte k tomuto výrazu mému. Jenom jsem se chtěl zeptat té vaší části, kdo bude platit ty odborníky. Tím pádem už asi dopředu budeme vědět ten výsledek. Já navazuji na ten energetický zákon, kde bylo tehdy 270 nebo kolik připomínek. Doufejme, že jich nebude tolik. Aspoň o deset méně bych si jich přál. Takže kdo bude platit ty odborníky.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S další faktickou je přihlášen pan poslanec Bárta.
Poslanec Vít Bárta: Promiňte mi. Faktická nikoliv fanatická. Samozřejmě, že lékařská komora z tohoto hlediska už ze své podstaty tady má přece povinnost se těch reformních kroků zúčastnit. Zastupuje jako profesní komora tuto profesní skupinu a ze své podstaty jakožto komora má povinnost a odpovědnost za to, aby aktivně tak činila.
Mimochodem, Česká lékařská komora už tak činí. Kupříkladu, co se týče robotické chirurgie, byl již definován nadstandard. Byl již definován.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dále tady mám písemné přihlášky - pan poslanec Ladislav Skopal. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, nejsem odborníkem ani v oblasti zdravotnictví, ani expertem zdravotního pojištění, přesto, nebo možná právě proto se mě vládní návrh týkající se veřejného zdravotního pojištění hluboce dotkl. Už na straně 3 tisku 325 mě zarazily pojmy "základní varianta" a "ekonomicky náročnější varianta" zdravotní péče. Mezi řádky nemohu nepřečíst "pro chudé" a pro "bohaté". Jak má laik posoudit a uvěřit, zda mu bude základní varianta vyhovovat? Budou-li mě přece povinni informovat též o ekonomicky náročnější variantě, viz § 13 odst. 7, budu mít jistě pochybnosti, zda si skutečně nemusím připlatit. My bychom si, vážení kolegové, připlatit určitě mohli, ale nejsou v našem státě zástupy těch, kteří si nepřiplatí jen proto, že si připlatit nemohou? Kde máme právo na bezplatnou zdravotní péči, která je nám dána ústavou? Jak budeme řešit kvalitu zdravotní péče a co v podstatě je naším nárokem, či není?
Za druhé bych chtěl říci, že součástí záznamu ve zdravotní dokumentaci je vyslovení souhlasu pojištěnce s poskytnutím zdravotní péče v základní variantě nebo s poskytnutím zdravotní péče v ekonomicky náročnější variantě. Pokud se pojištěnec pro tuto variantu rozhodl, v takovém případě je součástí záznamu ve zdravotní dokumentaci též vyslovení souhlasu pojištěnce se zaplacením částky ve výši rozdílu mezi cenou ekonomickou náročnější varianty a výše úhrady zdravotní péče v základní variantě. Takto vyslovený souhlas podepíše pojištěnec a ošetřující lékař. Pokud pojištěnec s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže záznam podepsat, stvrdí jeho nepochybný projev vůle svým podpisem ošetřující lékař a svědek. V záznamu se uvede způsob, jakým pojištěnec svoji vůli projevil a zdravotní důvody bránící podpisu pojištěnce. Konec citátu.
Promiňte, ale při přečtení se mi vybavila scéna z Cimrmanova Záskoku, kdy se Vavroch s Vypichem perou o panímáminu mrtvou ruku. My Češi máme černý humor rádi, ale tento vládní návrh asi bohužel není z této literární sféry. Někdy si ale myslím, že ano. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Václav Votava.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, pan kolega Štětina tady hovořil o tom, že by se měl vyjadřovat především ten, kdo dělá v oblasti zdravotnictví. Potíž je v tom, že ale jsme všichni také pacienti. Někdo menší pacient, někdo větší pacient, takže nevidím důvodu, proč bychom se i jako pacienti neměli k této tzv. reformě vyjadřovat.
Řada předřečníků zde hovořila o tzv. regulačních poplatcích a já se o nich také zmíním. Budu o nich hovořit. Opakování matka moudrosti. Ono se to vlastně všechno točí tak nějak okolo tzv. regulačních zdravotnických poplatků.
Jaká je vůbec funkce regulačních poplatků. Začnu regulačními poplatky za léky, kde jejich absurdita se projevuje nejvíc. Lékař shledá pacienta nemocným, předepíše mu léky potřebné na léčení a pacient se pak má v lékárně pod vlivem regulačních poplatků zřejmě rozhodnout, zda se chce léčit, či nikoliv. Jediný možná trochu pozitivní výsledek je to, že pacienti si už nenechávají předepisovat léky, jako je aspirin a podobně, protože by to s poplatkem vyšlo samozřejmě dráž.
Připouštím, že poléčit si na své náklady dvakrát za rok nějaká banální nachlazení nebo chřipku utáhne finančně snad každý. Ale bylo nutné proto zavádět regulační poplatky? Nešlo to jinak? Je třeba kvůli tomu zatěžovat dalšími poplatky vážně nemocné pacienty, kteří už tak za svůj život zachraňující léky musí platit doplatek, a to někdy v řádech stovek či tisíců korun? Navíc, jak v lékárnách tyto vybrané poplatky přispějí ke zlepšení stavu našeho zdravotnictví, to mi není úplně jasné.
Poplatky za návštěvu u lékaře. Mám s nimi podobný problém. Neznám mnoho lidí, které by tak nějak moc bavilo, aby vysedávali hodiny v čekárnách ordinace jen tak pro nic za nic, nebo aby jim lékař vytáhl třeba zadřenou třísku z prstu. Pravda, po zavedení poplatku na čas návštěvnost v ordinacích praktických lékařů možná poklesla, nicméně později se vrátila k původnímu stavu. Prostě nemoci neporučíš. A jak říká jeden můj stranický kolega lékař, těch pár skutečných hypochondrů, které měly poplatky odvádět od zbytečných návštěv, tak ti si to za těch 30 korun určitě užijí.
Kde mě tyto poplatky opravdu zneklidňují, to jsou regulační poplatky za děti. I když dnes už neplatí poplatek 30 korun u lékaře, nicméně stále platí v lékárnách, na pohotovosti či za hospitalizaci. Samozřejmě důchodci či sociálně slabí jsou vysáváni finančně, ale u dětí je to o to horší, že nemají svůj vlastní příjem, nemohou tedy samy za sebe rozhodnout a nemohou ani z důvodu věku či znalosti, nedokážou posoudit svůj zdravotní stav. Takže jaká regulace?
Vím, že většině z nás přijde samozřejmé poskytnout svému dítěti to nejlepší a pečovat o jeho zdraví, ale nesmíme si nalhávat, že se najdou i takové rodiny či rodiče, pro které je dát 90 korun za lékařskou pohotovost, někdy také i za láhev alkoholu, samozřejmě těžké rozhodnutí. A víme, jak rychlý průběh má třeba meningitida.***