(21.10 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Rozdíl mezi cenou nejlevnější a požadované varianty léčby si hradí pacient sám, bez možnosti uzavřít připojištění se svou zdravotní pojišťovnou. Otvírá se tak možnost pro jakoukoli komerční pojišťovnu a případné nečerpání nebude přínosem pro zdravotní pojištění.
Lhůta pro dosažení dohody v dohodovacím řízení k úhradové vyhlášce pro následující kalendářní rok končí nejpozději 120 dnů před koncem stávajícího kalendářního roku. V praxi se neosvědčuje ani současná lhůta 90 dnů, vzhledem k tomu, že skutečná jednání se zdravotními pojišťovnami začínají až v srpnu, kdy jsou známy alespoň předběžné ekonomické výsledky. Žádoucí by bylo zkrácení lhůty na 60 dnů. Chybí navíc dohodovací řízení o seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, které zrušil ministr Julínek. Stále tedy hrozí, že tento základní ceník zdravotních výkonů budou měnit komerční subjekty najaté ministerstvem nikoliv v zájmu zdravotnických zařízení, ale pouze zdravotních pojišťoven.
Změny v určování cen a úhrad léků obsažené v návrhu novely zákona nejsou dostatečné a způsob stanovení maximálních cen a úhrad léků z veřejného zdravotního pojištění zůstane neefektivní a nepružný, což nahrává spíše farmaceutickým firmám a zvyšuje výdaje veřejného zdravotního pojištění. Omezení vstupu nových nákladných technologií včetně léčivých přípravků, jejichž účinnost není dostatečně prokázaná, má být jedna ze zásad reformy. V rozporu s tímto cílem budou z prostředků veřejného zdravotního pojištění nadále hrazeny i velmi nákladné léky, jež nejsou hrazeny v jiných zemích Evropské unie a jejichž účinnost byla prokázána jen studiemi proti placebu.
Ani urychlení vstupu generik není ještě plně účinné a minimálně novela ovlivňuje jednu z hlavních příčin zbytečných nákladů, kdy výrobce pomocí odvolání dokáže oddálit snížení ceny placené z veřejných prostředků i na období několika let. Novela neodstraňuje příčiny zdlouhavého procesu revizí úhrad a namísto toho lhůtu pro tzv. hloubkovou revizi prodlužuje na tři roky. Nově navrhovaná "zkrácená" revize není dostatečně domyšlena. Tvrzení, že další revize přinesou již jen minimální úspory, není doložitelné. V období kategorizační komise revize probíhaly čtvrtletně a každá z těchto revizí přinášela úsporu řádově milionů korun.
Pozornost si zaslouží také léčivé přípravky používané výhradně v souvislosti s ústavní péčí. Bylo by špatné, kdyby jejich ceny měly projednávat pouze samy nemocnice.
Zdravotnická reforma představovaná panem ministrem Hegerem zřejmě do budoucna počítá i s velmi sporným zavedením takzvané řízené péče. O poskytnuté zdravotní péči bude tedy rozhodovat zdravotní pojišťovna, nikoliv lékař. O tom, co znamená takovéto posilování moci zdravotních pojišťoven a podnikatelů ve zdravotnictví, jsme se mohli nedávno na vlastní oči přesvědčit v americkém dokumentárním filmu vysílaném na stanici ČT 2. Do systému zdravotnictví vkládají USA 16 % HDP a 47 milionů zcela nepojištěných a další sice pojištění, ale na potřebnou péči si nedosahují. To je příklad, jak se to dá taky dělat.
Dokument SICKO režiséra Michaela Moora boří ještě jeden mýtus. Sám autor o tom hovoří: Tvrdí se, že v soukromých společnostech je méně papírování a byrokracie a že jsou tím pádem kvalitnější a efektivnější. Ve skutečnosti pravdou je opak. Privátní firmy v oblasti zdravotnictví vynakládají okolo 25 % svých nákladů na vlastní administrativu. Rozhovor s autorem filmu končí otázkou: Jak dlouho ještě potrvá, než všichni přijdeme na to, že nárok na zdravotnickou péči patří mezi základní lidská práva?
Česká republika má právo na bezplatnou zdravotní péči hrazenou ze solidárního veřejného zdravotního pojištění, tak jak je stanoveno zákonem, zakotveno v článku 31 Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy. Nyní je nám vnucována myšlenka, že je to třeba v rámci reformy zdravotnictví změnit.
