(12.40 hodin)
Poslanec Vítězslav Jandák: Dámy a pánové, já bych chtěl prostřednictvím paní předsedající vzkázat paní kolegyni z KSČM, že zbraně jsme doma měli, otce zatkli v roce 1960 a jsem na to hrdý, že jsme ty zbraně měli! Škoda, že jsme je nepoužili. Odpusťte.
Já jsem dlouze uvažoval, jestli pro tento zákon zvednu ruku (velký potlesk), velmi dlouho, protože zákon není dokonalý, zákon skutečně má mnoho chyb a dal by se dopracovat. Za prvé. Za druhé. Tento zákon je asi, jako když budu stavět partyzánský oddíl v roce 1955, deset let po válce. Ale to je taky jedno.
Ale to hlavní, co chci říct, že po tomto vystoupení, promiňte mi to, pro ten zákon budu hlasovat! Děkuji vám. (Bouřlivý potlesk.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka pana poslance Jandáka. Nyní další faktická poznámka - paní poslankyně Lenka Kohoutová.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážené dámy, vážení pánové, byla tady řeč o pokřiveném vnímání morálky. Já bych se ráda zamyslela nad tím, jaká byla morálka estébáků a pohraničníků, kteří vraždili na hranicích!
Ráda bych tady řekla, že jsem z rodiny, která držela do roku 1953 živnost. Můj dědeček kvůli tomu musel trpět celý život. Sebrali mu majetek, ten malý, který mu zbyl. Tak vážení kolegové po mé levici, ráda bych vám prostřednictvím paní předsedající řekla, že jsem musela bydlet s psychiatricky nemocnými lidmi, protože prostě komunisté nám je nasadili do baráku. Musím vám říct, že moje maminka nemohla studovat a já jsem se studii měla taky velký problém, protože jsem ze špatné rodiny, která prostě komunisty nebyla tolerována.
Podívejte se, koho máme na galerii! Můžete se těm lidem podívat do očí? Já se domnívám, že ne! (Potlesk.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla paní poslankyně Lenka Kohoutová. Žádné další faktické poznámky nejsou. Pan kolega Petr Tluchoř se hlásí ještě s faktickou poznámkou.
Poslanec Petr Tluchoř: Nikoliv s faktickou poznámkou. Dovolte mi vznést jeden procedurální návrh, a to je, aby Sněmovna souhlasila s tím, že bude dnes jednat po 19. i 21. hodině a hlasovat o tomto zákonu, dokud tento zákon v prvním čtení nedoprojednáme. Děkuji pěkně.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Ano. O tomto procedurálním návrhu rozhodneme bez rozpravy, za vteřinu, jen co přivolám naše kolegy. Odhlašuji vás na vaši žádost a prosím, abyste se znovu přihlásili... (Předsedající chvíli vyčkává.)
Pro příchozí zopakuji, že byl podán procedurální návrh na jednání dnešní a hlasování o tomto návrhu zákona i po 19. a 21. hodině. O tomto procedurálním návrhu dávám hlasovat nyní.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 204. Táži se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 204, přítomno 127, pro 102, proti 14. Takto jsme se rozhodli a budeme pokračovat.
O slovo se hlásí předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní předsedkyně, paní a pánové, je zřejmé a viděli jste, že i klub KSČM hlasoval pro to, abychom dnes doprojednali první čtení tohoto návrhu zákona včetně hlasování. Je také zřejmé, že se tady vzbudily emoce, a já ponechám stranou důvod těch emocí, protože teď, co chci říci, důvod těch emocí není až tak úplně prvotní. Ale zněla tady závažná tvrzení, závažné požadavky. Poprvé takto veřejně znějí požadavky na pozastavení činnosti či zákaz jedné parlamentní politické strany ve svobodných volbách svobodnými občany zvolené. Já vím, že vám vadíme v mnohém, že vám některým překážíme.
My se teď skutečně potřebujeme zabývat dalším projednáváním tohoto zákona. Nebudu brát přestávku, nebojte se, ale ve jménu všech ostatních kolegů a kolegyň z klubů KSČM stahuji veškeré další přihlášky do diskuse v této době. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Takže je stažena přihláška pana poslance Opálky, paní poslankyně Nedvědové, pana poslance Klána, Šenfelda, Grospiče a můžeme pokračovat přihláškou pana poslance Antonína Sedi, který se hlásí do rozpravy.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedkyně. Vážení členové vlády -
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím o klid! Prosím, pane kolego.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu se podle předkladatelů má stát především morálním oceněním mužů a žen, kteří s nasazením osobní svobody a často i s nasazením vlastních životů bojovali za vlast a hodnoty svobody a demokracie. Takovýto účel zákona bych jako demokrat rád podpořil. Obávám se však, že předložený návrh zákona odporuje principům právního státu a zejména ústavnímu pořádku České republiky. Přestože tento poslanecký návrh poopravil některé chyby z původního senátního návrhu, který byl v Poslanecké sněmovně projednáván v minulém volebním období a ze kterého současný návrh vychází, stále odporuje právu naší země.
Předložený návrh je v řadě ustanovení v rozporu s Ústavou České republiky, zejména s Listinou základních práv a svobod, která je nedílnou částí ústavy. Zejména formulace ustanovení § 3 odst. 4 -
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane kolego, ještě jednou vám vstoupím do řeči. Všechny kolegy žádám, aby věnovali pozornost tomu, jemuž bylo uděleno slovo. Ostatní hovory přeneste mimo jednací sál.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedkyně. Zejména formulace ustanovení § 3 odst. 4 odporuje dodržování práv a svobod našich občanů. Vždyť z možnosti požádat o osvědčení jsou ze zákona vyloučeni komunisté, kteří v 50. letech byli vězněni, do výměru zákona se nevejdou mezireformní komunisté z pražského jara, příslušníci Vojenského sdružení rehabilitovaných či mnozí bývalí studenti na vojenských vysokých školách.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, sama vláda, která sice vyslovila souhlas s návrhem zákona, zdůraznila ve svém stanovisku, že návrh obsahuje nedostatky, které mohou ztížit naplnění smyslu a účelu zákona. Nejde přitom pouze o neurčitost používaných pojmů. Problematická je zejména definice forem protikomunistického odporu odboje uvedená v § 4. Jsem opravdu zvědav, jak kvalitně a jakou procedurou bude přezkoumávat důvodnost pro vydání osvědčení Ústav pro studium totalitních režimů, který není ústředním správním úřadem. Nicméně na jeho stanovisku záleží, zda žadatel získá, či nezíská osvědčení účastníka protikomunistického odboje či odporu. Proto se chci předkladatelů zeptat, který orgán bude rozhodovat o odvolání žadatele vůči nepřidělení osvědčení a jakým způsobem bude prováděno přezkumné řízení, když lhůty podle správního řádu nelze podle návrhu zákona uplatňovat. Jako demokrat si opravdu nedovedu představit, že nebude existovat možnost soudního přezkumu. ***