(16.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Myslím si, že je také důležité odmítnout to, aby ministr zdravotnictví, popřípadě vláda, svalovali odpovědnost na někoho jiného. V České republice se poskytuje zdravotní péče na základě garantovaného a všeobecného zdravotního pojištění. V tuto chvíli je systémovým regulátorem vláda. Vláda má ve svých rukách, resp. vládní většina, všechny nástroje k tomu, aby regulovala systém zdravotní péče jak na straně vstupů, tak na straně jeho výstupu. Jestliže nyní dochází k této krizi, k napětí v systému, tak to je jednoznačně odpovědnost české vlády. Česká vláda by tuto věc neměla svalovat tu na lékaře, tu na kraje, tu na nemocnice, ale měla by jednoznačným způsobem konat, a měla by konat rychle.
Říkám to také proto, že tohle není žádná dětská hra. Tohle není žádná politická spekulace. Tohle je reálný vážný problém, který může za dva měsíce ohrozit zdraví a životy celé řady občanů České republiky. Podle mého názoru my jako poslanci máme povinnost vládu důrazně upozornit na to, že by měla konat, že by se tomu řešení neměla vyhýbat a že by měla zahájit jednání se všemi partnery v rámci systému zdravotnictví tak, aby dosáhla určitého kompromisu, aby dosáhla řešení, aby byla schopna zajistit občanům dostupnou a kvalitní zdravotní péči. To je ten důvod, proč sociální demokraté iniciovali svolání této mimořádné schůze Poslanecké sněmovny.
Chceme vládu jednoznačně upozornit na to, že za dva měsíce zde dojde k vážné krizi v systému zdravotní péče. Zbývá poslední čas pro to, aby vláda připravila rychlou reakci. My jsme připraveni také do této diskuse přispět. Máme několik konkrétních opatření, která by umožnila už během příštího roku mobilizovat zdroje, které jsou potřebné pro postupné kompromisní navýšení platů lékařů, popř. středního zdravotního personálu, tak abychom předešli tomu nejhoršímu. Není potřeba zvyšovat příspěvky státního rozpočtu v první fázi. Stačí udělat opatření uvnitř systému. Opatření v oblasti úhrady léků, opatření v oblasti přerozdělení prostředků mezi zdravotními pojišťovnami, opatření v oblasti snížení provozních nákladů zdravotních pojišťoven nebo třeba opatření v oblasti zrušení či posunu stropu na odvody zdravotního pojištění
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, chtěl bych požádat o to, aby Poslanecká sněmovna schválila program této schůze. Myslím si, že se nemůžeme vyhnout této odpovědnosti, a jestliže vláda před tou blížící se krizí v oblasti zdravotnictví strká do písku hlavu, tak my bychom ji do toho písku strkat neměli. Měli bychom přiznat, že tady ten problém reálně existuje, a měli bychom konat. Byť ve formě usnesení, ve kterém bychom vyzvali vládu, aby přijala všechna nezbytná opatření k tomu, aby předešla negativnímu dopadu probíhajících protestů ze strany lékařů na životy a zdraví občanů na jaře příštího roku. Děkuji. (Potlesk v části sálu)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným s přednostním slovem je pan místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, a poté bude pan předseda klubu KSČM pan Kováčik. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Vím, že máme před sebou dnes schůzi, na kterou se poutá zřejmě větší díl pozornosti, a ta je ještě před námi, a přesto mi dovolte, abych na vás apeloval, abyste umožnili dnes při hlasování o pořadu proběhnout schůzi na téma, o kterém začal mluvit poslanec Bohuslav Sobotka. Myslím si, že problém odchodu lékařů a situace ve zdravotnictví není méně vážný, než je ten, který bychom měli řešit na schůzi dnes v pořadí třetí.
Před chvílí jsem potkal ženu, která mi řekla, že tady v Praze chtěla jít dnes na endokrinologii v jedné pražské nemocnici a že jí tam řekli, že lékař podal výpověď a že další pacienty nepřijímá. Takže zjistila, že nemá ke komu jít, a nemocnice jí nebyly schopny říct, kdo se jí ujme a kdo celý její případ převezme. To není něco teoretického, co nastane zítra, to je problém, který už je dnes v běhu, je v běhu i tady v Praze.