KSČM je zásadně proti takovémuto vládnímu experimentu, který má jediný cíl: vytvoření dvojího zdravotnictví, jedno pro bohaté - a ty, kteří nebudou mít dostatek finančních prostředků, odříznout od potřebné zdravotní péče. Jako kdyby tato vláda zapomněla na slova Alberta Schweitzera: Etika úcty k životu žádá, abychom vždy a za každých okolností byli lidmi pro lidi, pro každého člověka.
Paní a pánové, já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Nyní mám ještě osm písemných přihlášek. Ale dříve se ještě přihlásil pan zpravodaj Šťastný. Potom dám slovo panu Sobotkovi.
Poslanec Boris Šťastný: Opět jako zpravodaji mi dovolte stručnou opravu. V návrhu zákona není evidence dokumentace pro ty pacienty, kteří žádají standardní formu péče, čili plně hrazenou ze systému veřejného zdravotního pojištění, ale právě naopak. Každému pacientovi musí být zdravotnickým zařízením podle tohoto návrhu nabídnuta základní péče v plně hrazeném standardu. A pouze pokud se rozhodne pro nadstandardní variantu, musí být zaznamenána do dokumentace. Tolik poznámka k mému předřečníkovi. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji vám. Předávám slovo panu poslanci Sobotkovi. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně, když už jsme u těch poznámek, já musím říci, že je docela zajímavé, jaké informace se objevují. Teď, v průběhu projednávání tohoto návrhu zákona, jsme zaznamenali v médiích informaci, která je tedy šokující. Nadpis je - vyšlo to na serveru ČT 24 - Veletoč VV, ostře kritizují už schválené zvýšení poplatků v rámci tohoto návrhu zákona. Abych pokračoval v citaci: "Do Hegera se ostře pustil neformální šéf VV Vít Bárta. Dokud nebude jasně řečeno, kdo a jakým způsobem definuje zdravotní nadstandard, není pro nás naprosto akceptovatelná debata o jednotlivých poplatcích, prohlásil Bárta."
Já jsem měl pocit z toho vystupování pana ministra zdravotnictví, že je tedy vše v rámci koalice dohodnuto, že koalice je plně přesvědčena o tom, že to nejlepší, co se může stát pro naše pacienty, je ono zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici na sto korun. Měl jsem pocit, že ten návrh byl schválen koaliční vládou, kde pro to hlasovaly nejen TOP 09 a ODS, ale i Věci veřejné. Nevšiml jsem si, že by kterýkoliv poslanec Věcí veřejných ten návrh tady kritizoval v té debatě, která už koneckonců trvá několik hodin. A dokonce - chtěl bych tedy zvolat "I ty, Brute!", protože dokonce je zde citován i pan zpravodaj Šťastný, což už je tedy úplné obklíčení pana ministra Hegera, ke kterému zřejmě došlo během dnešního večera, protože - píše se zde: Podobné výhrady mají přitom i někteří poslanci ODS. 'Nejprve je nutno připravit základní pilíře zdravotnické reformy, a potom měnit zdravotnické poplatky. Čili v tomto jsme s Věcmi veřejnými zajedno,' uvedl předseda sněmovního zdravotního výboru Boris Šťastný."
A já měl pocit, že v tom návrhu zákona ty pilíře definovány jsou. Že tvrdíte, že tady prosazujete zdravotní reformu. Já měl pocit, že máte promyšleno, jakým způsobem se budou definovat nadstandardy a kdo je bude definovat, pokud k tomu v zákoně otevíráte prostor. Vždyť to, co se tady píše, a to, co říkají představitelé koalice, pan Bárta a pan Šťastný, úplně popírá všechno, co jste nám tady jako opozici tvrdili. No nebylo by lépe si sednout v koalici a vyjasnit si to, abychom tady nezažívali opět stejnou komedii, jako jsme tady zažívali v uplynulých týdnech v těch takzvaných koaličních sporech? Já si myslím, že tady je jediná možnost - abyste si na to vzali čas, abyste to v koalici probrali, aby si sedl pan Bárta, pan Šťastný, pan Heger a vyjasnili si tedy, jak to bude s tím zákonem, protože ten zákon, abych vám, kolegové, upřesnil tu informaci, zvyšuje poplatky, zvyšuje poplatek za pobyt v nemocnici, ten zákon otevírá cestu k nadstandardům! To znamená, pokud budete hlasovat pro tento návrh, pokud nebudete hlasovat pro návrh na zamítnutí, který předložila opozice, tak jednoznačně zvýšení poplatku podporujete a podporují ho i Věci veřejné. ***