(17.20 hodin)
(pokračuje Antonín)
V té nemocnici, když pak musí využívat nějaké terapeutické postupy, narazí ještě na druhou část této takzvané změny ve zdravotnictví - na standardy a nadstandardy.
Sám jako lékař úplně nechápu princip těch standardů a nadstandardů, protože již v současné době vlastně jsou výkony, které pojišťovna hradí a které nehradí. Vždycky, když se bráníme tím, že se snažíme říct, že by prostě pacienti měli mít nárok na péči, tak pan ministr nám odpovídá s tím, že v podstatě nebudou ohroženy ty výkony, které jsou hrazeny pojišťovnou. Pak ta cesta je vlastně podle mě slepá, protože pojišťovna do teď měla možnost ovlivnit, které výkony uhradí a které neuhradí. Nyní dojde pouze k tomu, že se změní částečně ten člověk, který bude hodnotit, které ty výkony budou hrazené a které nebudou hrazené, a boj o to, kdo na to bude mít vliv a kdo na tom bude profitovat, je vždycky slabým místem tohoto systému.
Z mého pohledu je nutné uvažovat zcela jinak a je potřeba změnit systém počtu lůžek, počtu nemocnic a druhů péče. Prostě, myslím si, že cesta poplatků a cesta hrazených a nehrazených výkonů není ta cesta správná, a proto pro ni nebudu hlasovat. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. Po doktoru Antonínovi jako další přihlášený je poslanec Jiří Koskuba. Připraví se Stanislav Křeček.
Poslanec Jiří Koskuba: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já na rozdíl od svého předřečníka jsem za tento pultík už párkrát zašel, ale jak vidím, potvrzují se obavy některých kolegů z toho, že jde o pouhou obstrukci, a Sněmovna se kupodivu z velké části vyprázdnila. Dámy a pánové, já vás mohu ujistit, že z mé strany nejde o žádný projev obstrukce, byť jsem byl včera novináři kontaktován, zdali máme pokyny, abychom zdržovali jednání, a zdali mám připravený projev. Normálně si projevy nepřipravuji, reaguji na situaci, která ve Sněmovně je, a trošinku mě mrzí, že začínají-li reformní zákony, a pokud vím, před volbami jsme se všichni napříč shodli, že jisté reformy jsou potřebné, tak ty reformy, ať chcete, nebo ne, probíhají bez projednání s opozicí. Nechť mi tedy prostřednictvím pana předsedajícího pan ministr i vládní trojkoalice promine, že jsem to takto řekl.
Za druhé, dámy, pánové, já jsem naprosto normální člověk a v žádném případě nehodlám v těchto slovutných zdech trávit noc a hrát si na noční jednání. V rámci zlehčení se trošku dovolím dotknout pana předsedy Gazdíka. Když navrhl, abychom jednali nejen přes 21. hodinu, ale i přes 24. hodinu, já jsem se hlásil s faktickou poznámkou, chtěl jsem vás jako lékař, zatím ještě i aktivní lékař, vyzvat k tomu, nedělejte to, vážená Sněmovno, jak jsme viděli z návrhu Senátu k tomu zákonu o dopravě na pozemních komunikacích, provozu na pozemních komunikacích, oni z naší Sněmovny občas odcházejí značné pitomosti, natož budete-li cokoliv projednávat nevyspalí, unavení a zítra opět zde zasednete do těch lavic - nemá to cenu. Na rozdíl zřejmě od kolegy Gazdíka, který nám tady před časem prohlásil, že mu utekly obě ženy, já na to dodnes nezapomněl, ta moje neutekla a já bych se rád k ní i domů vrátil. (Potlesk v levé části aálu.) To vám musím říci úvodem.
Předem předesílám, že nejsem jednoznačně rozhodnut pro tento zákon zvednout ruku. A to nikoliv proto, že jsem z opozice, to nikoliv, že jsem sociální demokrat, ale že bych si tu cestu projednávání základních reforem představovat poněkud jiným způsobem. A pokusím se vám jenom vysvětlit, asi jak. Na druhé straně zdůrazňuji, že když jsem dneska ráno jel ještě i na své mateřské pracoviště, s kterým s veškerou úctou jsem srostlý po dvaceti letech práce více než s touto Sněmovnou, protože tady si uvědomuji, že poslanecký mandát je mi propůjčen maximálně na čtyři roky, kdežto lékařem chci být až do své smrti, tak když jsem jel do práce, abych zjistil, jak to tam funguje, zdali je všechno v pořádku, tak jsem v rozhlase v autě zaslechl, že na nočním jednání nebo včerejším jednání K 6 - a já se omlouvám, já už ta káčka si pletu, už jsem tu jednou řekl, že mám nejradši K-2, což je nádherná druhá nejvyšší velehora v Himálaji - ale nicméně že na jednání K 6, a omlouvám se, jestli jsem to popletl, padla další námitka Věcí veřejných, další pilíř, to znamená opět VV ustoupily, tak se na mě nezlobte, já skutečně nemám důvěru v to, že ty reformy nakonec budou postupovat tak, jak se slibuje a jak se projednává. To je jeden pohled, prosím vás, na to, proč těm reformám samozřejmě nedůvěřuji.
No a leží tu před námi návrh zákona, který se krom jiného týká poplatků, ale týká se zatím poplatku toliko jednoho, a na veřejnosti se už hovoří a v médiích o zvyšování poplatků dalších, a zde se omlouvám, samozřejmě sdílím názor České lékařské komory, že není možné zvyšovat poplatky, ale udělat z nás - a promiňte, že používám ještě to slovo z nás - z nás zdravotníků výběrčí jakýchsi daní.
A nyní k meritu věci: Já jsem vás chtěl ve svém krátkém projevu, kde s ohledem na to, že opravdu nechystáme obstrukce, asi začnu krátkým šestihodinovým úvodem, o čem zdravotnictví je, a jak jsme se tu minule bavili o Kubě, tak se třeba pokusím trumfnout Fidela Castra. Prosím vás, nikoliv, to chci jenom zlehčit. Ale chtěl jsem říci, o čem to zdravotnictví je.
Za posledních dvacet let prošlo řadou změn. Všichni jistě koukáte na film, oblíbené filmy o básnících, což je poměrně zdařilé filmové dílo. Pro osvěžení této sněmovny vám mohu sdělit, že když jsem byl vyhozen "za odměnu" z nemocnice, kde jsem jako mladý lékař pracoval, tak aby má paní odvedla mé myšlenky od toho smutného faktu, že zřejmě nikdy už nebudu dělat, lůžkovou medicínu a udělali ze mě obvoďáka, tak jsme šli do kina na tuším třetí díl Básníků a dodnes vzpomínám na to, jak celé kino řvalo smíchy, když pana Šafránka přeložili do Bezdíkova - a jediný já tam brečel. Ale panu ministrovi prostřednictvím pana předsedajícího se přiznávám, že už jsem hned první den byl zkorumpován, protože i já jsem v pytlíku od hladké mouky přinesl domů pět vajec. To znamená, zažil jsem mnohé. Těšil jsem se na to, že se něco změní.
V tom filmu se hovoří o enormní zátěži administrativou. Jsem poslední, kdo by obviňoval tohoto pana ministra a tuto Sněmovnu v tomto složení, že za to může, ale dámy a pánové, za posledních dvacet let naprosto obludným způsobem narostla administrativa v českém zdravotnictví a při výkonu funkce klinického pracoviště jsem často o sobě říkal, že já už nejsem žádný primář, ale že jsem prostě ředitel toho kterého klinického úseku.***