(12.00 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Boris Šťastný, po něm je tu přihláška pana kolegy Marka Šnajdra. Prosím, pane kolego.
Poslanec Boris Šťastný: Vážená paní předsedající - no, chvíli to vypadalo u mého předřečníka v jeho velmi dlouhém projevu, že vrabci štěbetají na střeše, že opozice chce táhnout či vléci toto projednávání až do oběda, už abychom nemohli posunout zákon dál. Nevím, jestli je to pravda. Tak to vypadalo, že z toho vyplynou určité racionální argumenty a v řadě těch argumentů jsem i já nacházel logiku. Pak se to, bohužel, zvrtlo do takové té klasické rétoriky. Politika je půvabná v tom, že z věcí, o kterých bychom se mohli bavit poměrně racionálně, dělá v tomto prostředí témata, kdy prakticky se celá podstata věci rozplizne, a pak už nikdo nevíme, o čem hovoříme. Já zkusím mluvit poměrně otevřeně a racionálně.
Já myslím, že všichni můžeme rozumět KSČM, která ve svém programu má existenci pouze jedné zdravotní pojišťovny, která prosazuje prakticky nulovou konkurenci, která prosazuje ve zdravotnictví jednotný systém plně hrazené péče. To je věc, která nás nepřekvapí, tyto postoje patří komunistické straně a takto je prosím berme.
Nicméně myslím si, že nejenom pravice, ale i sociální demokracie si uvědomuje, a myslím, že i v minulosti to bylo jasně dáno postojem mnoha ministrů zdravotnictví, myslím, že jedním z prvních byl sociálně demokratický ministr pan Kubinyi. Myslím, že i paní bývalá ministryně Emmerová a její kolega Rath se více či méně pokoušeli ve svých úřadech prolomit to dogma, které až do teď je, které bylo nastaveno paragrafy Fischerové, totiž že existuje jakýsi virtuální nárok českého pacienta na to, dostat zdravotní péči bezplatně ve všech případech v okamžité lhůtě a v absolutní kvalitě.
Já si myslím, že přestože tato věc je takto napsána v podstatě v ústavě, tak všichni dobře víme, že v praxi tato věc nefunguje, a jediné, co s tím můžeme udělat, je pokusit se v nějaké shodě, která by podle mého názoru měla být postavena tak, aby pokud možno přesahovala několik volebních období, tuto věc změnit a dostat ji minimálně alespoň o krůček dopředu a dostat ji do nějakého reálného světa, tedy do světa, že pacient ví, na co má nárok, ví a přesně si může zjistit, jaká péče mu může být a má být poskytnuta, v jakých časových lhůtách, a také že pacient ví, co je hrazeno ze systému veřejného zdravotního pojištění skutečně a co není, a v případě, že dokážeme se shodnout na tom, jak definovat to, co z toho zdravotního pojištění hrazeno není, tak jakým způsobem to pacient může zaplatit a jak se k tomu může také připojistit.
Já si myslím, že dnes přece tato praxe existuje. Dobře známe případy pacientů, kteří si nosí kloubní náhrady na operaci kyčelního kloubu v síťovce na operaci, kde si je nejprve někde koupí a potom žádají operatéry, aby tento materiál použili. Myslím, že známe různé triky zdravotnických zařízení, které jsou dnes už na každodenním pořádku, kde zdravotnická zařízení požadují nejrůznější dary za to, že pacient dostane materiál, který je nad rámec dnešního sazebníku. To je věc první.
Druhá věc. Pan kolega Rath a ostatní předřečníci z levé části politického spektra se permanentně pokoušejí přesvědčit Sněmovnu a veřejnost, že má jít o komplexní reformu zdravotnictví v tomto zákoně. Já doufám, že pan ministr toto vyvrátí. Já jsem už na začátku své zpravodajské zprávy jasně řekl, že tento zákon je takzvanou malou novelou a je jakousi předzvěstí zdravotnické reformy, a já ji skutečně za zdravotnickou reformu nepokládám ani pokládat nebudu. To je první věc. Z toho vyplývá, že obsahuje i některé nahodilé kroky ke zlepšení stavu v našem zdravotnictví, a konečně i Občanská demokratická strana na své tiskové konferenci termín nahodilé kroky použila v souvislosti s tímto zákonem, a proto myslím, že o tom není polemika, a myslím, že nadále se nemusíme přít o to - a poprosil bych, abychom se nepřeli o to - že tento malinký zákon je zdravotnickou reformou, a ještě k tomu špatně napsanou.
Já tento zákon pokládám za nutnou, okamžitou, rychlou novelu, která řeší některé důležité věci, které je potřeba ihned napravit, například změny v oblasti lékové politiky, i když tam můžeme o řadě věcí ještě diskutovat a jistě na odborných fórech a ve výboru o tom diskutovat o tom budeme.
Taktéž se chci dostat k otázce regulačních poplatků. Prosím opět Sněmovnu, abychom nepoužívali regulační poplatky jako nástroj politického boje v souvislosti s tímto zákonem. Já, kdybych možná byl jako marketingově politický stratég Ministerstva zdravotnictví, tak bych před několika týdny doporučil panu ministrovi, aby vůbec ten stokorunový poplatek se tam neobjevoval, protože tím zbytečně dáváme bič do rukou opozice a ta teď se bude otáčet na tom, jak celý ten zákon je o zdražení poplatků na lůžko z 60 na 100 korun, přičemž všichni dobře víme, že náklady na energii a praní, stravu, topení atd. prostě přesahují nejenom těch 60, ale i těch 100 korun násobně. Čili v tomto ohledu je to věc, která je tam daná z mého pohledu opravdu nahodile, a já ji takto také pokládám.
Správné asi by bylo vytvořit samostatný zákon, který by koncepčně řešil a analyzoval systém regulačních poplatků, a jenom v jednom jediném zákoně by se promítla jak tato věc, která je řešena koaliční smlouvou, tak by se v ní měla správně promítnout, a věřím, že se tomu tak stane, a věřil bych a dával bych rozumný návrh, aby to byl samostatný zákon, aby nemohl být zneužíván pro jakékoli další účely v souvislosti s projednáváním reformy, kde by byla jasně analyzována situace v oblasti zdravotnických poplatků, kde by jasně byl analyzován za to období jejich přínos z hlediska regulačního a na druhé straně z hlediska přínosu, ekonomického přínosu do systému zdravotního pojištění, a kde bychom hovořili o těch věcech, jako je poplatek za položku na receptu, protože i tu věc budeme řešit v rámci našeho programového prohlášení vlády. A budeme řešit nepochybně i další záležitosti. Já osobně si dovedu představit rozumnou míru poplatku za pohotovostní výdej léčivého přípravku v rámci nočního výdeje v lékárnách. A tak dále a tak dále. Ale to je prostě podle mého názoru věc na zcela samostatnou diskusi.
Když jsem řekl, že jestli je něčím tento návrh zákona předělový, tak je to nepochybně to, o čem hovořil i pan kolega Rath a o čem já jsem hovořil ve své zpravodajské řeči, a to je otázka standardu a nadstandardu. Tento zákon rezignoval na definici toho nároku, tak jak skutečně by měl být dán, a on na ni rezignoval asi logicky, protože definice nároku musí být promítnuta do více právních norem. A já bych chtěl ještě jednou zdůraznit, abychom si nepletli otázku nároku pacienta stran právní vymahatelnosti časové, místní, kvalitativní dostupnosti zdravotní péče s nějakou záležitostí úhrad. ***