(21.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dalším přihlášeným s faktickou poznámkou byl pan poslanec Benda, který svou faktickou poznámku stáhl. A dále byl přihlášen k faktické poznámce pan poslanec Skokan. Nevím, jestli ještě stále ji chce přednést. (Ne.) Také ji stáhl. Tudíž se podle všeho můžeme vrátit k řádným písemným přihláškám do diskuse. Dalším přihlášeným je pan poslanec Pavel Holík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Holík: Děkuji za slovo. Dobrý večer, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, i v tuto pozdnější hodinu ještě vytrvejme!
Jestli dovolíte, pane ministře, rád bych se zeptal na dva problémy, které mě v současné době nejvíce zajímají.
Zajímá mě, na základě jakého propočtu či úvahy jste dospěl k částce 100 korun za den hospitalizace. Proč tato částka není 10 korun, či naopak 200 korun? Proč je to právě sto korun? V dnešní době, když jsou občané zatěžováni novými a novými poplatky, daňovými zátěžemi či zvýšenými náklady, mi částka 100 korun připadá jako značné zatížení pacientů. Jako lékař si jistě uvědomujete, že do nemocnice nikdo nechodí jen tak si poležet. Pokud je občan nucen zdravotním stavem k hospitalizaci, tak je to na základě závažné skutečnosti, a není možno tedy poplatek za pobyt v nemocnici vnímat jako regulační. Dále je fakt, že tento poplatek nezvyšuje komfort pobytu, jak kdysi hlásal váš předchůdce Julínek. Tento poplatek vnímám jako další formu daňové zátěže pro občana.
Jak jsem již výše uvedl, zajímají mě skutečné důvody zvýšení poplatků v nemocnicích a též to, kam tyto poplatky budou směřovány. Laicky řečeno, co nového pro pacienty přinesou a na základě čeho byla stanovena částka 100 korun českých za den pobytu v nemocnici? Jakožto lékař a záchranář bych rád podotkl, že poplatky budou hradit i pacienti, kteří jsou do nemocnice dovezeni v život ohrožujícím stavu, a tudíž nemají již vůbec možnost volby. Chceme snad občana trestat za to, že ho postihne mozková příhoda či se stane nezaviněným účastníkem dopravní nehody? Pokud tedy dojde ke zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici, mělo by dle mého názoru být zohledněno to, za jakých okolností se občan do nemocnice dostane, například že ho doveze rychlá záchranná služba, a též to, jak dlouhou si jeho stav hospitalizaci vyžaduje. Například by bylo možné vybírat poplatek pouze do určité délky pobytu, třeba jeden měsíc, a následný pobyt by měl být pak plně hrazen ze zdravotního pojištění.
Druhý okruh otázek bych směřoval do oblasti tzv. standardů a nadstandardů. O tom už bylo dneska tady řečeno mnohé. Přesto bych se zeptal: Co je standard lékařské péče? Kdo ho stanoví? Bude to odborná veřejnost, nebo to bude záležitost nějaké politické dohody? Na tyto otázky bych rád znal odpověď.
Osobně se domnívám, že tak citlivé téma, jako je to, co je standard a co nadstandard, by měla posuzovat samozřejmě odborná veřejnost. Například v rámci lékařské komory by to měli být odborníci z daných oblastí lékařské péče, nejlépe odborné společnosti, protože to, co se laikovi může jevit jako nadstandard, může být pro odborníka standard daný vývojem znalostí v oblasti medicíny. Například je možné ještě dneska považovat za nadstandard laparoskopickou operaci slepého střeva? Pro zjednodušení jsem uvedl tento banální příklad.
Nejasností a pro mě osobně nepřijatelností je v projednávaném návrhu více. Prosím, zvažme ještě - zdravotníci i nezdravotníci - tuto projednávanou novelu! Věřím, že při projednávání ve zdravotním výboru upřednostníme odborný pohled na věc před politikou. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Černý.
