(12.40 hodin)
(pokračuje Marková)
Dále se ve Švédsku očkuje každé dítě, které je v kontaktu s TBC, a v některých oblastech kolem Stockholmu a velkých měst se očkují téměř všechny děti. Dále osoby, které pracují v laboratořích, při pitvách, personál ve věznicích a v nemocnicích.
Nejsou v Evropě dvě země, které by měly stejný očkovací kalendář. Každá země si řeší tento problém dle svých zkušeností a momentální situace.
Myslím, že k vážnému narušení tohoto systému došlo v roce 2009 při zrušení plošné revakcinace v jedenácti letech a pak v roce 2010 právě při zrušení plošné primovakcinace. Je nutné v současné době spoléhat na rozumné rozhodnutí rodičů své dítě nechat chránit proti závažné infekční chorobě, jako je právě tuberkulóza.
Myslím si, že přece jenom je tady spousta důvodů - a já jsem se snažila některé uvést spolu s výzkumy, které jsou prováděny i za hranicemi naší země - že tak, jak to je předkládáno dlouhodobě Ministerstvem zdravotnictví i tady některými kolegyněmi a kolegy, že přece jenom to, že tady máme malý výskyt tohoto onemocnění, je právě v důsledku toho povinného očkování, které bylo zavedeno. Já si myslím, že některé změny, o kterých se tady jedná, skutečně nejsou k lepšímu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Soně Markové. Prosím nyní o slovo pana kolegu Jaroslava Krákoru.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já musím říci, že souhlasím s tím, co tady bylo řečeno mojí předřečnicí o očkování proti tuberkulóze. Ta informace sice není tak jednoznačná, ale je pravda, že incidence tuberkulózy v České republice je na nejnižší míře vůbec, na nejnižším čísle, které kdy bylo. Ale zase je pravda, že jsme zemí s čilým turistickým ruchem, zemí průjezdní a že riziko očekávání tuberkulózy se nedá podcenit.
Mimochodem, v roce 1987 a v roce 1988, i když to bylo v jiném režimu, jsme očkování proti tuberkulóze také zrušili. Možná že někteří z vás si to pamatují. Bylo to v několika krajích, třeba Středočeském a Východočeském, a za dva roky jsme se potom k tomu vraceli. Takže zkušenosti mi velí, abychom v tom byli velice opatrní. Myslím si, že rušení kalmetizace nebo BCG vakcinace není úplně nejsprávnější krok.
Co je potom v zákoně v podstatě jako přílepek, to je to, že se ruší zdravotní ústavy, resp. že se zdravotní ústavy transformují, nebo přímo se ruší v krajských městech a ve vyjmenovaných městech, třeba v Kolíně, a ze zdravotních ústavů se dělají státní příspěvkové organizace. Potom může Ministerstvo zdravotnictví rozhodnout, jestli je bude slučovat, nebo je bude redukovat, nebo dokonce rušit. Vede to k tomu, že cílovým stavem je, aby zdravotní ústavy byly jenom dva v republice, a to v Praze a Ostravě.
Sociální demokracie nemůže samozřejmě podporovat takovouto redukci a rušení zdravotních ústavů, protože mají svůj nezastupitelný význam. To nemůžeme podpořit. Podobně se to týká nakládání s krajskými hygienickými stanicemi. Myslíme si, že tam to také není v pořádku.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Krákorovi. Prosím, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Pan ministr a poté pan kolega.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Vážená paní předsedkyně, já bych se rád vyjádřil k oběma pozměňovacím návrhům zákona č. 258/2000 Sb., které tady zazněly.
Nejprve k tomu, co říkal pan poslanec Krákora k pozměňovacímu návrhu, kterým se dokončuje transformace krajských hygienických stanic a zdravotních ústavů.
Dokončení transformace obou těchto institucí je založeno na Ministerstvu zdravotnictví programovým prohlášením vlády. Ekonomické ukazatele hospodaření hygienických stanic i zdravotních ústavů vyžadují, aby byla transformace provedena co nejdříve. Ty věci byly projednávány na Ministerstvu zdravotnictví dlouhou dobu a nebyly předloženy ministerstvem jenom proto, aby nebyla narušena euronovela zákona, která se týká zdravotních věcí okolo vod ke koupání, ale ministerstvo v podstatě to, co tady je předloženo jako pozměňovací návrh, mělo připravené a souhlasí s tím.
Jedná se o následující kroky. Snížení počtu stávajících 14 zdravotních ústavů a jejich redukce na dva zdravotní ústavy se sídlem v Praze a v Ostravě. Tato věc byla projednávána opakovaně s řediteli zdravotních ústavů, kteří s ní souhlasili. De facto zdravotní ústavy jsou již od roku 2010 takovýmto způsobem transformovány a vedle těch dvou klíčových zdravotních ústavů v Praze a Ostravě zůstávají jen rezidua, která jsou čistě formální záležitostí, z těch ostatních 14 ústavů.
Proč k celé té věci došlo? V době, kdy v každém kraji byl zdravotní ústav založen, byla představa, že budou tyto ústavy vykonávat činnosti, které se týkají veškerých laboratorních vyšetření pro hygienickou službu a zdravotních vyšetření laboratorního typu pro soukromé subjekty, které jsou povinovány tyto záležitosti mít k dispozici. Nejrozsáhlejší jsou vyšetřování mikrobiologická, biochemická, v menším rozsahu existují speciální služby, které jsou vázány na ty ústavy, jako je například měření hluku. Já to zdůrazňuji, protože běžné laboratorní věci, mikrobiologické a biochemické, jsou dnes substituovány celou řadou soukromých subjektů, protože se jedná o lukrativní služby a je o ně boj na trhu. Jestliže se mají ucházet tyto zdravotní ústavy o některé služby ve výběrových řízeních, snadno podléhají své konkurenci. Přitom pro hygienickou službu je klíčové, aby byly zajištěny jejich ostatní služby, které příliš lukrativní nejsou. V případě, že by se těm ústavům nedařilo dále finančně přežívat, musely by být buď masivně dotovány ze státního rozpočtu, nebo by hrozilo rozpuštění speciálních hygienických služeb, které neumí v podstatě dělat nikdo jiný než tyto ústavy, a znamenalo by to jejich ohrožení.
Ukazuje se, že speciální služby jsou dostatečné ve dvou centrech, jedno v Čechách a jedno na Moravě. Ostatní mikrobiologické a laboratorní služby u nich zůstanou jako doplňky, kterými jsou schopny si přivydělávat, ale rozhodně nejsou schopny shánět zakázky, které by uživily všech původních 14 ústavů. Z tohoto důvodu a také z toho důvodu, že de facto tento stav v reálu již existuje, je vysoce žádoucí posílit dva klíčové zdravotní ústavy v Praze a v Ostravě a ty ostatní definitivně zrušit, protože už prakticky nemají žádné pracovníky a vše je soustředěno v dalších dvou ústavech. ***