(21.00 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Co se děje s příběhem kolem zakázky na generálního dodavatele zdravotnického materiálu pro IKEM za 440 mil., o které rozhodla čtyři dny před svým odchodem Topolánkova vláda a do které se přihlásila jediná firma - Karsko Port, která se zdravotnictví nikdy nevěnovala?
Další příklad: Nový Leksellův gama nůž, model Perfexion, kterému vloni požehnal arcibiskup Dominik Duka, byl teprve druhý ve střední Evropě, ale zároveň podle dostupných informací nejdražší na světě. Nemocnice za něj zaplatila 152,4 mil. korun.
Další příklad z mého kraje, z Kraje Vysočina: Největší tuzemské centrum robotické chirurgie bylo zřízeno v lesích nedaleko Velkého Meziříčí. Zdejší americký robot da Vinci provede v Nemocnici sv. Zdislavy 250 zákroků. Za každý zákrok zaplatí pojišťovny 140 tisíc korun, tj. o 1 110 tisíc víc, než stojí operace prostaty bez robota.
České zdravotnictví drží od počátku srpna 2010 nový rekord. Ostravská fakultní nemocnice začala léčit nádory kybernetickým nožem CyberKnife, za který zaplatila 200 mil. korun. To odpovídá po odečtení daně z přidané hodnoty 10 milionům dolarů. Kybernetické nože, pro srovnání, se ve světě údajně nakupují za nějakých 3 až 5 mil. dolarů.
Skutečně jenom několik velmi málo příkladů, abych nezdržoval.
Také záměr reformy spočívající v přenášení větší odpovědnosti na zdravotní pojišťovny se nám jeví jako velmi problematický. Pan ministr svůj záměr v dubnu 2011 v pořadu Otázky Václava Moravce charakterizoval slovy: Chceme pojišťovnám umožnit volnější režim, aby si více konkurovaly. Do budoucna bychom rovněž chtěli snížit výlučnost Všeobecné zdravotní pojišťovny, i když díky její velikosti a počtu pacientů to bude obtížné.
Je pravda, že ve stejném pořadu pan ministr také zmínil i otázku zvyšování osobní spoluúčasti pacientů na zdravotním ošetřování. Toto navyšování je podle něj ale až posledním krokem zdravotnické reformy. Nicméně to, co dnes projednáváme, a další kroky jen dokazují, že ne vždycky jsou slova pana ministra nakonec myšlena vážně.
Komunisté od začátku prosazují vytvoření - a zlobte se na nás, nebo ne, ale pokud si pamatuji, i Věci veřejné to takto chtěly, alespoň před volbami to tak psaly - vytvoření jediného správce veřejného zdravotního pojištění, který by byl důsledně kontrolován nestranným orgánem mimo resort zdravotnictví. Tato transformace je možná proto, že původní filozofií vzniku zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových a dalších pojišťovnách, bylo umožnit zlepšení zdravotní péče pro zaměstnance v náročných profesích a provozech v podstatě dodatečným připojištěním ze strany zaměstnavatele a příp. i zaměstnance. Tato filozofie, jak si zajisté mnozí z nás pamatují velmi dobře, se ale postupně změnila na konkurenci v rámci veřejné služby.
A ještě jednu věc je nutné připomenout. Bývalý ministr Julínek se pokusil prosadit privatizaci zdravotních pojišťoven prostřednictvím mezer v legislativě. Několika slučováním zdravotních pojišťoven v zájmu konkrétních podnikatelských skupin v roce 2009 zabránila poslanecká novela zákona 280/1992 Sb., prosazená poslanci a poslankyněmi KDU-ČSL, ČSSD a KSČM.
