(10.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Paní poslankyně Konečná a pan poslanec Hojda.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Dovolte mi jenom krátkou poznámku k vystoupení pana ministra.
Pane ministře, já jsem vás právě na knihu Carly Del Ponte upozorňovala zhruba před třemi lety a vy jste mi tehdy řekl, že se vlastně jedná jenom o nějakou publikaci a nic není průkazné. Já jsem moc ráda, pokud aspoň zprávu Rady Evropy berete vážně a hodláte se jí nadále zabývat, nicméně vždycky mě mrzí, že věci, které mohly způsobit to, že se zachrání lidské životy, že se nebude obchodovat s drogami a s lidskými orgány, tak naše stanovisko k těmto věcem přichází těžce, těžce, s křížkem po funuse.
Když jsme potřebovali zahájit válku v Iráku, stačilo nám přesvědčení čelných představitelů o tom, že tam asi jsou chemické zbraně. Když potřebujeme zasáhnout proti Kosovu, potřebujeme tisíce důkazů na to, abychom se k tomu jako Česká republika postavili, a s takovou zahraniční politikou já prostě nemohu souhlasit. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Dále vystoupí pan poslanec Hojda.
Poslanec Pavel Hojda: Děkuji, paní předsedající. Já bych chtěl jenom doplnit ještě některé informace, které dokreslují celý přístup České republiky ke státu, který neměl být nikdy uznán jako samostatný stát. Jenom díky postoji Ameriky a těch států, které tady byly vyjmenovány poslancem ze sociální demokracie Foldynou, tak se připojila Česká republika, ne Parlament, protože tady jasně bylo vyjádřeno, že nesouhlasíme.
V loňském roce, jak řekl ministr zahraničních věcí, se konaly v Kosovu volby. Na volby jezdí zástupci OBSE monitorovat tyto volby. To byla první země, kde bylo řečeno, že se nepouštějí poslanci a zástupci OBSE na volby kvůli bezpečnostní situaci. Je vidět, jaká je situace v Kosovu. A dokonce nebylo připuštěno, aby se zúčastnili zástupci OBSE, poslanci, na monitoringu těchto voleb kvůli tomu, jaká je situace.
Důkazů, co se dělo v Kosovu předtím, než došlo k jeho uznání a k odtržení, jak se angažovala Albánie, jak se angažovaly zločinecké skupiny a UÇK, těch bylo dostatek pro to, aby se i český stát nepřipojil k ostatním, které uznaly Kosovo jako legální stát.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Dále má slovo pan poslanec Foldyna.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Já se omlouvám, nechci protahovat diskusi, jenom chci uvést poznatek z vlastní praxe. Řeknu vám jenom jednu věc. Naložil jsem studenty žurnalistiky a politologie a řekl jsem jim: "Chcete vidět, jak žijí Srbové na Kosovu, chcete vidět, jak žijí lidé tisíc kilometrů od vás, kteří jsou v takzvaném státě Kosovo, který byl vybudován po bombardování NATO Jugoslávie?" Prosím, 78 dní byla Jugoslávie bombardována. Nedávno jsme tady probírali zákon o nepoužívání kazetových bomb. Tak vám jenom řeknu, že 17. dubna kazetová bomba americké výroby zabila tříletou Milicu Rakić. Dnes by jí bylo 15 let. V životě žádného Miloševiče neviděla, ani Albáncům na Kosovu nezkřivila vlas na hlavě. Byly rozbity všechny mosty na Novém Sadu, aby bylo vybudováno multietnické Kosovo.
Víte, multietnické Kosovo - tam ani na hřbitově neleží vedle sebe Albánci a Srbové. To neexistuje. Já jsem před Prištinou u jednoho srbského hřbitova zastavil, když jsem viděl, jak jsou tam poničené hroby, a s těmi studenty jsme se šli podívat. A představte si, že ostatní auta, která jela po autostrádě, na nás najížděla.
Když jsem šel do klášteru Vysoké Dečany, který je 800 let starý, tak jsem musel projít mezi žiletkovým drátem, ukázat Ausweis vojákům Bundeswehru, kteří slouží v KFOR. Moje máma se v hrobě obrátila asi třicetkrát, protože bojovala u partyzánů právě proto, aby frickové nepochodovali po jejich území. A já jsem musel ukázat Ausweis do srbského kostela. A to bylo zrovna v den, kdy mi zavolali, že Česká republika v květnu uznala Kosova. Byli jsme v klášteru Vysoké Dečany a mně se v očích objevily slzy - já jsem takový emotivní - protože jsem se styděl.
