(10.30 hodin)
(pokračuje Heger)

Z toho plyne zadání, na kterém stavělo své reformní kroky zvažované dopředu Ministerstvo zdravotnictví, a jeho hlavním cílem je zvýšit efektivitu. V současné době Ministerstvo zdravotnictví nemělo možnost v rámci stávajícího programového prohlášení vlády prosadit prosté zvyšování přítoku peněz do zdravotnictví, ať zvyšováním pojistného, nebo zvyšováním podílu státu na celém balíku veřejného zdravotního pojištění.

Musím říct, a už tu historickou reminiscenci skončím, že když v roce 1996 pod ministrem Stráským pan doktor Macek jakožto poradce pro reformu se snažil definovat svoji reformu, tak prohlašoval, že k tomu potřebuje minimálně 2 mld. V roce 1996 znamenaly 2 mld. tolik asi jako v dnešní době 4 až 5 mld. My musíme reformu provádět v situaci, kdy máme před sebou riziko deficitů ve zdravotnickém systému a nárůst potřeb pro příští rok se pohybuje v hodnotě asi 10 až 12 mld. Reformovat zdravotnictví v tomto prostředí je mimořádně obtížné a k tomu přistupuje ještě fakt, že většina zemí, které zdravotnictví výrazněji reformovaly, se na tyto reformy připravovala pět deset let a diskuse, které okolo toho byly, byly velmi, velmi rozsáhlé.

Současné ministerstvo tedy má omezené prostředky finanční a má omezené prostředky časové, ale přesto je připraveno reformu udělat.

Základní pohledy na reformu je možno klasifikovat ze dvou dimenzí: rychlost a sociální únosnost. Jsme svědky společenské diskuse, která je extrémně polarizována. Na jedné straně je Ministerstvo zdravotnictví kritizováno za to, že připravuje reformu velmi pomalu, na druhé straně, zejména ze strany opozice, je tady mnoho připomínek k tomu, že reforma je rychlá a zbrklá. Totéž platí o sociální únosnosti reformy. Přestože v programovém prohlášení vlády je, že se péče nemá snížit, že se nemá snížit její kvalita a že budou pečlivě monitorovány sociální dopady změn, je Ministerstvo zdravotnictví kritizováno, a to i za věci, které ještě nebyly oficiálně navrženy, že se snaží udělat reformu asociální, a dokonce zde včera zaznívalo i to, že reforma je protiústavní a směřuje k rozsáhlé privatizaci celého zdravotnického systému. Já vás ujišťuji, že něco takového v úmyslu vůbec nemáme, a budu se vám to snažit dokázat.

Jaké jsou základní pilíře reformy z hlediska legislativního? My dnes předkládáme novelu zákona 48 a některé doprovodné novely souvisejících zákonů. Ta čtyřicetosmička je klíčová. Reforma měla být původně jenom technická a měla se týkat legislativy okolo léků a technických úprav, měla se týkat pár změn okolo možnosti slučovat zdravotní pojišťovny, měla zasáhnout hospitalizační poplatek a měla změnit poplatek za položku na receptu na poplatek za recept. Ukázalo se, že tak, jak přípravy trvaly několik měsíců, že je potřeba již do této technické novely vložit jeden z prvních zásadních pilířů reformy, a to je umožnění pacientovi, aby si připlácel za nadstandard. Definovat tento nadstandard a zajistit, aby tento nadstandard nemohl být zneužit pro to, aby se tady objevilo něco, čím straší opozice, a to je vývoj medicíny dvou tříd - třídy pro bohaté a třídy pro chudé.

Dále jsme se velmi snažili, abychom zabránili možnosti, aby naše kroky byla prohlášeny za protiústavní, protože v ústavě je napsáno, že každý má nárok na péči tak, jak ji potřebuje, a v té nejvyšší kvalitě a tak, jak je k dispozici ve světové medicíně, když to budu volně interpretovat. Musím ale také upozornit, že v ústavě je napsána douška: pokud nestanoví zákon jinak. My se budeme snažit v dalších svých krocích, aby to vše, co by ústavní pořádek ohrožovalo, vždy bylo napsáno v zákoně, ale upozorňuji, že takovéto věci zatím nepředkládáme. Takže všechny úvahy o tom, že tady bude spoluúčast pacienta na tom, co je to maximum možné v ústavě, spoluúčast například na stomatologických výkonech, které dosud nejsou zatíženy spoluúčastí, spoluúčast na dopravě, nebo dokonce spoluúčast na některých běžných operacích, tak to se touto novelou prosím nepředkládá!

Ještě se vrátím k tomu, co jsem říkal v základních technických věcech, že v zákoně měl být změněn regulační poplatek z položky na receptu na poplatek za pouhý recept. My jsme do vlády novelu zákona 48 předložili s touto změnou - z položky na receptu na poplatek za recept. Tato změna však vládou přijata nebyla. Byla z novely odstraněna a důvodem bylo to, že v programovém prohlášení vlády je napsáno, že budou zpoplatněny levné léky, které budou vyjmuty z úhrad všeobecného zdravotního pojištění. Toto zpoplatnění je poměrně složitá záležitost právě z ústavních důvodů, protože je v zákoně napsáno, že v každé jmenované skupině musí být alespoň jeden plně hrazený lék, a změna tohoto pravidla bude vyžadovat velmi obsáhlou změnu celé legislativy okolo úhrad a maximálních cen léků a ta dosud připravena není, protože je to odborně velmi složitá a naprosto kontroverzní záležitost. Takže poplatek za recept zůstává v podobě stávající, poplatek za položku na receptu. Mimochodem, kdyby tento poplatek za recept byl zredukován, bude chybět ve zdravotním pojištění v příštím roce další 1 až 1,5 mld. Kč, což byl jeden z důvodů, proč vláda tento krok odmítla.

A nyní mi dovolte pár ještě specifických slov k jednotlivým bodům navrhované novely.

Návrh zákona sleduje tři základní cíle. Je to jednak prostor pro změny, které jsou definovány prohlášením vlády. Z těch je nejvýznamnější vytvoření legálního prostoru pro poskytování tzv. nadstandardní péče, neboli, jak říká zákon, zdravotní péče v ekonomicky náročnější variantě, kdy pacient místo hrazené základní varianty se rozhodne sám dobrovolně a dokumentovaně s tím, že mu bude nabídnuta i varianta základní. Rozhodne se pro věc tedy nadstandardní a rozdíl mezi standardem a nadstandardem doplatí. Standard bude definován jako stávající seznam výkonů s bodovými hodnotami, ze kterých bude jenom menší množství výkonů vyjmuto. Ministerstvo zdravotnictví počítá, že po účinnosti zákona upraví seznam výkonů v několika bodech, zejména které se týkají materiálových nákladů na speciální výkony, a vyjme z něj některé do očí bijící výkony, které jsou nadstandardní, jako je robotická chirurgie například, která je nejméně dvakrát dražší než běžná endoskopická chirurgie, která zůstane hrazeným standardem, a veřejné zdravotní pojištění ji platí zcela zbytečně, protože v naprosté většině případů nemá medicínský efekt. A je to jedna z věcí, které snižují efektivitu našeho zdravotnictví. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP