(10.30 hodin)
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji. Dámy a pánové, dovoluji si znovu předložit pozici české vlády na směrnici Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států. Odkazuji na svoji zprávu, kterou jsem poměrně obšírně přednesl v prvém čtení.
Ten návrh je ve svém cíli v zásadě logický a smysluplný. Nicméně objem prací, které by musela Česká republika učinit k 1. 1. 2013, je takového rozsahu a natolik nákladný, že jsme k němu velmi zdrženliví. Navíc se domníváme, že naše metodika není horší než ta navrhovaná, takže jsme zatím mimořádně zdrženliví, a když nic jiného, tak alespoň k tomu termínu, který by měl být dodržen.
Já jsem kupříkladu si udělal takovou manažerskou rozvahu, jak by se s tím porvalo Ministerstvo financí a ostatní ústřední orgány státní správy. Možná, že bychom s vyplazeným jazykem, za předpokladu, že bych byl optimistický k naplnění všech termínů krizové cesty takového projektu, tak bychom to možná s vyplazeným jazykem 1. 1. 2013 stihli, ale u veřejných zdravotních pojišťoven je to naprosto mimo lidské síly. Kdyby nic jiného, tak ten termín nejsme schopni dodržet. Myslím si, že to zdaleka není problém pouze České republiky. V jiných členských státech je situace ještě komplikovanější.
Ten projekt je sice mimořádně ambiciózní, ve svém cíli má svoji logiku, ale odpovědně se nelze přihlásit k jeho plnému naplnění k 1. 1. 2013.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji za uvedení tohoto návrhu. Výbor pro evropské záležitosti tento návrh směrnice už projednal, usnesení bychom měli mít jako součást tisku 238/E. Pana poslance Lobkowicze bych požádal, aby nás informoval o jednání výboru.
Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro evropské záležitosti na své 9. schůzi dne 13. ledna 2011 projednal tento papír, to znamená Návrh směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států /kód dokumentu 14497/10, KOM(2010) 523 v konečném znění/, a dohodl se na následujícím:
Výbor pro evropské záležitosti po vyslechnutí informace ředitelky odboru mezinárodněprávního a pro záležitosti EU dr. Hany Hendrychové, vrchního ředitele sekce Českého statistického úřadu Ing. Marka Rojíčka, po vyslechnutí zpravodajské zprávy poslance Jana Bauera a po rozpravě schvaluje stanovisko, které je přílohou tohoto usnesení. Je to stanovisko vlády, které bych si dovolil zrekapitulovat.
Vláda České republiky zaujímá negativní postoj k tomu, aby národní fiskální rámce byly byť formou minimálních požadavků ze strany EU legislativně upravovány. To je vlastně to nejdůležitější.
Dohodli jsme se dále na tom, o čem budeme hlasovat, ale to bych snad řekl až v podrobné rozpravě. Zatím děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji zpravodaji. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku paní poslankyně Dany Váhalové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Tato směrnice navazuje na dva předcházející body evropského programu naší schůze.
Ačkoliv návrh této směrnice se jeví velmi technický, tato směrnice má velký politický obsah. Pokud by totiž byla přijata v současné podobě, tak by znamenala omezení rozpočtové autonomie krajů a obcí ve prospěch centrální vlády. Jedná se v podstatě o přenesení zásad Paktu růstu stability na národní úroveň jednotlivých států. V tomto smyslu mají vnitrostátní fiskální pravidla odpovídat pravidlům Evropské unie, tedy Paktu o stabilitě a růstu. To by znamenalo zavedení perspektivy víceletého fiskálního plánování do vnitrostátních rozpočtových rámců, aby se zajistilo dosažení střednědobých cílů stanovených na úrovni Evropské unie. Členské státy by zavedly numerická fiskální pravidla vedoucí ke splnění mezních hodnot pro schodek a dluh a dále by musely zajistit, aby se tato pravidla uplatnila ve všech subsektorech vládních institucí. Chápou se tím i místní rozpočty.
V tomto smyslu pokládám za zásadní zejména článek 11 a 12 této směrnice. Cituji:
Článek 11: Členské státy zavedou vhodné mechanismy koordinace v rámci subsektorů vládních institucí, aby zajistily jednotné pokrytí všech subsektorů vládních institucí při fiskálním plánování, přípravě rozpočtových prognóz a zejména při víceletém plánování stanoveném ve víceletém rozpočtovém rámci.
Článek 12: 1. Numerická fiskální pravidla platí pro všechny subsektory vládních institucí. 2. Za účelem podpory fiskální odpovědnosti je třeba jasně stanovit rozpočtové pravomoci veřejných orgánů v různých subsektorech vládních institucí.
Jak vyplývá z těchto článků, jedná se o velký zásah do autonomie hospodaření místních rozpočtů, a proto je nezbytné, aby vláda obsah této směrnice projednala také s představiteli krajů a obcí. Já si pak dovolím navrhnout usnesení.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Dolejš. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Nebudu příliš zdržovat. Tato debata vlastně navazuje na debatu, kterou jsme tady měli už k tisku 237, kdy jsme schvalovali rámec pro naši vládu k jednání o první etapě reformy Paktu stability a růstu. Zde se v rámci rozpočtových rámců, resp. použití důslednějšího finančního řízení, snažíme o posílení prvků strategického plánování, a to ve vazbě na takové dokumenty, jako je strategie Evropa 2020.
Je samozřejmé, že debaty o fiskálních kompetencích mezi národní a evropskou úrovní zdaleka nekončí, i když je třeba si přiznat, že míra chaosu, která v evropském unijním prostoru existuje, asi v této podobě dále pokračovat nemůže, stejně tak jako nelibě neseme to, že v Evropské unii se již začíná rýsovat dohoda, pokud jde o dohledové instituce a jasný regulační rámec v oblasti finančních trhů.
Pokud jde o onu rozpočtovou politiku, tak tady vlastně vláda už v důvodové zprávě k tomuto tisku říká, že by se raději spolehla na národní opatření, že zkrátka to, co avizovala ve svém programovém prohlášení a v dalších výstupech, že zřídí národní rozpočtovou radu, zavede nám finanční ústavu a vlastní výstražný mechanismus, takže by to považovala za lepší a méně svazující než to, co k nám možná přichází z Evropské unie.
Já tento optimismus a spoléhání na vlastní invenci s vládou nesdílím, protože se obávám, že by to mohlo vést k poněkud jednostrannému pojetí smyslu toho, oč ve veřejných financích jde. A pokud jde o poněkud deklaratorní cíle v Evropě, ve strategii Evropa 2020, tak tam se také jaksi obávám, že když opíšeme tyto deklarace, příliš nám to nepomůže. Koneckonců vzpomeňme, jak dopadla dekáda Lisabonské strategie za období 2000 až 2010, přestože byla po pěti letech, tedy v roce 2005, aktualizována.
Já to všechno říkám proto, že dnes to usnesení má také svým způsobem závazný charakter, že tedy ten rámec, jak je popsán v příslušném dokumentu pro vládu, že bychom měli schvalovat, že se obávám, že toto nezlepší podmínky pro rozpočtové plánování z hlediska efektu rozpočtu, nikoliv jeho vykazování, a že tudíž pro toto usnesení náš klub nemůže hlasovat.
Tolik zdůvodnění našeho hlasování. Děkuji. ***