Když jsme z Vysokých Dečan vyjeli do městečka nad Vysoké Dečany a projížděli jsme kolem žáků střední školy, kteří vycházeli ze školy, představte si, oni na nás začali házet kameny. Ne proto, že jsme byli český autobus, vždyť ten uznal Kosovo. Oni na nás prostě házeli šutry, protože jsme jeli od pravoslavného kostela, přátelé.
Když jsem projel ty kostely a kláštery, které tam stojí 1800 let, které jsou památkou křesťanské kultury v Evropě, viděl jsem, že jsou buď hlídány vojáky, nebo jsou vypáleny. Kristu na ikonách jsou vypíchány oči. Je jiný ten Kristus v chrámu svatého Víta než ten, co je na Kosovu? Jsme - když jsme věřící - jiní? Nám to nevadí? Vy mlčíte, přátelé moji? Vždyť není možné mlčet k tomu, když se kulturní dědictví Evropy likviduje.
Zpráva francouzských tajných služeb z roku 1997 říká, že na území Bosny a bývalé Jugoslávie se pohyboval Bin Ládin a jeho lidé. To jsme ignorovali? Vy to nevíte, pane místopředsedo vlády?
A já vám nechci tvrdit, že Kosovo je plné militantních muslimů. Není. Ta děcka, která tam dnes chodí, to nezajímá. Nicméně ve městě Orahovac, kde byly před osmi lety dvě mešity, jich je dnes osm a je tam osm muslimských škol, které produkují duchovní. Ten recyklovaný islám na Kosovu je jiný než ten, na který jsme byli zvyklí v době, kdy Ivo Andrič psal své romány. Ivo Andrič říká, že na Balkáně ta duše balkánská produkuje myšlenky srdce, které jsou mozkům méně pochopitelné. Tím charakterizuje národy, které jsou tam takové emotivní. Já jim říkám - pojďte na půlku a trošičku to zachráníme.
Tady je to jinak. Tady se k srdci myšlenka nedostane. Tady pragmaticky uznáme Kosovo, protože ho uznalo Německo, Itálie, Francie a velký bratr ve Spojených státech.
A proto se mi z toho klepe hlas, přátelé. Vždyť to přece není možné. Buď jsme pokračovatelé toho Československa a idejí československého státu a Tomáše Garrigue Masaryka a toho, že pravda vítězí - a ona nevítězí sama, ono se za ni musí bojovat! Já si myslím, že bychom se k té pravdě měli dát a minimálně nějakým gestem ukázat, že s tím prostě nesouhlasíme. Já nechci, aby se tam lidé vraždili jenom proto, že někdo je jiné národnosti nebo jiného náboženství. Toho jsem dalek. Já svým přátelům, kteří jsou muslimského vyznání, blahopřeji, když mají ramadán. To jsou mí přátelé!
Jugoslávie, přátelé, žila padesát let a budovala svůj průmysl. Ona překážela! Pan prezident Klaus v roce 1993, když byl u Miloševiče, říkal: "Kdy budete privatizovat?" A Slobodan Miloševič se na něj podíval a povídá: "Ale my jsme privatizovali před dvaceti lety. My jsme vytvořili z fabrik akcie, dostali management, zaměstnanci, část drží stát."
(Velmi emotivně:) Ona vadila ta Jugoslávie jako vadila komunistům, ten jejich osobitý styl! Stalinovi vadil ten osobitý socialismus a komunismus, nám vadil jejich osobitý kapitalismus, my jsme je museli nechat vybombardovat! Jenom ta salva 24. března, přátelé, kdybychom vzali peníze na tom chudém Kosovu a vytvořili tam továrny, protože náklady na první salvu v roce 1999, 24. března, měly charakter jednoho rozpočtu České republiky! Jednoho rozpočtu České republiky! A 76 dní bombardovalo NATO, nejsilnější vojenské uskupení na světě, desetimilionový národ!
A pane místopředsedo, já jsem tam byl. My jsme hráli písničky a smáli jsme se. Smáli jsme se, a já teď řeknu - vám! Vám jsme se smáli, vy jste bombardovali tanky, které byly postaveny z plechových beden, vevnitř byl vařič, aby ty naváděcí moudré americké střely rozbily ty plechové bedýnky. Vy jste tam prostě bombardovali mosty, nemocnice, a zabíjeli jste civilní lidi! ***