(18.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já jsem dnes strávil dopoledne na jednání Ústavního soudu, kde si poslanci sociální demokracie stěžují na způsob, jakým tato koalice projednávala jiný návrh zákona z dílny ministra Drábka, jednalo se o sociální škrty, a tehdy také bylo ze strany vládní koalice použito několik triků, kterými se uměle zrychlilo projednávání tohoto návrhu zákona.
Já si myslím, že patří k povinnostem opozice, abychom jasně poukazovali na to, že legislativní proces musí mít podstatné náležitosti a že není možné tyto podstatné náležitosti vynechávat a obcházet, protože pak se absolutně ztrácí legitimita zákonů, které tento Parlament schvaluje. V tomto případě je to evidentní. Prostě takováto složitá materie by neměla být nikdy předmětem poslaneckých návrhů zákona, měla by procházet řádným legislativním procesem včetně projednání v Legislativní radě vlády a včetně toho, aby vláda musela být konfrontována s připomínky Legislativní rady vlády a také s připomínkami jednotlivých resortů.
Ukazuje se, že vládní koalice vlastně nemá žádnou dlouhodobou koncepci reformy státní správy v naší zemi. V minulém volebním období, kdy tady byla také pravicová vláda, a jejími členy byli jak současný předseda vlády, který byl místopředsedou této vlády, tak současný ministr financí, tak pravicová koalice v minulém volebním období, a řada z vás, kolegové a kolegyně, pro ty změny hlasovala, provedla, pokud šlo například o Policii České republiky, úplně obrácenou změnu, protože Policie České republiky byla jednou organizační složkou státu, byla to jedna účetní jednotka a minulá Topolánkova vláda za účasti ODS, za účasti pana Kalouska i pana Nečase schválila a v Parlamentu prosadila změnu, kdy se z jedné organizační a účetní jednotky vytvořilo 14 organizačních a účetních jednotek v jednotlivých krajích. To znamená byla to změna ve státní správě, která šla přesně opačným směrem, než nám teď navrhuje vláda prostřednictvím skupiny svých vládních poslanců.
Já se chci zeptat, kde je tedy nějaká ucelená představa. Kde je nějaká celková koncepce, jakým způsobem se státní správa v naší zemi bude vyvíjet? Co si o tom mohou myslet jednotliví zaměstnanci státní správy, jestliže jejich pozice se v jednotlivých letech mění a vláda postupuje takovýmto chaotickým způsobem? Co se tedy bude dít s ostatními systémy ve státní správě? Co se bude dít s finančními úřady? Co se bude dít s Českou správou sociálního zabezpečení? Budou tam prováděny obdobné změny, nebo se půjde opačným směrem? Bude platit tendence, kterou vláda nastavila u policie, nebo bude platit tendence, kterou teď prosazuje ministr Drábek u úřadů práce? To je přece obrovský chaos, obrovský zmatek a stojí to velké finanční prostředky.
To, co platí, ačkoliv tady byly opakované výzvy ze strany opozičních poslanců, tak ministr Drábek zde nedoložil žádné konkrétní číslo nákladů, které bude stát realizace tohoto návrhu zákona od 1. dubna letošního roku. Prostě nezaznělo tady žádné konkrétní číslo. To přece není možné, abychom věřili tomu, že to nebude stát ani korunu - takováto rozsáhlá transformace tak velkého množství úřadů práce, takováto rozsáhlá centralizace v rámci systému úřadů práce. Tomu přece nemůžeme věřit. Ale my jsme tady žádnou konkrétní informaci ze strany ministra nedostali.
Tahle vláda si hraje na vládu rozpočtové odpovědnosti. Dokonce jsme zaznamenali v médiích informaci o tom, že zde má vzniknout nějaká nezávislá rozpočtová rada, která má údajně nezávisle na vládě posuzovat dopady všech opatření, která se ve veřejné správě budou přijímat. Jestliže na jedné straně tato vláda vytváří radu rozpočtové odpovědnosti, která má posuzovat dopady všech opatření, a na druhou stranu v praktické politice si počíná takto nezodpovědně, to znamená, že mění systém úřadů práce, aniž by dopředu vyčíslila změny, aniž by o tom informovala poslance a senátory, kteří o této věci mají kompetentně rozhodnout s vědomím všech souvislostí a s vědomím všech nákladů, pak taková vláda působí nutně nevěrohodně. Není možné na jedné straně rozvíjet teorie o rozpočtové odpovědnosti a na druhou stranu v praktické činnosti vlády postupovat tak, že provádím reformy, aniž bych vyčíslil jejich náklady, aniž bych uvedl, z jakých zdrojů tyto věci budou financovány a co to vlastně přinese.
