(17.10 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Sněmovny. K přijetí usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Nejdřív půjde o znění schválené Senátem.
Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon číslo 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona číslo 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 188/4, ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 188/5."
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přijmout tento text usnesení, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 94. Přihlášeno je 192. Pro hlasovalo 53, proti 127. Konstatuji tedy, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem nepřijali.
A budeme tedy hlasovat znovu. A teď už podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Sněmovny. V tomto případě je k přijetí usnesení zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy 101. Nastaveno.
Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon číslo 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona číslo 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 188/4."
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přijmout tento text usnesení, stiskne tlačítko a zvedne ruku. A kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 95. Přihlášeno 192. Pro hlasovalo 108, proti 73. Konstatuji tedy, že jsme návrh zákona přijali a končím projednávání bodu číslo 5.
Dalším bodem programu je bod číslo
39.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním
pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní
pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb.,
o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 15/1993 Sb., o Armádě České republiky
a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů,
ve znění zákona č. 224/1999 Sb.
/sněmovní tisk 325/ - prvé čtení
To je, tuším, přerušená obecná rozprava ze středy 27. 4. Takže tímto tiskem jsme se už zabývali ve středu 27. dubna, kdy jsme obecnou rozpravu přerušili. U stolku zpravodajů by měli zaujmout místo jednak navrhovatel ministr zdravotnictví Leoš Heger a zpravodaj pro prvé čtení Boris Šťastný.
No a my budeme nyní pokračovat v té přerušené obecné rozpravě. Připomínám, že už zřejmě v té rozpravě ve středu odezněl návrh poslankyně Soni Markové na zamítnutí předloženého návrhu. Nyní tedy se pustíme do rozpravy, ke které mám tady písemné přihlášky. Tady jich mám 12. V této chvíli je tady 12 písemných přihlášek do rozpravy.
Takže prosím, první přihlášený do rozpravy je Antonín Pavel. A další pak je Jiří Koskuba. Prosím, doktor Antonín Pavel. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Pavel Antonín: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, máte mě možnost na tomto místě vidět poprvé, protože když jsem přišel do parlamentu, řekl jsem, že nebudu nikdy mluvit o věcech, kterým nerozumím. A toto je jedna z mála věcí, o kterých mám ponětí, protože se to týká mého ranku - zdravotnictví.
Dříve, když jsem si vždycky myslel, čím to je, že když jsme měli skoro 20 ministrů, jak je možné, že mezi nimi se nikdy nenašel nikdo, kdo by byl tvořivý, kdo by chtěl něco změnit, kdo by něco změnil, něco udělal, něčeho dosáhl, že to přece není možné. A když na post nastoupil pan ministr Heger, říkal jsem si, že tohle je vlastně ten správný člověk na správném místě, a hrozně jsem mu fandil, tak trochu mu stále ještě fandím.
Vlastně jsem tady u toho pultu až po roce, což je taky špatné, protože to znamená to, že ten rok se vlastně nic nedělo, k čemu by bylo potřeba v tom zdravotnictví mluvit. Doufal jsem, že tady budu stát podstatně dříve a že budu moci ke změnám ve zdravotnictví mluvit podstatně dříve.
Pan ministr totiž od začátku měl hrozně těžkou situaci. Nejdříve na něho tlačili lékaři svou akcí Děkujeme, odcházíme!, pak narazil na své kolegy s daní z přidané hodnoty, a prostě ta díra těch peněz, které mu utíkají, místo aby se zmenšovala, tak se mu neustále zvětšuje, a on vlastně se snaží zalepit všechny otvory, kterými mu peníze unikají, a čas na výrazné změny v podstatě zatím neměl. Nyní přišel k tomu zalepování tím, že se pokusil docílit peněz tím nejsnazším způsobem - zvedl poplatky, které se týkají hospitalizace.
Jako lékaři, který v praxi se s tím setkává dnes a denně, mi to připadne pro nemocnice jako snadná cesta, jak se dostat k penězům, ale z hlediska pacientů, na které musím myslet především, mi to připadne jako ta nejhorší možná alternativa. Regulační smysl hospitalizačních poplatků se jednoznačně neprokázal. Pacientů neubylo, neubývá, ta částka nijak nemění jejich chuť konzumovat tuto zdravotnickou službu a zvýšení částky za hospitalizaci to opět nijak nezmění. Navíc vidím i případy, kdy jednotliví pacienti přímo zneužívají hospitalizační poplatky. Zažil jsem klientku, která u nás ležela dlouhou dobu na nadstandardním pokoji a zaplatila za něj 50 tisíc korun, protože tam byla vlastně většinu svého těhotenství, a pak doložila tzv. potvrzením o nemajetnosti, že není schopna ty regulační poplatky zaplatit. I prostě k takto hrozným případům se v klinické praxi člověk dostane.
Regulační poplatky jsou jednoznačně cesta do pekel, která ohrožuje chudé klientky, které musí denně v té hospitalizaci platit za to, že se tam musí léčit se svým zdravotním postižením. Před chvílí jsme odsouhlasili návrh zákona, který jim zvyšuje riziko poplatku za byt, ve kterém eventuálně bydlí, za chvíli budeme jednat o důchodech, které chudým skupinám mohou naopak ještě klesat. A v této situaci, v okamžiku, kdy tito obvykle chudí a staří lidé jsou pak hospitalizováni v nemocnicích, jim ještě zvýšíme regulační poplatky.***