Původně jsem chtěl mluvit za Moravskoslezský kraj, protože vím, že je to jeden z těch krajů, ve kterém žiji a který je jeden z nejvíce ohrožených, samozřejmě s kraji, jako je Vysočina, Pardubicko a další, u nás se to týká šesti sedmi krajských nemocnic. Ty počty výpovědí, které tam podávají lékaři, jsou vysoké, na úrovni 60 až 70 %, mohl bych ty nemocnice tady vyjmenovat. Kdyby se opravdu měly nemocnice začít zavírat, ta oddělení, tak v případě nemocnice Havířov jsem zjistil, že by tam zůstala otevřená pouze tři oddělení, a sice rentgen, patologie a psychiatrie. Samozřejmě nemocnice v takové sestavě, to je spíš kuriozita.
Neříkám to kvůli tomu, že by to byla legrace. Říkám, že to je skutečný kolaps, a víte dobře, to už padlo mnohokrát, vzhledem k tomu, že je velký počet lékařů oněch anesteziologicko-resuscitačních oddělení, bez kterých nemocnice nemohou fungovat, tak to prostě vypadá, že se díky odchodu poloviny, dvou třetin lékařů z tzv. ARO zhroutí provoz nemocnice.
Připadá mi dost neuvěřitelné, pokud v Moravskoslezském kraji zasedá bezpečnostní rada kraje, která se zabývá tím, co si počne v situaci, když ta kalamitní situace nastane.
Setkal jsem se v pondělí tohoto týdne s lékaři z jedné z těch nemocnic, setkal jsem se s mladými lékaři, kteří mě ujišťovali, že důvody, pro které podávají výpovědi, nejsou zdaleka jenom platy, jakkoli jejich 17tisícové platy v nástupu samozřejmě nejsou opravdu nic slavného. Ale zajímavé bylo, že argumentovali kromě problémů, které souvisí se systémem vzdělávání, mladá lékařka, která mi říkala, že neví, jak má jít na stáž na kliniku v Praze s malým dítětem, jak to má zvládnout finančně, a vůbec, že je to pro ni neproveditelné. Po studiu vzdělávat se dále tímto způsobem je pro ni něco, co říká, že bude muset opustit, protože nevidí způsob, jak dále takto existovat.
A to, co mě zaujalo nejvíc, je, že lékaři mi říkali, že to, co je pro ně největší problém, je nepořádek, který ve zdravotnictví existuje. To že na jedné straně jsou tady nízké platy pro lékaře v nemocnicích a na druhé straně oni prokazatelně vědí, že v systému dochází ke katastrofálnímu plýtvání. Že dnes mají celou řadu dokladů toho, že existuje netransparentní financování v rámci VZP, že dochází k expanzi investic v oblasti, kde to je nezdůvodněné a neprůhledné, že dochází k velkým investicím tam, kde je podezření z korupce. Jim vadí způsob lékové politiky a mají celou řadu argumentů. Tady se neprovádí už v posledních třech letech kontrola lékové politiky. Odhadují se ztráty na deset miliard. Mluví se, rozumíte, o ztrátách v systému, v investicích, v lékové politice, a přitom se zároveň šetří na těch, kteří do systému jako mladí lékaři nastupují, způsobem, který je pro ně nepřijatelný, nedůstojný. A říkají, kdyby neexistoval tento nepořádek kolem, tak by se dokázali v systému uskrovnit a měli by pocit, že to je smysl. Ale oni nevěří na to, že se bude šetřit. Oni nevěří tomu, jak stát si v této oblasti počíná.
Téma této druhé schůze souvisí se schůzí třetí, přátelé. To, o čem slyším ve zdravotnictví, je rozsáhlý systém korupce. A ten způsob rozdělování veřejných zakázek, o kterém se budeme bavit na schůzi třetí, tak ten platí také pro schůzi druhou. Nutit lidi, aby si utáhli opasky, ve chvíli, kdy stát není schopen zabránit unikání miliard do černých děr veřejných zakázek, které není schopen uhlídat a o kterých můžeme jenom tušit, co se tam všechno děje, to je důvod nespokojenosti. Nezjednodušujme to, že jde jenom o platy.
V této oblasti mi nepřipadlo úplně korektní od pana ministra to, co napsal, ať už Pardubickému kraji a hejtmanům. Jakkoli pana ministra si vážím, myslím si, že to je slušný člověk, který má za sebou velkou zkušenost a velkou praxi, přiznám, že mi nepřipadlo fér, když říká hejtmanům a představitelům krajů, že zřejmě měli v nemocnicích lépe hospodařit. Měli se lépe starat, aby tam byli lékaři lépe placeni. Když se jako laik podívám na systém zdravotnictví, tak 75 % financování mají na starosti pojišťovny. 17 % do něj vstupuje hotově, to co platí lidé, pouze 8 až 9 % financování, tuším, mají na starosti kraje. Takže je vidět, že role krajů je skutečně menšinová. Výrazně menšinová. ***