Já se obávám, aby se tady neopakovaly podobné aféry, jako jsme zažili v souvislosti s Ministerstvem životního prostředí. Mám na mysli aféru Drobil. Rád bych vyjádřil podezření, že je možné, že tady existují lidé, kteří se chtějí dostat k centralizovaným zakázkám, protože v tuto chvíli se například o použití stovek milionů korun z evropských fondů na aktivní politiku zaměstnanosti rozhoduje decentralizovaně na jednotlivých úřadech práce. V situaci, kdy by došlo k realizaci tohoto projektu, tak se rozhodování možná o miliardách veřejných prostředků ocitne v rukou několika lidí přímo v centrále tohoto jednotného úřadu práce, nebo na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Já se ptám, kde je větší riziko korupce. Kde je větší riziko zneužití těchto finančních prostředků? Jakým způsobem tomu bude ministerstvo čelit?
To, co se připravuje, také do značné míry znejisťuje partnery státu v regionech, znejisťuje to starosty, znejisťuje to podnikatele, protože oni byli zvyklí pracovat v rámci systému aktivní politiky zaměstnanosti a věděli, že v daném regionu mají partnera, který má současně kompetence, aby o těch věcech mohl také rozhodnout, aby o nich mohl rozhodnout se znalostí věci. To touto reformou, nebo takzvanou reformou zmizí. To znamená v regionech nám zůstanou starostové, zůstanou nám tam podnikatelé, ale nebudou mít partnery na úrovni úřadů práce. Možná tam zůstanou kontaktní místa, ale zaměstnankyně úřadu práce, která bude na kontaktním místě vyplácet podporu, těžko bude partnerem pro starostu nebo podnikatele, pokud půjde o projekty aktivní politiky zaměstnanosti. To už se tam řešit nebude. Tato rozhodování a tyto kompetence budou centralizovány buď do krajských měst, nebo dokonce do Prahy.
Čili nepochybně je to návrh, který vede k centralizaci, který poškozuje regionální politiku a znejisťuje přirozené partnery, které dnes stát má v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti. To přece každý z vás musí tušit, protože každý z vás je zvolen za nějaký region, za nějaký volební kraj, a přece znáte situaci, která tam je, a přece víte, jaké názory mají starostové, jaké názory mají zaměstnavatelé na tuto reformu.
Koneckonců chtěl bych poznamenat, že výhrady na půdě tripartity k této změně měli nejenom zástupci odborů, ale měli také zástupci zaměstnavatelů, což potvrzuje obavu, kterou jsem tady vyjádřil. Nejde o legislativní chyby, na které by ukázal Senát. Jistě, to je také důležitá věc, to je možné odstranit možná některými dalšími novelami, ale na to, že zákony, které předkládá vláda v takovém chaosu, už jsme si zvykli, že jsou tam chyby.
Chtěl bych připomenout, že jenom v onom sociálním balíčku, který dnes projednával Ústavní soud a který garantoval ministr Drábek, je naprosto neuvěřitelná chyba, na kterou dnes doplácejí stovky nezaměstnaných, protože ačkoliv jim nikdy žádné odstupné fakticky vyplaceno nebylo, tak tito lidé nemohou dostávat podporu v nezaměstnanosti, protože se na ně hledí podle zákona, který vy jste tady schválili, jako že odstupné dostali. To je legislativní úprava, kterou předložil ministr Drábek, kterou zde argumentoval a podpořil jako perfektní, kterou vládní koalice schválila, od 1. ledna účinkuje v praxi, a vidíme tento konkrétní důsledek - absolutní nespravedlnost, kterou nikdo z vás nedokáže občanům vysvětlit. Jak je možné, že podle nové úpravy z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí člověk, kterému byla dána výpověď, kterému nebylo žádné odstupné vyplaceno, tak přesto nedostane tři měsíce podporu v nezaměstnanosti, protože se na něj hledí, jako by všechny tyto nároky vůči němu byly splněny. To jsou ty konkrétní chyby, které se projevují v legislativní činnosti Ministerstva práce a sociálních věcí.
V tomto zákoně ty chyby jsou. Senát na to logicky poukázal. Ten zákon má příliš rychlou účinnost. Bude chaos doprovázet i jeho praktické naplňování. Ale jedna věc jsou legislativní chyby, které tady jsou, pro nás je to důležitý argument, ale podle mého názoru ještě důležitější argument je negativní dopad na politiku zaměstnanosti, negativní dopad na regionální rozvoj, na to, aby se naše země rozvíjela rovnoměrným a poněkud a aspoň trošku spravedlivým způsobem. ***