Veřejné zdravotnictví bylo doposud, přes všechny chyby a problémy, určitou a důležitou jistotou pro občany České republiky. V případě, že pravice dostane a využije šanci uskutečnit to, čemu říká reforma zdravotnictví, obávám se spolu s mnoha občany, že se zdravotní péče stane pouze luxusním zbožím s nálepkou pouze pro bohaté. Hlavním cílem reformy v oblasti financování zdravotnictví je totiž, alespoň ten silný dojem z toho máme, v prvé řadě zúžit rozsah hrazené péče, a to navyšováním poplatků a dalším zvyšováním spoluúčasti pacientů, která se jen v posledních letech zvýšila o 123 %. Připomínám, že podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky se zavedením poplatků ve zdravotnictví skokově zvýšily soukromé výdaje pacientů na přímé platby, platby za léky a poplatky ze 14,8 % v roce 2007 na současných 16,6 %. Sociální limit sice částečně ochránil více pojištěnců, ale protože se do něj nezapočítávají všechny poplatky a doplatky, nemůže být dostatečnou ochranou. Je velmi smutné, že poplatek za jeden den v nemocnici, který má být navýšen zatím na 100 korun českých - do budoucna možná až do výše 200 korun českých, a až ani to nebude stačit, budou si zřejmě pacienti platit skutečné náklady - se do ochranného limitu počítat nebude. Zavedením dalších desítek léků, které budou vyřazeny z veřejného zdravotního pojištění - tyto léky užívají především důchodci - se opět ušetří několik desítek milionů korun, které se samozřejmě vytahají z kapes pacientů.
Zavedením tzv. standardu, z veřejného zdravotního pojištění má být hrazena pouze částka odpovídající příslušnému ekonomicky nejméně náročnému způsobu a pacient si ze svého doplatí případný zůstatek. No, lidé si nebudou platit za lepší péči, ale za to, co dosud bylo hrazeno ze solidárního veřejného zdravotního pojištění. To je ten příklad s kovářskými kleštěmi coby standardem.
Bude to znamenat, že o potřebné zdravotní péči bude rozhodovat stav pacientovy peněženky nebo schopnost si platit vysoké zdravotní připojištění u komerčních pojišťoven v situaci, kdy - přátelé, ano, je to tak - dvě třetiny domácností ani nedosahují na průměrné příjmy? V době, kdy máme stabilně půl milionu nezaměstnaných? Bude to nyní, když se snížily platy státních zaměstnanců, proběhla první fáze sociálních změn, které snížily invalidní důchody, příspěvky na péči, porodné, mateřské dávky atd. atd.? Bude to právě teď, když si mají lidé povinně spořit na důchody a když se chystané zvýšení DPH, tedy daně z přidané hodnoty, promítne do všech oblastí života a jen ve zdravotnictví to znamená nárůst finančních požadavků o 5 mld. korun?
Zákon nestanoví žádný funkční systém tvorby úhradových standardů zdravotní péče, tedy chybí definování nároku pacienta na péči hrazenou z prostředků veřejného zdravotního pojištění. KSČM má už od roku 2006 svoji vlastní definici standardu aneb potřebné zdravotní péče pro všechny, která vychází z optimálních nákladů a označuje činnost, která vede k předcházení nemocem, uzdravení, udržení zdravotního stavu nebo zbavení utrpení na úrovni současného dostupného vědeckého poznání a s pomocí nejdostupnějších prostředků toto umožňujících. Pojem potřebná péče zahrnuje v případě definované potřeby hospitalizaci, ambulantní péči, následnou péči včetně komplexní péče lázeňské, preventivní péči, lékařskou službu první pomoci a lékařskou záchrannou službu.
Z návrhu zákona, o kterém se teď bavíme, vyplývá, že zdravotnické zařízení musí vždy, existuje-li finančně náročnější varianta provedení zdravotního výkonu, učinit záznam do zdravotnické dokumentace, že pojištěnci byly tyto varianty nabídnuty, a zároveň je nutno vyžadovat písemný souhlas pacienta se standardní plně hrazenou péčí, i když nepožaduje ekonomicky náročnější variantu. Souhlas musí být opatřen vlastnoručním podpisem nebo podpisem svědka, není-li pacient schopen se podepsat. Zdravotnickým zařízením stoupne administrativní zátěž, která již teď je až velmi vysoká. Česká lékařská komora např. navrhovala variantu, aby se stvrzoval jen ekonomicky náročnější způsob léčby. Při porušení této povinnosti může být ze strany zdravotní pojišťovny uložena pokuta až do výše jednoho milionu korun, a to přesto, že zdravotní pojišťovny mají vlastně se zdravotnickými zařízeními obchodní vztahy a někdy s nimi vedou i soudní spory. Z tohoto pohledu je uvedené ustanovení nevhodné a stejně absurdní, jako tomu bylo v případě nevybírání takzvaných regulačních poplatků. ***