(9.40 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Já bych se zeptal zde přítomných ministrů, teď momentálně je zde jeden, jestli se mnou bude diskutovat o problémech a mých otázkách, které se týkají Grantové agentury České republiky, jestli je pan premiér pověřil k zastupování k této diskusi. Je to tak, pane ministře Schwarzenbergu? (Poslanec Ohlídal se otočil na ministra Schwarzenberga, ten však neslyšel otázku. Smích mezi některými poslanci v sále.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Zatím máte slovo vy, pane poslanče Ohlídale, nikoliv pan místopředseda vlády.
Poslanec Ivan Ohlídal: Dobře, já se omlouvám. Já se zeptám, paní předsedající, vás. Vy byste měla mít v ruce celé jednání. Pan premiér Nečas se vám omluvil na tomto jednání. Informoval vás o tom, že pověřil někoho, kdo by ho při projednávání této záležitosti zastupoval?
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: To je vskutku velmi extenzivní představa o tom, jak premiér pověřuje své zástupce. (Námitky mimo mikrofon z řad sociální demokracie.)
Poslanec Ivan Ohlídal: To mě překvapujete, paní předsedající. (Smích mezi poslanci sociální demokracie.) Pak ale tiše říkáte - nebo otevřeně říkáte, že pan premiér porušuje ústavu. Je to tak?
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ne, to v žádném případě neříkám. Já po vašem vyjádření budu očekávat nějaký návrh usnesení. K tomu samozřejmě máte právo a podle toho budeme postupovat dál.
Poslanec Ivan Ohlídal: Ale já doufám, že mám jako poslanec také právo navrhnout, aby se touto situací zabýval organizační výbor Sněmovny. Je to tak?
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: To samozřejmě můžete, ano.
Poslanec Ivan Ohlídal: Takže to v této chvíli provádím, paní předsedající. A pochopitelně, protože chci, aby se záležitosti Grantové agentury projednaly, protože tam vidím zásadní problémy, tak svoji interpelaci stahuji, a co udělám dál, to už nechte na mě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad sociální demokracie.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, pan poslanec stahuje pro dnešní den tuto interpelaci a co bude dál, už nechám na něj.
Další interpelací je interpelace - místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg odpověděl na interpelaci poslance Ivana Ohlídala ve věci vztahu České republiky a Kosova. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk č. 302. Prosím pana poslance Ivana Ohlídala, aby se v této věci ujal slova.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se ve své písemné interpelaci obrátil na pana místopředsedu vlády ministra Schwarzenberga v záležitosti, která se týká mezinárodní politiky z hlediska České republiky, obrátil jsem se na něho v záležitosti uznání Kosova, Kosovské republiky a v záležitosti vztahu České republiky k tomuto nedávno vzniklému subjektu. Tuto interpelaci jsem provedl proto, protože mě velmi překvapuje, jak se Česká republika, potažmo také Evropská unie, příp. NATO, chovají k tomuto zvláštnímu státnímu útvaru.
Jistě víte, že Kosovská republika vznikla za takových poněkud zvláštních okolností. Nebudu zde historické údaje samozřejmě opakovat, jenom řeknu to, že byla uznána v době, kdy bylo jasné, že vedení tohoto státu je tvořeno lidmi z vedení UÇK - to byla nějaká ta osvobozenecká armáda Kosova - kteří se v době balkánské nebo jugoslávské krize, jak se také říká, chovali naprosto nepatřičným způsobem. Tito lidé se chovali tak, že je možné jejich působení hodnotit jako nejen porušování lidských práv, ale jako provádění zločinů proti lidskosti. Tito vedoucí představitelé UÇK s celou svou vojenskou organizací nejen vraždili Srby, ale vraždili také kosovské Albánce, které považovali za kolaboranty se Srby. Navíc je s nimi spojována - a myslím v mnohých směrech i dokázána - kriminální činnost. Tito lidé, kteří se dostali do čela státu, který byl uznán mnoha jinými státy, se chovali v mnohých směrech jako gangsteři, jako distributoři drog, jako dokonce lidé, kteří se neštítili obchodovat s lidskými orgány, které byly násilně odebírány především Srbům žijícím v Kosovu.
Proto cítím jako velmi nepříjemnou věc to, že Česká republika takovýto stát, v jehož čele stojí zločinci a vrahové, uznala. A také mi vadí, že s tímto státem Česká republika má diplomatické styky a chová se, jako by tento stát byl rovnoprávným státem ve srovnání s ostatními. Rovnoprávným de iure asi ano, ale po faktické stránce jsem přesvědčen, že ne.
Nedovedu pochopit, proč Evropská unie a potažmo i Česká republika nevytvářejí tlak na to, aby tito zločinní představitelé kosovského státu byli nuceni odstoupit, neprovádí aspoň jejich mezinárodní izolaci. Když srovnám např. chování Evropské unie, Spojených států amerických vůči Bělorusku, v jehož čele stojí autoritářský představitel, tak docházím k podivným závěrům. Lukašenko jako diktátor samozřejmě zaslouží jakousi izolaci, jakési represe. Ale myslím si, že provinění kosovských představitelů ve srovnání s Lukašenkem jsou nesrovnatelně horší, a přesto k žádnému tlaku na kosovské vedení ze strany Evropské unie, NATO i Spojených států amerických neexistuje. Proto bych se chtěl pana ministra zeptat, jak může tuto skutečnost vysvětlit.
Bylo shromážděno, myslím, dost alespoň indicií, které je možné dokonce i citovat, které moje slova týkající se vedení Kosova dokazují, nebo aspoň podepírají. Proto bych se na závěr zeptal pana ministra ještě jednou, a to jestli považuje za rozumné, aby Česká republika vyvíjela jistý tlak na kosovský režim, aby došlo ke změně situace. Čili slyšel bych rád jeho zhodnocení současné situace v Kosovu a příp. jeho odhad, co se týče budoucnosti tohoto státu. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Otevírám rozpravu a předpokládám vystoupení pana místopředsedy vlády pana Karla Schwarzenberga. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Bezesporu je Kosovo jedno z nejnešťastnějších teritorií celé Evropy, které bylo dějinami obzvláště postiženo. Tím, že leželo na Balkáně, od nešťastné bitvy na Kosově poli na Vidovdan, den sv. Víta, před dlouhými staletími toto území bylo boji mezi Turky, Srby, Turky a křesťanskými vojsky, císařskými atd. vždy obzvláště postiženo. Opomeneme-li minulá staletí, o kterých by bylo možné dlouho vyprávět, musíme zjistit, že poté, co v balkánských válkách před první světovou válkou Kosovo bylo předáno srbskému království, které ho dobylo, tak se samozřejmě Srbové snažili toto teritorium, prastaré srbské teritorium, kde původně sídlil také srbský patriarcha atd., zase vrátit srbskému obyvatelstvu. To tam sice vždycky sídlilo, ale postupně, během staletí, velmi oslabilo. Na druhé straně tam narůstal podíl albánského obyvatelstva, které tam bylo také, samozřejmě, od začátku. Na řečené slavné bitvě na Kosově poli byly jak srbské, tak albánské oddíly, které bojovaly proti Turkům. ***