(16.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Odpoví pan ministr financí Miroslav Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Dobré odpoledne. Děkuji za slovo a vám děkuji za vaši otázku.
Vážený pane poslanče, pokud bych chtěl cokoli zamést pod koberec, pravděpodobně bych těžko z vlastního rozhodnutí rozhodl o uveřejnění těchto smluv, a to v takovém rozsahu, že jsem je úplně všechny nechal zveřejnit na internetových stránkách, aby byly volně přístupné. Skutečně to není mým účelem.
Připomenu jenom, že dohodu s Nomurou uzavřela první Topolánkova vláda krátce poté, co začátkem roku 2006 prohrál český stát s Nomurou arbitráž. Prohrál ji ještě tehdejší ministr financí Sobotka, což opravdu není kritika. Bohužel to, co se stalo předtím, neumožňovalo tu arbitráž jakkoli českému státu vyhrát, byť pan ministr Sobotka dělal vše, co bylo v jeho silách. Já bych ji na jeho místě určitě prohrál taky, to se prostě vyhrát nedalo.
Po této prohrané arbitráži pak už je pouze otázka kvantového ohodnocení, kolik bude muset český stát zaplatit. Že něco bude muset zaplatit, o tom nebylo pochyb. Riziko, že to budou řády desítek miliard, bylo velmi vysoké. Vláda proto přistoupila na narovnání s Nomurou, které nemusím přibližovat, neboť je stále na volně na internetu, já jsem ho zveřejnil, kde existují jisté redukční přepočítávací vzorce. To znamená vláda snížila riziko, že bude muset platit, z 0 až na 67 - neboť tolik požadovala Nomura, 67 - na 0 až 7, což si myslím, že bylo snížení rizika velmi významné a já ten krok pokládám za správný. To říkám přesto, že jsem nebyl členem této vlády, přesto, že jako poslanec Poslanecké sněmovny jsem tehdejší první Topolánkově vládě důvěru nevyslovil. Takže bych si mohl snadno dělat alibi, ale nebylo by to ode mě fér.
Já se nedomnívám, že v tom článku 5 či 6 smlouvy se český stát zavázal k tomu, že vstoupí do nezávislosti justice. Podle mého názoru nevstoupil a jsem si naprosto jist, že se česká justice nebo státní zastupitelství ani jakýmkoli způsobem ovlivnit nedala. Máte-li opačný názor, pane poslanče, nic vám nebrání, abyste z titulu svého občanství to trestní oznámení podal vy, a budou se jím jistě orgány činné v trestním řízení zabývat úplně stejně relevantně, jako kdybych ho podal já nebo mé ministerstvo.
V případě plateb Československé obchodní banky bohužel mému ministerstvu i mně v zásadě nic jiného nezbývalo po konstatování, že České republice nepochybně vzešla škoda. Vzejde-li České republice škoda, objektivní škoda, je Ministerstvo financí v roli poškozeného za všechny daňové poplatníky a má stoprocentní oznamovací povinnost a jako poškozený se v případném trestním řízení musí chovat. Vzhledem k nálezu z 20. prosince 2010 Chamber of commerce v Paříži, která rozhodla o naší povinnosti zaplatit 1,7 mld. korun, bylo nad slunce jasné, že musíme přes všechna ujištění a notifikace v Evropské unii zaplatit Československé obchodní bance o 1,7 mld. více, než bylo notifikováno jako stropní úhrada této bance za převzetí IPB z hlediska státních záruk, a bylo tedy nad slunce jasné, že tyto záruky, které byly vystaveny Zemanovou vládou, byly neomezené v objemu i v čase. Ta banka s těmito zárukami byla prodána za korunu.
