(10.50 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Jako hlavní záležitost, kterou bych chtěl dát k budoucí diskusi do příslušných výborů, je právě otázka konformity s ústavou. Já jsem přesvědčený jako zpravodaj tohoto zákona, že je nesporné, aby návrh definice tzv. standardu a nadstandardu byl konformní s Ústavou České republiky. V této věci bych pokládal za vhodné - a určitě budu iniciovat z půdy zdravotnického výboru žádost o posudky ze strany Ministerstva zdravotnictví, z jednotlivých institucí, jak je např. Ústav státu a práva. Důležité je totiž to, že předmětný návrh mění § 13, konkrétně v odstavcích 4 až 9. Zde se pokouší definovat ten tzv. nadstandard, čili ty výkony nebo materiály, které by si pacient mohl připlatit, a podotýkám, že to je cesta velmi správná, nutná a kterou velmi potřebujeme. Definuje prostřednictvím prováděcích právních předpisů. Jinak řečeno dnes má podle ústavy pacient právo na bezplatnou zdravotní péči, přičemž podrobnosti nebo podmínky stanovuje zákon, a dnes je přesně v příloze zákona č. 148 taxativně vydefinováno, za které výkony nebo materiály pacient platí. Jednoduše řečeno, například plastická chirurgie, bílé plomby a další. Tento návrh se pokouší tuto věc prolomit a hledá způsob, jak toto učinit tím, že na jedné straně bude existovat úhradová vyhláška a na druhé straně nějaký jiný prováděcí předpis, ve kterém bychom mohli definovat, které materiály a které výkony by se ze systému úhrad zdravotního pojištění vyřadily.
Já osobně bych byl moc rád, aby tato věc byla předmětem další diskuse. To, že se budeme muset v následujících týdnech dobrat nějaké konečné varianty, je bez pochyby. České zdravotnictví tuto věc nutně potřebuje a z tohoto důvodu chci anoncovat, že svoláme několik jednání výboru pro zdravotnictví věnovaných pouze této problematice, aby jak strany vládní koalice, tak i opoziční strany, tak jak předseda vlády včera ve svém vystoupení deklaroval, měly možnost se na této věci, která se nepochybně dotýká všech obyvatel naší země a nepochybně se dotýká několika dalších volebních období, možná několika desítek let dopředu, aby se k tomu mohly fundovaně vyjádřit.
Taktéž je důležité, že tento zákon i přes tyto návrhy garantuje nepodkročitelnou péči pro občany, která by byla definovaná zákonem. Umožňuje svobodně si vybrat a zaplatit právě za určitou formu nadstandardu. Je velkou diskusí, jakým způsobem ten tzv. nadstandard definovat. Již citovaná pracovní skupina přinesla určitá východiska z možností, aby vzhledem k tomu, že jde o velice citlivé politikum a jde o jakýsi první velký krok, tato věc byla stanovena i nadále zákonem, nikoliv vyhláškou, a jednou z možností je stanovit negativně tento nárok nebo nadnárok, tedy explicitním stanovením nadnároku tak, aby pacienti měli přesně v zákoně, resp. v jeho příloze, vydefinovány tyto nadstandardní prvky zdravotní péče tak, aby v rámci přípravného řízení, např. v podobě obdobné, jako se připravují zdravotněpojistné plány zdravotních pojišťoven, tedy za účasti odborných společností, za účasti Ministerstva zdravotnictví a za účasti plátců, tedy zdravotních pojišťoven, se vydefinovaly tak, jak říkal pan ministr, jednotlivé výkony, materiály či segmenty péče, o kterých by pak Sněmovna rozhodovala pravidelně jednou ročně jako o nadstandardních výkonech a materiálech. Je to jedna z možností, která by umožnila na několik let dopředu udělat tolik potřebný krok k tomu, abychom překonali to stigma, které provází podobné návrhy, aby se nám podařilo skutečně tuto novelu přijmout.
Tolik má zpravodajská zpráva. Já samozřejmě doporučuji, aby tento návrh byl přikázán do výboru zdravotnictví. Doporučuji, aby postoupil do dalších čtení, a jsem připraven na půdě výboru pro zdravotnictví otevřít širokou debatu právě k tomu nejdůležitějšímu, co tento návrh obsahuje, čili k tomu, jakým způsobem budeme tolik diskutovaný standard a nadstandard skutečně definovat a jak bude zakotven v našem právním řádu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Mám do ní v tuto chvíli pět přihlášek. Jako první vystoupí paní poslankyně Milada Emmerová a připraví se pan Jaroslav Krákora.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážení přítomní, další novela, tentokrát rozsáhlejší, zákona o veřejném zdravotním pojištění obsahuje řadu závažných změn, z nichž takřka žádnou nelze považovat za přínos směrem k pacientovi nebo zdravotnickému pracovníkovi. Osobně mě mrzí, že pan ministr Heger, kterého osobně znám, vážím si jeho odbornosti i jeho manažerských schopností v roli ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové, ale i v roli ministra, je zřejmě tlačen politickými zájmy koalice pravicového založení, nikoli tedy jenom svými znalostmi a zkušenostmi, a věřím, že i lidskými přístupy.
Mám pocit, že převzal rozpracované zákony od svých několika předchůdců. Dokonce tady navazuje, modifikuje kolotoč kolem tzv. regulačních poplatků, které jako první "službu směrem k pacientům" zavedl doktor Julínek. Jaké to znamenalo období v tzv. reformě našeho zdravotnictví, asi všichni dobře víme, dokonce to bylo obviňováno za jeden z důležitých faktorů volebních výsledků do krajů.
Bohužel tento návrh opět začíná se změnami financování a navíc v neprůhledném systému zdravotního pojištění české verze, což je principiálně nepatřičné. Přes dvacet let voláme po jasném definování zdravotní péče v podobě standardů, a to v duchu moderní medicíny středoevropského typu. Pak lze samozřejmě, jak praví zákony logiky, hovořit o nadstandardu. My ovšem o tomto nadstandardu hovoříme už léta, tedy já sebe vyjímám a jistě řadu jiných kolegů, protože prostě když není stanoven standard, lze těžko hovořit o nadstandardu. Četné pokusy o vytváření standardu byly v minulosti už nejednotným a nesystémovým přístupem činěny, ale přesto to byly pokusy na racionálním základu, neboť se zabývaly věcnou stránkou zdravotní péče. Co je standardní výkon v případě, že... atd. Definovat standardy ovšem podle sumy financí, resp. stanovovat dvojí typ medicíny, a to tady bylo zmíněno, že to vlastně není, já tvrdím, že ano. Je to dvojí typ medicíny, jehož realizaci si jako lékařka skutečně neumím představit.***