Poslanec Karel Černý: Děkuji za slovo. Dobrý večer. Vážená paní předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, dnes přichází vláda premiéra Petra Nečase prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví s novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění. Novela zákona mj. zvyšuje poplatek za denní pobyt v nemocnici ze současných 60 korun na 100 korun. Tato změna může být mnohými vnímána na první pohled jako částka nepatrná. Vzhledem k tomu, že se však tyto poplatky nebudou započítávat do ochranného limitu, tak v případě dlouhodobých hospitalizací bude toto zvýšení citelným zásahem do sociální situace osob s nižšími příjmy, zejména pak pro rodiny nad hranicí životního minima a pro seniory.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, minulý týden jsem v rámci poslaneckých hodin hovořil s 45letým invalidním důchodcem, otcem tří dětí, které má na studiích. Pro něj a potažmo pro jeho rodinu je dlouhodobá hospitalizace v nemocnici velkým strašákem. Výsledkem schválení předloženého tisku bude jedině to, že tito nemocní lidé budou stresováni nejen svým zdravotním stavem, ale i tím, jestli na pobyt v nemocnici budou vůbec mít. Tři tisíce korun za měsíční pobyt v nemocnici je pro někoho málo, ale pro mnohé občany hodně, zvláště poté, kdy se tyto poplatky nebudou započítávat do ochranného limitu.
Novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterou zde dnes projednáváme, považuji za silně asociální a z tohoto důvodu ji nemohu podpořit. Děkuji za slovo.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Já bych se snažil do této diskuse, která je místy - já to nechci říct, abych někoho zase neurazil, protože jsou tu lidé moc citliví. Z jedné strany se může urážet a z druhé ne. Tak bych to asi formuloval tak, že to jsou to slova, která nic neříkají, a že to jsou věty, které tady slyšíme jako na kolovrátku při projednávání zdravotnictví, při projednávání daní atd. Toho se chci já zbavit. A mrzí mě jedna věc - že jsem si projev, který jsem měl s určitou trémou minulý týden, že jsem ho neměl napsán, a to z jednoduchého důvodu: my nemáme dramaturgii, která nám píše tyto projevy. My si to musíme psát sami. Ale my si to nepíšeme, protože my hovoříme jenom tehdy, pokud k tomu máme co říci. A já se domnívám, že pokud se jedná o zdravotnictví, tak by měli k tomu hovořit lidé, kteří ve zdravotnictví dělali anebo dělají, a nemuseli jsme zde poslouchat obecné fráze, že naše zdravotnictví směřuje k tomu, že standard bude léčení kovářským kladivem, že poklesne lékařská péče. Tak toho jsem, prosím vás pěkně, dalek.
Čili já bych se odkázal na to, co jsem řekl minule, nicméně bych se chtěl věnovat dvěma věcem, které jsou opět diskutovány, to znamená poplatky a standard, nadstandard, nárok a nadnárok. Znova říkám, já jsem to tady vysvětloval minulý týden. Zřejmě asi nikdo neposlouchal nebo nechtěl, tak to znova zdůrazním.
Já se domnívám, že tento zákon bude projednáván ve výborech, bude projednáván v komisích, a myslím si, že jakékoliv změny, budou-li reálné, budou samozřejmě přijaty.
Chtěl bych se zmínit o poplatcích. Pokud se jedná o regulační poplatek za pobyt v nemocnici, já už jsem v jednáních, která vedla ke zdravotnické reformě nebo dohodě nad zdravotnickou reformou, říkal, že tento poplatek by se měl spíše jmenovat jako platba za služby v nemocnicích. Chápu, že jsou lidé, kteří sociálně si nemohou dovolit třeba ani těch 60 korun, ale na druhou stranu, jestliže se dneska platí za jakýkoliv vstup energie, za jakýkoliv vstup jídla, dopravy atd., tak toto se musí pochopitelně projevit i v platbě za služby v nemocnicích. Čili myslím, že tady není nic, s čím bychom v rámci koalice nesouhlasili, to znamená navýšení platby za služby ze 60 na 100 korun. ***