Já si myslím, že nikdo z nás nemusí být velký ekonom, aby věděl, že jakkoli vytunelovaná banka, má-li stoprocentní a neomezené záruky bonitního státu, nemůže mít zápornou hodnotu, jak se do té doby tvrdilo. To prostě nejde, ta hodnota musí být kladná. Můžeme samozřejmě diskutovat, jak moc kladná, ale musí být kladná, má-li stoprocentní záruky bonitního státu. A protože tato kladná hodnota byla prodána za korunu, jsem si jist, a můj úřad rovněž, že České republice vznikla škoda. Chováme se podle zákonů a povinností, které tedy Ministerstvu financí vyplývají. Do jaké míry z toho lze, či nelze vyvodit trestní odpovědnost, je věcí orgánů činných v trestním řízení, nicméně nemůže být pochyb o tom, že České republice škoda vznikla.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Seďa si přeje položit doplňující otázku.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane ministře, za ujištění, že nehodláte nic zametat pod koberec, a také za vysvětlení toho postupu, nicméně jste na mé otázky odpověděl částečně. Já jsem se vás tázal přímo, zda podáte trestní oznámení v té věci na bývalé členy první Topolánkovy vlády. Určitě máte pravdu, že i já jako poslanec nebo každý občan může podat.
Nicméně moje doplňující otázka je, proč důvodová zpráva vašeho ministerstva uvádí, že dosavadní vyšetřování uvedených kauz bylo bezvýsledné, když konkrétně v kauze "české pivo" byl prováděn politický tlak na orgány činné v trestním řízení, aby věc zastavily. Stačí připomenout výměnu státní zástupkyně či nucený odchod policistů od protikorupční služby. Proč bylo podle Ministerstva financí velmi vhodné, aby Česká republika v rámci narovnání vyšla vstříc žádosti Nomury, aby řešila otázku trestního řízení, aby bylo trestní stíhání zaměstnanců této banky zastaveno. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Odpoví pan ministr financí Miroslav Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Odpovím znovu jedinou odpovědí. Nedomnívám se, že těmito formulacemi i tímto postupem vznikla České republice jakákoliv hmotná škoda. Tudíž není mojí povinností ani odpovědností ministra financí podat trestní oznámení. To mám pouze v případě, kdy skutečně vznikla prokazatelná škoda. Domníváte-li se, že těmito formulacemi byl spáchán trestný čin - já se to nedomnívám, ale můj právní názor je stejně nerelevantní jako váš právní názor, pane poslanče, tohle prostě musí rozhodnout česká justice a orgány činné v trestním řízení. Máte-li opačný názor než já, podejte trestní oznámení. Já tu povinnost nemám, tu mám pouze v případě, když vznikne České republice škoda, tak jako v případě IPB. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Ukončuji projednávání této interpelace. S další interpelací předstoupí pan poslanec Jiří Paroubek, který se obrací na ministra Tomáše Chalupu. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane ministře, téma mé dnešní interpelace, této mé interpelace, není pro vás dnes ničím novým. Zajímá bezpochyby desetitisíce našich občanů, kteří uvěřili v serióznost programu Ministerstva životního prostředí administrovaného Státním fondem životního prostředí, který je zaměřen na úspory energie a obnovitelné zdroje energie v rodinných a bytových domech, zvaného Zelená úsporám. Do dnešního dne mnoho desítek tisíc fyzických i právnických osob investovalo pod příslibem dotací do svých nemovitostí částky ne zrovna v zanedbatelné výši. Za statisíce korun zateplují domy, mění dřevěná okna za plastová, přebudovávají zdroje vytápění na ekologičtější. To všechno dělají na základě slibů vlády a Ministerstva životního prostředí dlouhé měsíce. Absolvují martyria jednání v bankách, dokládají nejrůznější a nesmyslná potvrzení, aby se nakonec dověděli, že jejich investice nebudou podle předchozích slibů zúročeny a státem proplaceny, že dotace budou kráceny, nebo dokonce že žadatelům bude nárok na dotaci zcela upřen.
Proto se vás dovoluji dotázat, kolik finančních prostředků do dnešního dne fond životního prostředí již na dotacích v rámci zmíněného programu vyplatil, kolik jich má k dispozici v současné době na úhradu svých závazků ve vztahu k žadatelům o dotaci. Jaké jsou další zdroje dotace a v jakých přibližných objemech, zda se plně dostane na všechny žadatele a zda můžete potvrdit nebo vyvrátit vyjádření bývalého ministra životního prostředí Martina Bursíka, že v případě žádosti o dotace jde o nárokovou záležitost, což znamená, zda se jejího přiznání dá domáhat na státu v občanskoprávním sporu vyvolaném jednotlivými žadateli. Jaká je právní analýza této věci, a pokud taková právní analýza existuje, rád bych ji viděl, rád bych ji od vás obdržel. Děkuji vám. ***