(10.30 hodin)
(pokračuje Foldyna)
Ti Albánci, kterých téměř milion uteklo do Albánie a Makedonie, se za tři měsíce vrátili. Dneska jsou tam všichni zpátky. Podívejte se, jestli se vrátili Srbové. Jak jsme pomohli tomu Srbsku, kde je 200 000 uprchlíků? Kde jsme zabombardovali tu jejich ekonomiku dvacet let zpátky? Já se stydím!
Měli bychom prostě něco přijmout, pane místopředsedo vlády, něco udělat pro to, aby se situace normalizovala. Proto jsme tady vystoupili se svými kolegy. Děkuji vám. (Potlesk vlevo.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pan místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Snad ještě jeden dodatek. To spíše opakuji, co jsem již jednou řekl.
Uznání Kosova, uznání státu či eventuálně vlády není prosím akt, který se řídí podle morálních úvah nebo jestli dotyčnou vládu např. považujeme za obzvláště legitimní. Uznání je uznání faktu, že tento stát je celý ovládaný jistou mocí, že stát, který předtím ovládal, nevykonává a nemá možnosti už tam moc vykonávat, což bohužel, ať to bylo z důvodů jakýchkoli, po útoku NATO na Jugoslávii, jak jste správně poznamenal, prostě byla taková situace, že Jugoslávie, potažmo Srbsko, už žádnou moc v Kosovu vykonávat nemohlo, nemohlo vládnout. Vládli si Kosovani sami. A musíme uznat, že nadvláda Srbska nad Kosovem bez další války asi už možná nebude. Tudíž tuto možnost prozatím vylučuji.
Za druhé, česká vláda se velice zasazuje o to, a velmi úporně o to bojuje, aby Srbsko mělo největší možnosti v Evropské unii. Doufám, že umožníme a že to ještě zažiju, že se Srbsko stane i členem Evropské unie. My jsme velice bojovali o to, aby byla víza všem srbským občanům do Evropské unie dána. Zeptejte se v Bělehradě i řekněme mého kolegy Vuka Jeremiče, tak vám potvrdí, že jenom jednou, pochopitelně, jsem ho zklamal. To bylo právě, že jsem uznal Kosovo. Jinak jsme opravdu nejvěrnější spojenci Srbska v Evropské unii, to se můžete zeptat kohokoli. Vždy, když je porada o Srbsku, o pokroku Srbska vůči Evropské unii, otázka víz, otázka hospodářské pomoci, otevření trhu atd., tak my, Česká republika, konzistentně podporujeme Srbsko. Rád bych na to jen upozornil, že v tom je naše politika opravdu konzistentní. Ano, máme rozpor, jestli uznání byl správný čin, nebo ne, ale jak řečeno, nevidím možnost, že by Srbsko zase ovládlo Kosovo. Je to bohužel otázka minulosti, byť přiznávám, pro Srbsko bolestné. Kdybychom my ztratili řekněme Říp a Levý Hradec, to jsou stejně symbolická místa pro nás jako pro Kosovo pro Srbsko, tak bychom se s tím asi dlouho nesmířili. Nicméně např. po 200 letech jsme se smířili se ztrátou Kladska, což byla integrální část Království českého, a obávám se, že příští generace Srbska se už budou dívat na Kosovo jako na bohužel jejich předky ztraceného území.
Děkuji mnohokrát.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky. První paní poslankyně Konečná a po ní pan poslanec Foldyna.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vy mě děsíte, pane ministře, a říkám to úplně upřímně. Protože ve chvíli, kdy ministr zahraničních věcí řekne, že musíme uznat fakt, že stát je prostě ovládán jinou mocí, která navíc tam byla de facto dosazena vojenskou silou, vojenskou silou cizích států, a my proto, že je tam teď jiná moc, tak tento stát musíme uznat, tak mi nezbývá nic jiného, než vám sdělit, že jsem opravdu přesvědčena, že náš návrh zákona, který jsme podávali v minulém volebním období, o tom, aby uznávání států bylo výlučně v rukou Parlamentu České republiky jako demokraticky zvoleného orgánu, tak že mělo smysl, a já toto podání dám znova. A jsem velmi zvědavá, jak se k tomu zachováte, protože si myslím, že není možné nechávat uznávání států Českou republikou lidem, kteří mají pocit, že ve chvíli, kdy je ten stát ovládán někým jiným, potažmo teroristy, potažmo armádou, tak my ho prostě uznáme, protože to jinak nejde. Tohle nejsem schopná akceptovat. (Potlesk vlevo.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Než přistoupí k mikrofonu pan poslanec Foldyna, oznámím, že pan předseda poslaneckého klubu Petr Gazdík má náhradní kartu číslo 3.
Prosím, pane poslanče Foldyno.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Jen krátce několik poznámek k tomu uznání a neuznání a k tomu největšímu přátelství a nepřátelství. Víte, když k nám přijely v roce 1968 ozbrojené armády Varšavské smlouvy, tak Československo a Sovětský svaz byly ohromnými přáteli. A ti naši přátelé nás přijeli okupovat. Takže my jsme se v rámci NATO účastnili bombardování Jugoslávie. To je velmi přátelský akt. Trošku mě toto přátelství děsí.
Druhá věc k tomu. Realita, nerealita a mládež Srbska, jestli uzná, nebo neuzná Kosovo. Pane místopředsedo vlády, já neznám Srba, který by uznal za tisíc let - za tisíc let - Kosovo. Víte, Kosovo bylo pod vládou Turecka - celý Balkán téměř a Kosovo - 500 let. A po 500 letech bylo Kosovo zase srbské, protože Staré Srbsko, původní sídlo Srbů, byla Priština. To se jmenovalo Staré Srbsko. Tam přišli.
Hora Říp nikdy nebude součástí Drážďan. Nikdy! I kdyby se na tom usnesly všechny státy NATO a vybombardovaly nás do mrtě, tak se nikdy nestane Říp součástí předměstí Drážďan! Tak nikdy nebude Kosovo Kosovem, albánským Kosovem. Bude jenom a jenom srbským, i kdybyste sepsali všechny petice na celém světě! (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pan poslanec Ivan Ohlídal.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane ministře, já jsem nabyl přesvědčení, že vy prostě bagatelizujete problém, který se týká současné situace v Kosovu. Já si myslím, že není možné se smířit s tím, aby v evropském státě, který vlastně potažmo podporujeme, vládli zločinci. Je nutné v tomto směru nějakým způsobem jednat, jinak by se mezinárodní právo stalo pouhým cárem papíru.
Já vás chci poprosit, pane ministře, kdybyste na patřičných úrovních, v patřičných orgánech Evropské unie intenzivně prosazoval prošetření všech těch obvinění na adresu vládnoucí garnitury v Kosovu. To je všechno, co jsem chtěl na závěr říci. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Pokud se již nikdo do rozpravy nehlásí, tak... Pan poslanec Ivan Ohlídal.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážená paní předsedající, já bych si dovolil navrhnout usnesení k tomuto bodu. Navrhuji, aby Sněmovna vyjádřila nesouhlas s odpovědí pana ministra Schwarzenberga na moji písemnou interpelaci týkající se situace v Kosovu. Děkuji.***